Život faráře v pohraničí

Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020, Autor: Lenka Fojtíková

Jak se žije v pohraničí? KT se vypravil do Slavonic a Dešné v okrese Jindřichův Hradec. Tamní farář nám dal nahlédnout do své práce i mezilidských vztahů.


Jedním z koníčků P. Karla Janů je jízda na motorce. Na skútru, který dostal jako dárek, nám zapózoval v klerice. Ve skutečnosti by se v ní jezdilo dost špatně.  Snímky autorka

Najít faru v centru Slavonic, kterým se také říká malá Telč, není jen tak. Dovnitř se vstupuje přes průjezd, který je součástí vietnamské prodejny. Pozorný návštěvník si ale může po chvilce pátrání na fasádě domu všimnout mosazné destičky s nápisem „Fara“.

Už šest let zde má trvalé bydliště rodák z Nového Města na Moravě – farář P. Karel Janů. Na Jindřichohradecko byl přeložen z Hodonína, kde po vysvěcení působil dva roky jako kaplan. Pokud dnes prochází historickým náměstím města, na všechny strany zdraví své známé. Stejně otevřené lidem jsou dveře jeho fary.

Hned na začátku setkání mi ukazuje, že naproti faře prodává výbornou zmrzlinu muslim z Makedonie a jsou spolu dobří kamarádi. A není jediný. Farář vypráví o „zázracích“, které se v jeho farnostech staly právě skrze přátele. Kromě Slavonic má na starosti i farnosti Nové Sady a Dešnou.

„Pro mne byla fara vždy otevřeným místem a chtěl jsem, aby se tady lidé cítili dobře. Na druhé straně je pravda, že sem mohou přijet pobýt pouze mí přátelé a jejich známí. Zkrátka důvěryhodní lidé, kteří nebudou ničit to, co se tady podařilo s pomocí Boží a díky mnoha lidem vybudovat,“ připomíná kněz a vypráví, že když se třeba podívá na dveře slavonické fary, vybaví se mu tvář Blanky Dubšíkové z Hodonína, která pracovala ve firmě, kde se dveře vyráběly – a tak mu je darovala. Dále je na faře čtyřiadvacet dřevěných postelí, na nichž mohou přespat účastníci duchovních cvičení, brigádníci i ti, kdo připutovali za odpočinkem. Ty zase vyrobil truhlář Pavel Novotný z Nového Města na Moravě a část věnovali pallotini z Jám. S výmalbou slavonické fary pro změnu pomáhali manželé věřících žen, i když oni sami do kostela nechodí.

P. Janů proto každého návštěvníka upozorňuje, aby se k vybavení choval šetrně. „Nejde jen o to, aby se něco nezničilo. Za konkrétními předměty vidím tváře lidí, kteří něco sehnali nebo nějak přiložili ruku k dílu, aby se nám tady žilo lépe. A vybavuje se mi i společně prožitý čas,“ sděluje své pocity kněz. Zároveň přiznává, že to může pochopit jen ten, kdo žije v pohraničí dva kilometry od hranic s Rakouskem, v obci se 2,5 tisíci obyvatel, kde v neděli přijde do kostela maximálně třicet až čtyřicet lidí, ale někde by se dali spočítat jen na prstech jedné ruky.

Lavice až z německého kláštera

Toto vše se týká i fary v Dešné, která se v posledních letech spolu se zdejší zahradou změnila k nepoznání. V červenci zde prožilo část prázdnin několik rodin.

Když se před pár lety objevil zájem jezdit na faru do Dešné pořádat tábory a duchovní pobyty, přiložilo ruku k dílu několik skupin. Nejen místní, ale také zedníci ze Žďáru nad Sázavou, elektrikáři z jižní Moravy, mládež z děkanátního setkání a farníci od svatého Augustina v Brně. Objekt dostával postupně novou tvář. Záhy bylo jasné, že je potřeba koupit novou kuchyňskou linku. „Našli jsme inzerát, v němž jedna paní v Praze nabízela linku za deset tisíc s tím, že si ji musíme demontovat. Byla sice jiná, než jsme potřebovali, ale rozhodla cena a zachovalý stav. Nakonec jsme od ní za ty peníze dostali i potřebné spotřebiče. Když se v Dešné linka upravila a nainstalovala, sedla do prostoru v délce šesti metrů na pět centimetrů přesně. Nová by jistě přišla na více než sto tisíc korun,“ upozorňuje kněz.

Do kostela v Dešné bylo také zapotřebí pořídit lavice, protože stávající byly v dezolátním stavu. Podle P. Janů by nové vyšly na milion a půl, na což farnost neměla. V rámci evangelizační akce Summer Job ale přijeli do Slavonic pomáhat mladí lidé z Hnutí fokoláre. Byl mezi nimi i Ondra, který žije v Německu. Byl nadšený, jak se v pohraničí rozvíjí život, a nabídl svou pomoc. „Věděl jsem, že se v Německu ruší některé kostely, a tak jsem se ho zeptal, zda by nebyly k dispozici nějaké lavice,“ vzpomíná kněz. Po roce se ozvala Maruška, která žije a působí v sekci pro mládež v mnichovské diecézi. „Prý ji kontaktoval Ondra a zmínil naši potřebu. Věděla o bývalém benediktinském klášteře, kde se mimo jiné nachází velký depozit. Vydali jsme se proto s mým bratrem do Německa. Po hledání jsme objevili krásně vyřezané novogotické lavice, které měly i vhodné rozměry. Po měsíci jsme dostali odpověď, že farnost souhlasí s darováním,“ vzpomíná kněz.

Vyvstal ale problém s přepravou. Právě v té době P. Janů navštívil pár mladých lidí – dívka z Dolních Bojanovic a její snoubenec z Rakouska. „Věděla, že jsem studoval v Německu, a tak přišla s prosbou, abych je oddal a vedl obřad česky a německy. Když pak zjistili, že z Německa potřebuji odvézt kostelní lavice, vyšlo najevo, že pracují v logistické firmě. Řekli o tom svému šéfovi, který využil kamion vracející se z Německa a zaplnil ho lavicemi. Přivezli je zdarma až před kostel. Lavice do prostoru zapadly vzhledově i rozměrově, jako by byly dělané na míru. Považuji to za zázrak,“ tvrdí kněz.

Podle jeho mínění se na tom podílel i jeho předchůdce P. František Vrátil. V Dešné, kde žijí jen dvě stovky obyvatel, působil více než čtyřicet let a jeho snem bylo kostel vybavit právě novými lavicemi. „Říkal jsem farníkům, aby se modlili a prosili tohoto kněze o přímluvu,“ vzpomíná mladý farář. A na závěr vyjadřuje svou vděčnost všem, kdo jakýmkoliv způsobem pomohli a stále pomáhají – zejména pak velké skupině věřících z brněnské farnosti sv. Augustina. Ti se totiž na jih Čech opakovaně vracejí pomáhat. Při všech návštěvách samozřejmě platí, že se mohou ve farnostech zúčastňovat pravidelných adorací i bohoslužeb. Kněz je pro všechny k dispozici také ke svátosti smíření a duchovnímu pohovoru.

LENKA FOJTÍKOVÁ


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Publicistika, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay