Šije celé Česko. Kláštery také

Vydání: 2020/13 Velikonoce na obrazovkách, 24.3.2020, Autor: Tomáš Kutil

Když se řeholnice sesednou kolem stolu, většinou je to kvůli jídlu. V těchto dnech jsou však například u boromejek v centru Prahy na stole místo hrnce s polévkou hromada látek a šicí stroje.

 
Boromejky šijí roušky nejen pro sebe, ale především pro personál nemocnice Pod Petřínem. Snímek Angelika Pintířová

„Šije celé Česko, a pak že kláštery nejdou s dobou,“ usmívá se boromejka Angelika Pintířová. Dodává, že ona stříhá a objíždí galanterie, jestli nemají tkaloun, případně dělá osvětu a rozdává roušky. Šijí sestry, které zrovna nemají jiné povinnosti.

Na svém facebookovém profilu zveřejnila sestra Angelika i krátké video, které ukazuje, jak vyrobit jednorázovou roušku z perlanu či jiné textilie a gumiček s pomocí sešívačky. Výroba jedné roušky trvá minutu a půl. „Už jsme ji trochu vylepšily a místo gumiček dáváme zavazovací proužky z perlanu,“ doplňuje řeholnice. Za tři dny vyrobily sestry více než tisíc takových roušek. Rozdávaly je lidem ve své lékárně, kněžím i třeba dělníkům či bezdomovcům.

Vše začalo ve chvíli, kdy sestra Angelika potřebovala jít do centra města. „Říkala jsem naší nejstarší 97leté sestře, že bych potřebovala roušku. Ona odvětila, že ale neví, jak ji ušít, že by potřebovala vzor. Druhý den ji ušila podle fotky z novin,“ ilustruje Angelika Pintířová. Brzy se ozvaly další sestry, že by potřebovaly roušky i pro personál nemocnice Pod Petřínem, a tak se rozjela šicí manufaktura. Sestry vytáhly všechny šicí stroje, které v domě mají.

Návrat ke kořenům

Pandemie radikálně ovlivňuje i způsob života 28členné komunity Pod Petřínem, z níž některé sestry pracují v nemocnici. Zejména kvůli ochraně starších sester nosí roušky i v domě, nescházejí se na společnou modlitbu a jedí v menších skupinkách. „Nyní si lépe uvědomujeme, v jakých podmínkách naše kongregace vznikala,“ připojuje Angelika Pintířová s odkazem na morové rány, kdy první boromejky pomáhaly těm nejpotřebnějším. „Najednou jsme v podobné bezmoci, ve větší vydanosti Bohu a uvědomujeme si, že nejsme pány tvorstva,“ podotýká.

Na své začátky nyní vzpomínají i sestry salesiánky z Plzně. „Naše první sestry v Mornese (kolem roku 1872 – pozn. red.) začaly své výchovné dílo tak, že založily krejčovskou dílnu a zde učily děvčata šít a zároveň se jim věnovaly lidsky i duchovně. Dnes už není běžné, že se u nás děvčata učí šít. Ale časy se mění,“ konstatují sestry. Nyní musely uzavřít středisko mládeže v Plzni a hledaly, jak volný čas užitečně využít. Kromě dalších nápadů se rozhodly přidat se k iniciativě šití roušek (jak pro sebe, tak na rozdávání pro druhé), takže se vrátily zpět v čase – vzaly staré povlečení na peřiny a do rukou jehly a nitě, protože šicí stroj je v opravě. „Dvě hodiny jsme propovídaly a prošily. Taková hezká sesterská ‚rekreace‘. A zítra pokračujeme… Co si asi myslí první sestry z Mornese v nebi? Fandí nám?“ ptají se salesiánky.

TOMÁŠ KUTIL
 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články



Aktuální číslo 31 28. července – 3. srpna 2020

Dárek pro adoptivní maminku

Když se nedávno vydala jako každý měsíc paní Barbora do kanceláře Arcidiecézní charity Praha, aby poslala peníze „svým“ čtyřiapadesáti dětem, které podporuje v…

celý článek


Ze zámku do zahrady

Trojí výjimečnost na jednom místě, kterou stvrdil také zápis na seznam světového dědictví UNESCO: to je komplex Arcibiskupského zámku a Podzámecké zahrady.

celý článek


Život faráře v pohraničí

Jak se žije v pohraničí? KT se vypravil do Slavonic a Dešné v okrese Jindřichův Hradec. Tamní farář nám dal nahlédnout do své práce i mezilidských vztahů.

celý článek


Ten čas zákonitě musí přijít

Děti odejdou z domova. Vylétnou z hnízda, jak se říká. Pro rodiče to bývá náročné období. Provází je obavy z budoucnosti, ztráta jistot, ale i pocitu vlastní potřebnosti…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay