Poděkování za svobodu spolu s církví
Vydání: 2022/48 Poděkování za svobodu spolu s církví, 22.11.2022, Autor: Tomáš Kutil
Česko oslavilo 17. listopadu svátek svobody na více než padesáti místech. Součástí byly také mše svaté a modlitby. Duchovní rozměr měl i koncert pro budoucnost, který se konal na Václavském náměstí v Praze.
Arcibiskup Jan Graubner a provinciál františkánů P. Jakub Sadílek se zástupci veřejného života na Národní třídě. Snímek Jakub Šerých / Člověk a Víra
„Přicházíme děkovat a vzpomenout na velké události spojené s tímto dnem, na hrdiny i oběti. Měli bychom vzpomenout však také na ty, kteří se zapsali do historie negativně. Velkorysost vítězů by nás k tomu měla vést. Avšak nejde jen o to, že jeden nebo druhý, skupina či národ se cítíme jako vítězové. Myslím, že ten, kdo zvítězil, je Bůh. On má právo říkat, jak dál,“ zaznělo v kázání arcibiskupa Jana Graubnera při mši sv. v pražském chrámu Panny Marie Sněžné, tedy jen pár set metrů od epicentra oslav na Národní třídě.
Po vzoru kardinála Tomáška
K poděkování za svobodu vybral stejné liturgické texty jako před 33 lety kardinál František Tomášek (Kol 3,12–17 a Mt 25,31–46). Zmínil pak osud své rodiny, které komunisté znárodnili majetek, maminku s dětmi vystěhovali a otce v jeho 40 letech poslali k PTP. Maminka si ale nikdy nestěžovala. „Já už jsem to dávno odpustila, proto o tom nemluvím. Přece nejsem tak hloupá, abych si ubližovala tím, že se ještě dneska budu trápit kvůli tomu, co mě kdysi kdosi udělal,“ říkala pak svým dětem, když se ptaly. „Za tuto zkušenost z domu jsem velice vděčný. Bylo by dobře, abychom našli takovouto moudrou odvahu k vnitřní svobodě,“ shrnul arcibiskup Graubner. S odkazem na list sv. Pavla pak vyzval: „Pavlovo ‚moudře se napomínejte‘ předpokládá diplomacii lásky. Nikoli pokroucenou a falešnou diplomacii, ale pohled lásky, který hledá způsob, jakým věci podat, aby je druzí mohli přijmout.“
Mezi organizátory této tradiční mše letos ze zdravotních důvodů chyběl Jan Potměšil, herec a studentský vůdce z dob revoluce. Po bohoslužbě se arcibiskup spolu s ostatními vydal k pietnímu místu na Národní třídu.
Nenásilí jako soucit
Duchovní rozměr měl také Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí. V téměř šestihodinovém programu vystoupila s modlitbou husitská farářka Martina Viktorie Kopecká: „Dopřej světlo místům, kde vládne stín. Dej svému lidu pravou víru, pevnou naději a opravdovou lásku. Hlubokou pokoru a svobodu, se kterou přichází vděčnost i odpovědnost.“
Své poselství zaslal na koncert i tibetský dalajláma. Zdůraznil, že svět čelí obrovským výzvám míru a stabilitě. „Nenásilí považuji za konaný soucit. Není to slabost, krčení se strachem ani nečinnost. Dnes máme šanci vytvořit lepší budoucnost pro všechny. Problémy nezmizí přes noc. Přijetím nenásilného přístupu vzniká šance pro dlouhodobý mír,“ vzkázal. Zmínil i prezidenta Václava Havla a zkušenost nenásilné sametové revoluce.
Osobnosti, které v životě prokázaly, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou jen prázdná slova, ocenila 17. listopadu i nezisková organizace Post Bellum. Mezi laureáty její Ceny Paměti národa byli letos čtyři Češi a Slováci z řad pronásledovaných. Pátým je Ukrajinec Myroslav Marynovyč, který vyrůstal na západě Ukrajiny, v roce 1977 byl zatčen a obviněn z „antisovětské agitace a propagandy“. Sedm let pak strávil v pracovním táboře a od roku 1984 musel žít ve vyhnanství v Kazachstánu. Až v roce 1987 se mohl vrátit domů a nyní působí ve Lvově jako vicerektor na Ukrajinské katolické univerzitě. Rozhovor s ním jsme přinesli letos v KT 31.
TOMÁŠ KUTIL
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
