Vydání: 2023/16 Ukrajinské oslavy Paschy v Česku, 18.4.2023, Autor: Karel Pučelík

V našem prostředí se bohoslužby podle juliánského kalendáře týkají kromě pravoslavných i části věřících řeckokatolické církve. I kvůli uprchlíkům z Ukrajiny se tak Velikonoce neboli Pascha o víkendu slavily v chrámech na mnoha místech v Česku. „Převážná většina farníků řeckokatolické farnosti v Karlových Varech a Chebu pochází z Ukrajiny a svátky slaví podle juliánského kalendáře,“ potvrdil tamější řeckokatolický duchovní Andrij Penjuk.
V případě řeckokatolíků záleží na tom, odkud pocházejí. „Velikonoce slavíme hlavně podle gregoriánského kalendáře. Ti, kteří jsou zvyklí na starý kalendář, jsou u nás samozřejmě vítaní a snažíme se jim všem vyjít vstříc,“ potvrzuje o. Paweł Szymański, jehož farnost v Ústí nad Labem se velmi rozrostla také o válečné uprchlíky.
Kvůli válce narostl i počet pravoslavných věřících. „Na rozdíl od dřívějších migračních vln Ukrajinců k nám, které probíhaly kvůli katastrofální ekonomické situaci v jejich zemi už přes třicet let, v této vlně převažují věřící pravoslavného vyznání. Důvod je prostý – zatímco dříve utíkali spíše obyvatelé západní Ukrajiny, která je většinově řeckokatolická, nyní k nám přišli obyvatelé ze střední, východní a jižní části země, kde převažuje pravoslaví,“ vysvětluje odborník na východní křesťanství Michal Řoutil.
Česká pravoslavná církev je tak povětšinou tvořena Ukrajinci. „Pokud to mohu posoudit, nově příchozí významně posílili už tak silný ukrajinský prvek v české pravoslavné církvi. Ruská diaspora je nesrovnatelně méně početná. Lze říci, že si každý věřící Ukrajinec u nás našel z náboženského hlediska to své. Řeckokatolíci se zařadili do své církve, pravoslavní vyhledali buď chrámy moskevského patriarchátu, nebo autokefální ukrajinské církve. Vybírat si mohou i podle jazyka, i když liturgický jazyk zůstává povětšinou stejný, tedy církevní slovanština. Kázání může být ale jak v ukrajinštině, tak v ruštině,“ dodává slavista a šéfredaktor ročenky Parrésia – Revue pro východní křesťanství.
Ukrajinské a rusínské zvyky
Na slavení Paschy v jiném termínu, než činí většina společnosti, jsou zvyklí i v pravoslavné farnosti v Mělníku. „Některé roky Velikonoce vychází stejně, jindy může být rozdíl týden nebo až pětatřicet dní. Přijímáme to ale dobře, protože se můžeme soustředit na naše svátky a nerozptylují nás další věci,“ uvádí tamější duchovní a teolog z Husitské teologické fakulty UK Pavel Milko, jehož farnost za poslední měsíce rovněž velmi posílila. „Už na Květnou neděli přišlo mezi 200 až 250 lidmi,“ vypočítává.
Hlavně věřící ze západu Ukrajiny jsou známí tím, že si o svátcích nechávají požehnat pokrmy v tradičních košíčcích. „Tato tradice je navázána na Ukrajinu a Podkarpatskou Rus. V Rusku se také žehnají pokrmy, ale složení košíčků se liší. Rusové nosí obdobu našich mazanců, kterým říkají kulič, a dělají buchty ze sýra nebo tvarohu. Půst totiž u nás trvá sedm týdnů, kdy se nesmí jíst maso, vejce a mléčné výrobky. Na Podkarpatské Rusi tam dávají třeba i klobásy, víno nebo speciálně upečený chleba,“ popisuje Milko. „Je to ale zvyk omezený na toto území. Třeba Řekové ani Srbové ho neznají. I u nás, když tu nebylo tolik lidí z Podkarpatské Rusi, se bez toho české rodiny obešly, ale teď košíčky nosí také,“ připomíná a upozorňuje, že na Velikonoce však nemají kulinární tradice zastiňovat podstatu svátků.
Na východní Velikonoce se myslelo i v katolickém kostele sv. Jana Nepomuckého v ostravské části Stará Bělá. Zdejší fara funguje jako neformální centrum pomoci a Ukrajinci se tu sešli při nedělní bohoslužbě. „Během mše sv. povzbudil Mons. Bohuslav Novák ukrajinské rodiny v jejich jazyce, četly se i texty v ukrajinštině a na závěr jim kněz požehnal jejich velikonoční pokrmy, které si přinesli, a rozdal jim svícínky a dětem beránky,“ upřesňuje koordinátor dobrovolníků Vojtěch Vlček s tím, že na setkání dorazilo přes 120 rodin z celého Moravskoslezského kraje. Kromě obvyklé distribuce materiální pomoci byl k dispozici i psychologický tým a pracovní poradenství.