Nenápadný odchod

Vydání: 2004/4 Chybí církvi osobnosti?, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Brož

ZEMŘEL MONS. JAROSLAV POLC
Mons. Jaroslav V. Polc neměl nikdy rád, když se dělal rozruch kolem jeho osoby. Nás, kdo jsme ho tak znali, napadne, že odešel z tohoto světa tak, jak to odpovídalo jeho charakteru - nenápadně, bez velikého loučení, ale pro nás všechny překvapivě náhle - zemřel 15. ledna ve věku 74 let.Jeho osobnost byla bohatá stejně jako jeho životní cesta. Měl nejen českou krev, ale i jeho křesťanská víra prozrazovala české kořeny. Velikost Kristovu se učil znát na svědectví Václavově, Vojtěchově a Jana z Nepomuku. V dětství a mládí denně ministroval ve svatovítské katedrále u jejich hrobů. Anežce Přemyslovně jako historik připravil významným dílem její kanonizaci. V posledním desetiletí svého života se do pražské katedrály pravidelně vracel.Amerika dala mons. Polcovi úctu k lidské svobodě a schopnost nahlížet věci ve světovém nadhledu. Ve Spojených státech se narodil a později tam přijal kněžské svěcení. Největší část jeho života ale patřila Itálii, Římu především. Miloval ho. Fascinovala ho plnost počáteční víry, uchovaná v katakombách. V Římě se mons. Polc také naučil milovat církev, soucítit s ní a nezištně jí sloužit. Znal její mnohdy drsnou vnější tvář. I o ní mluvil, protože miloval pravdu. Především zkoušené církvi rád pomáhal. Vidíme ho po boku kardinála Berana, známe ho jako autora a iniciativního vydavatele náboženských knih římské Křesťanské akademie za dob totality.Ve věku, kdy již mohl přemýšlet o pokojném důchodu, přišel v duchu služby na pražskou teologickou fakultu vyučovat církevní dějiny a patrologii. Měl rád studenty, a bohoslovce zvlášť. Ukazoval jim dějiny "zevnitř", s odpovědností teologa vysvětloval jejich duchovní příčiny a s pedagogickou živostí bavil posluchače neučebnicovými historkami, ovšem pravdivými. Drahý mons. Jaroslav Polc by mi už asi začal hrozit za to, co všechno jsem o něm napsal. Jsou to jen nesouvislé střípky. Věříme, že odešel připraven - v život věčný opravdu věřil. Doprovoďme ho také s vírou.

Snímek Jaroslav Hodík


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 44 26. října – 1. listopadu 2021

Pozvání k modlitbě za zemřelé

V těchto dnech se hřbitovy – jinak během roku většinou tiché a prázdné – zaplňují. Na ozdobených hrobech se do tmy rozzáří záplavy svíček. Nastává období (i…

celý článek


Církevní hospodaření v době pandemie

České a moravské diecéze měly vloni nižší příjmy například ze sbírek a vstupného, ale sociální a veřejně prospěšné služby neomezovaly. V hospodaření jim totiž…

celý článek


Aby se na ně nezapomnělo

Na první pohled obyčejná zvonička, na ten druhý zaujmou pamětní desky v její spodní části. Ani při třetím pohledu by ale kolemjdoucího nenapadlo, že prostá stavba z…

celý článek


Doučování po lockdownu

Ten, kdo se během pandemie zhoršil ve školních výsledcích, má nyní šanci to napravit. Ministerstvo školství podává pomocnou ruku v podobě Národního plánu doučování.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay