Nenápadný odchod

Vydání: 2004/4 Chybí církvi osobnosti?, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Brož

ZEMŘEL MONS. JAROSLAV POLC
Mons. Jaroslav V. Polc neměl nikdy rád, když se dělal rozruch kolem jeho osoby. Nás, kdo jsme ho tak znali, napadne, že odešel z tohoto světa tak, jak to odpovídalo jeho charakteru - nenápadně, bez velikého loučení, ale pro nás všechny překvapivě náhle - zemřel 15. ledna ve věku 74 let.Jeho osobnost byla bohatá stejně jako jeho životní cesta. Měl nejen českou krev, ale i jeho křesťanská víra prozrazovala české kořeny. Velikost Kristovu se učil znát na svědectví Václavově, Vojtěchově a Jana z Nepomuku. V dětství a mládí denně ministroval ve svatovítské katedrále u jejich hrobů. Anežce Přemyslovně jako historik připravil významným dílem její kanonizaci. V posledním desetiletí svého života se do pražské katedrály pravidelně vracel.Amerika dala mons. Polcovi úctu k lidské svobodě a schopnost nahlížet věci ve světovém nadhledu. Ve Spojených státech se narodil a později tam přijal kněžské svěcení. Největší část jeho života ale patřila Itálii, Římu především. Miloval ho. Fascinovala ho plnost počáteční víry, uchovaná v katakombách. V Římě se mons. Polc také naučil milovat církev, soucítit s ní a nezištně jí sloužit. Znal její mnohdy drsnou vnější tvář. I o ní mluvil, protože miloval pravdu. Především zkoušené církvi rád pomáhal. Vidíme ho po boku kardinála Berana, známe ho jako autora a iniciativního vydavatele náboženských knih římské Křesťanské akademie za dob totality.Ve věku, kdy již mohl přemýšlet o pokojném důchodu, přišel v duchu služby na pražskou teologickou fakultu vyučovat církevní dějiny a patrologii. Měl rád studenty, a bohoslovce zvlášť. Ukazoval jim dějiny "zevnitř", s odpovědností teologa vysvětloval jejich duchovní příčiny a s pedagogickou živostí bavil posluchače neučebnicovými historkami, ovšem pravdivými. Drahý mons. Jaroslav Polc by mi už asi začal hrozit za to, co všechno jsem o něm napsal. Jsou to jen nesouvislé střípky. Věříme, že odešel připraven - v život věčný opravdu věřil. Doprovoďme ho také s vírou.

Snímek Jaroslav Hodík


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay