Vydání: 2006/39 Postavení kněze ve společnosti, 26.9.2006, Autor: Jiří Macháně

„Byl to panovník, který se snažil o víc než obvyklí vládci jeho doby, kdy ideálem byl muž pevně svírající meč. Z legend víme, že se soubojů nebál, navíc nepřehlédnutelným způsobem projevoval svůj vztah k Bohu a své činy měřil jeho přikázáními,“ říká o sv. Václavovi znalec legend o tomto světci a historik umění Jan Royt. Právě jeho jsme se ptali na život dědice české země i jeho zobrazování v umění.

Proč je Václav považován za mučedníka?
Snažil se být knížetem pokoje a spory urovnávat mírovou cestou. To mohlo vypadat jako slabost a řadu lidí si tím také znepřátelil. Především svého bratra Boleslava, který ho nakonec nechal zavraždit. Ze svatováclavských legend známe i jeho činy jako vykupování otroků, zakládání a stavění kostelů či zbožný život. Dokonce se dočteme i o jeho záměru vstoupit do kláštera. Jasné je, že chtěl následovat Krista v jeho spravedlivých činech a v jeho přikázáních. A za to zaplatil životem.

Za svatého jej lidé začali považovat velmi rychle...
S pověstí svatosti už zřejmě žil. Jeho následovníci, včetně Boleslava, jej totiž skutečně velmi záhy začali za svatého považovat. Takovým znakem svatosti bylo třeba přenesení Václavova těla do Prahy. Je to však také doba, kdy začíná vznikat česká státnost. I v okolních zemích vidíme budování „posvátných monarchií“. Každá země musela mít svého přímluvce na nebesích, orodovníka. A přemyslovská dynastie potřebovala svého světce.

Do jaké míry odrážejí legendy skutečný život sv. Václava?
Sice se říká, že legenda „dělá světce“, ale téměř vždy má zároveň reálný a pevný základ. Kdyby Václav nebyl panovníkem zbožným a svatým, tak by se to v legendě určitě neobjevilo. Ve svatováclavských legendách čteme o událostech velmi pravděpodobných. Kupříkladu boj s Radslavem Zličským se zřejmě skutečně odehrál. Ovšem jiná věc je, zda se Václavovi skutečně nad hlavou ukázali andělé. Vedle historického jádra se v těchto legendách objevuje také řada motivů, které se opakují i u jiných světců.

Velmi rozšířená je pověst o Václavově panictví. Bylo obvyklé, aby vládce té doby žil bez ženy?
Myslím si, že ne, ale známe i takové. Je to třeba vidět v historických souvislostech. Panovník není poustevník - a tehdy bylo velmi silným motivem zachování rodu. I církev chtěla, aby panovníci byli sezdáni a jejich rod pokračoval, protože právě oni byli ochránci církve. Navíc z historie víme, jaké spory a boje o trůn způsobil bezdětný vládce.

Co znamená Václavův titul „dědic české země“?
Jak jsem říkal, budování českého státu stojí na duchovních základech. A právě on je patronem moci, věčný kníže, vládce, který zajišťuje mír této zemi svou přímluvou u Hospodina. To je také vidět na raných vyobrazeních, kde není zpodobňován jako rytíř nebo bojovník, nýbrž jako mučedník.

Jak se zobrazení sv. Václava vyvíjelo?
Reagovalo na dobové podněty. Na iluminacích Gumpoldovy legendy je zobrazen jako mučedník, na pozdějším Vratislavově kodexu vyšehradském jako korunovaný kníže. Objevuje se na pečetích a mincích - jako ten, který je znamením moci, vlády a trvalý symbol země. V době Karla IV. se pak stává definitivně věčným knížetem. Jemu věnuje Karel korunovační klenoty a na jeho lebce má spočívat česká královská koruna, která je majetkem nikoliv českých králů, ale sv. Václava. Nejkrásnějším prostorem katedrály sv. Víta se pak stává kaple sv. Václava a panovník dává jméno tohoto světce svému prvorozenému.
Zajímavé je, že Václava zřejmě ctili i utrakvisté. Dokonce víme, že když byla v roce 1619 ničena katedrála, kaple sv. Václava byla ušetřena, protože protestantští stavové nevydali její klíče. V průběhu 17. století se Václav stává symbolem národní identity, zobrazován je například jako vojevůdce při obraně Prahy proti Švédům. V devatenáctém století pak dostává největší pražské náměstí sochu dědice české země.

Jak souvisí Palladium země české se sv. Václavem a Starou Boleslaví?
Tento obraz je legendicky spojen se sv. Cyrilem a Metodějem. Ti jej měli věnovat sv. Ludmile při křtu a ona jej poté darovala vnuku sv. Václavovi, který jej svěřil svému druhu sv. Podivenovi. Předtím, než byl po Václavově smrti oběšen, ukryl Podiven obraz pod kořeny stromů. Palladium pak bylo nalezeno a na pouť k němu do Staré Boleslavi měli údajně chodit dokonce sv. Vojtěch a sv. Prokop. Současný reliéf je doložitelně z počátku 15. století, je tedy mladší. Jsou teorie, které říkají, že nahradil starší obraz. Rozhodně to však byl symbol katolických Čech. Když například v roce 1631 táhli na Prahu Sasové, tak staroboleslavské palladium ukradli a přibili v Praze na pranýř, aby ukázali, že obraz nemá žádnou moc. Odvezli jej do německých zemí a za velké peníze pak prodali zpět.