26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Londýnský Velehrad - duchovní centrum pro krajany

30. 6. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2010, Autor: Tomáš Kutil

Pro české krajany v zahraničí má slovo Velehrad více významů. Kromě toho moravského totiž tento název nesou krajanská centra, z nichž se později staly krajanské farnosti. První Velehrad vznikl v Londýně, několik dalších v Německu, Rakousku, Švýcarsku, a jeden dokonce v Římě. Londýnský Velehrad založil v roce 1964 jezuita P. Jan Lang. Dům je dodnes v provozu a sídlí na jedné z nejprestižnějších londýnských adres ve čtvrti Notting Hill.

Vznik domu nebyl vůbec jednoduchý, krajané se nejprve scházeli u jezuitů ve Farm street, ale tamní prostory brzy přestaly stačit. Po krátkém hledání se podařilo nalézt dům, který se později stal oním legendárním Velehradem, na jeho koupi však chyběly prostředky. P. Lang tedy k tomuto účelu věnoval peníze, které dostal jako odškodnění za svůj nucený pobyt v koncetračním táboře v Terezíně, nemalou sumou přispěla i Roxana Mackay, která krajanům velmi fandila. Prodala svůj domek, utržené peníze věnovala Velehradu a rozhodla se do vznikajícího centra přestěhovat. Zbytek ze zhruba 35 tisíc liber půjčili jezuité. Dům se postupem doby stal opravdu místem setkávání nejen Čechů, ale i Slováků. „P. Lang byl nejen hluboce věřící, ale i nesmírně tolereantní. Budoval mosty jak mezi Čechy a Slováky, tak mezi věřícími a nevěřícími,“ vysvětluje Ludmila Stane, která se z pozice výkonné asistentky správní rady stará o praktický chod Velehradu. Dům má dvě hlavní části. Dole v přízemí jsou místnosti, které slouží k setkávání krajanů při různých příležitostech a aktivitách, jako jsou oslavy, přednášky nebo třeba vystoupení místního slovenského folklorního souboru Karpaty; horní patra slouží k ubytování. Součástí domu je i kaple, kde se až do smrti P. Langa konala téměř každý večer mše svatá. „V horních patrech bydleli dříve lidé delší dobu a peníze, které za to platili, sloužily k úpravám domu a chodu misie. Teď je z toho spíše krátkodobá a levná noclehárna, což není moc dobré,“ vysvětluje Ludmila Stane. Nájem totiž stěží pokrývá režijní náklady a na opravy již nezbývá. Dům proto postupně chátrá a správní rada, která se o něj stará, shání potřebné peníze na jeho opravu. Více než nutné opravy ovšem trápí krajany jiná věc. Od smrti P. Langa v roce 2007 na Velehradě chybí český kněz. „P. Lang si vychovával svého nástupce v P. Josefu Pazderkovi, který ale bohužel náhle zemřel ještě o několik let dřív než on sám,“ říká Ludmila Stane. Po smrti P. Langa byl na Velehradě slovenský kněz P. Jozef Vojtek, ten se však časem z Velehradu odstěhoval a naplno se věnuje jen místní slovenské farnosti. „Žádali jsme proto o kněze, ale zatím neúspěšně. Přitom zájem by byl. Želivští premonstráti nám nabídli, že jeden z jejich kněží, který předtím pobýval v Austrálii, by k nám mohl zajet alespoň jednou za měsíc,“ prozrazuje Ludmila Stane. Tuhle variantu by prý velehradští přivítali – kněz by jednou měsíčně přijel, odsloužil české mše, udělil svátosti nebo uspořádal malé exercicie. A v mezidobí by návštěvníci a obyvatelé Velehradu mohli chodit na mše do slovenské farnosti. Financování by prý podle Ludmily Stane také nebyl problém: správní rada by náklady spojené s návštevou kněze uhradila. „Tuto variantu ale nepovolil místní anglický biskup, protože české a slovenské biskupské konference prý mají dohodu o společné péči o krajany. Takže mu přišlo nadbytečné, aby k nám jezdil ještě český kněz. Když jsme za ním poprvé přišli, myslel si dokonce, že máme i jednu společnou biskupskou konferenci,“ vysvětluje Stane. Z Velehradu proto nakonec poslali dopis arcibiskupu Dominiku Dukovi, předsedovi ČBK, v němž ho požádali, zda by nastalou situaci nepomohl vyřešit. „Kněz tu opravdu chybí. Velehrad byl vždy důležitým duchovním centrem – to ho odlišuje od jiných krajanských center v Londýně. Všichni bychom si přáli, aby tomu tak bylo i nadále,“ uzavírá Ludmila Stane.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou