Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 24.9.2004, Autor: Ivana Jeništová

P. Roman Musil je misionářem. Na Haiti ho vyslala kongregace oblátů po ukončení studií na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci před dvěma lety.  „K myšlence stát se misionářem mne přivedl P. Čížkovský. Chtěl jsem dělat něco pro ty nejchudší, byl jsem tedy poslán na Haiti,“ vysvětluje své pohnutky P. Roman Musil.

„Věděl jsem, že mne čeká bída, ale to, co jsem spatřil po výstupu z letadla v Port-de-Paix, mi vyrazilo dech: nepředstavitelná špína, hory odpadků a mezi nimi spousta žebrajících podvyživených dětí. Byl to šok a v prvním momentě jsem se chtěl otočit a vrátit,“ líčí své první setkání s ostrovem, objeveným Kolumbem a zvaným Hispaňola.

Prvních osm měsíců na Haiti pracoval v sirotčinci, aby se naučil kreolsky. Nyní působí ve farnosti Curé Baie de Henne (Zátoka slepic). Nahradil zemřelého misionáře, po němž zůstala z třetiny rozestavěná škola a neuskutečněné plány.

Základem veškeré jeho činnosti je úsilí sehnat peníze na provoz a dostavbu školy. Zemřelý misionář byl Francouz a měl za sebou podporu Francie, jejíž kolonií Haiti kdysi bylo. Česká republika však nikdy kolonie neměla, a tak žádné závazky k chudé zemi, ležící na západní polokouli v Karibském moři, necítí.

DOBUDOVAT ŠKOLUA STŘEDISKO
Jedinou fungující institucí na Haiti je podle misionáře katolická církev. Ve čtyřiceti farnostech působí jako faráři pouze dva cizinci. Farář je tu zároveň starostou, stavitelem, učitelem i knězem. „Jako bílý kněz nemohu žádat podporu od černých Haiťanů, byť i bohatých. Mají totiž zafixováno, že každý bílý je bohatý,“ popisuje problémy se sháněním podpory Roman Musil. Haitská Charita zaměstnává domorodce, ale oni tuto službu berou čistě jen jako zaměstnání, po kterém touží a které jim dává stálý příjem - na Haiti je totiž téměř 100% nezaměstnanost. „Přišel jsem na Charitu požádat o vozíky pro tři tělesně postižené. V kanceláři seděla černá žena a lakovala si nehty na nohách. Na mou žádost odpověděla nevšímavě: Nemáme. Zvýšil jsem tedy hlas a upozornil ji na úlohu Charity. Do tří dnů vozíky byly,“ vzpomíná na jednu z nijak výjimečných situací misionář. Jeho prvořadým cílem nyní je dobudovat školu, ovšem místo plánovaného penzionu pro děti ze vzdáleného okolí v ní chce spíše zřídit tolik potřebné zdravotní středisko. „Měla by tam být laboratoř, která by operativně určila nemoc příchozího, a centrum pro podvyživené děti,“ plánuje.

SANITKA I ŠKOLNÍ AUTOBUS
Farnost Romana Musila má zhruba 10 tisíc lidí, vesnice Baie de Henne asi 2 000 obyvatel. Lidé se tu přepravují na oslech, pěšky či lodí. Farář je jediným majitelem auta. „Dostal jsem ho od řádu, muselo to být terénní auto s náhonem na všechna čtyři kola, protože cesty jsou tu nepřístupné,“ vysvětluje misionář. Auto používá jako sanitku, transportér na převoz materiálu i autobus na svoz dětí do školy. Těch je ve škole asi 250. Ty z nejchudších rodin však nemají na zaplacení školného. Požadovaných 30 dolarů rodiče většinou platí postupně, třeba po dvou dolarech, přičemž mnozí ani nezaplatí všechno. „Je zde asi 30 dětí, které nezaplatily, a měl bych je vyhodit, ale snažím se to udělat jinak,“ přemýšlí kněz. „Velkou pomocí by byl projekt Adopce na dálku, v jehož rámci by mohli přispět dobří lidé u nás doma,“ míní. Projekt Adopce na dálku, jenž by se týkal asi 30-50 nejchudších dětí, by zajistil jídlo, učitele i zdravotní péči na celý rok pro každé „adoptované“. „Pro zemi s více než 70% negramotností by to byla velká pomoc,“ podotýká Roman Musil. Ostatně zájem pomáhat této jedné z nejchudších zemí v České republice je: od Arcidiecézní charity Olomouc dostal misionář příspěvek 1 000 dolarů a při besedách získal od dárců a sponzorů částku, za kterou dokončí další část školy.

IVANA JENIŠTOVÁ

Finanční pomoc lze posílat na účet Reiffeisen Bank, č. ú. 1012022930/5500, v. s. 2222.
Kontakt:omiroman@email.cz.