Uprchlíci a setkání s nadějí

Vydání: 2022/12 Uprchlíci a setkání s nadějí, 15.3.2022, Autor: Radek Gális

Přišel jim k svátku gratulovat bratr a přinesl jim žlutý tulipán… Aktuálně upravené první verše známé protiválečné písně Jiřího Suchého popisují děj z minulého úterý, kdy přeplněnou halou vlakového nádraží v Přemyšlu na polsko-ukrajinských hranicích procházel mezi stovkou namačkaných uprchlíků vysoký františkán s květinami v náručí.



V hale vlakového nádraží v Přemyšlu na polsko-ukrajinských hranicích se o válečné uprchlíky starají také řeholníci i řádové sestry. Snímek Radek Gális

Řeholník oslovoval jednotlivé sedící nebo stojící ženy a dívky a předával jim s mírnou úklonou květiny. „Dneska je přece Mezinárodní den žen a vy máte svátek,“ usmívá se na překvapené uprchlice, které se díky těmto útlým poslům jara a vonící chvále ženskosti náhle dostávají ze zajetí svých černých myšlenek a obav z budoucnosti do světa bez střelby a bombardování, v němž ještě před pár dny žily a kde teď zanechaly bojovat své syny, manžely a otce. Mnohé se tak nebrání slzám dojetí a v otcovské náruči řeholníka z blízkého kláštera zůstávají snad o vteřinu déle, aby načerpaly trošku naděje do příštích hodin a dnů.

Úplně na konci chodby sedí na zemi unavená matka se dvěma dcerami, jimž je asi 12 až 14 let. I k nim se františkán sklání a v pugétu zbylých květů hledá ty nejkrásnější, byť ještě nejsou rozvité. „Tyhle květiny za čas rozkvetou, stejně jako rozkvetete i vy,“ říká konejšivě dívkám a podává jim stvoly se semknutými okvětními lístky. „Uvidíte, že se tak stane, stejně jako rozkvete i naděje,“ dodává klidně.

Z čekárny určené matkám s kojenci a malými dětmi vyjde řeholní sestra se žlutou reflexní vestou označenou typickým červeným znakem Caritas. „Jen si vezměme, určitě máte hlad i vy,“ natahuje s úsměvem ruku s krabicí obložených chlebů k lidem, kteří byli namačkaní ve sluncem prosvětlené chodbě.

„Musíme běžencům pomáhat, vždyť tak pomáháme Bohu i sobě jako lidem,“ poukazuje na Ježíšova slova a křesťanskou solidaritu s bližním v nouzi další řeholnice, která se stejně jako její spolusestra odmítá představit. „K čemu jsou jména? Hlavní přece je, že se celá Evropa dozví, co se tady děje a kolik lidí utíká před válkou, aby si zachránili život,“ říká a pohlazením po rameni zdraví znavenou ženu v šátku sedící na židli s dítětem v náručí.

„U nás v Charkově je teď strašně, Rusové nás každý den ostřelují a naše domy hoří,“ zoufá si tato uprchlice z města u hranic s Ruskem. „Jakmile houkal poplach, utíkala jsem s oběma dětmi pokaždé hned do krytu. Musely jsme z rozbombardovaného města odjet, abychom se zachránily. Jednomu dítěti je sedm a druhému budou pozítří akorát tři roky, takže narozeniny prožije bůhvíkde,“ spočine ustaraným pohledem na spícím dítěti.

RADEK GÁLIS, Přemyšl, Polsko



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay