26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Kardinál Miloslav Vlk se chystá na konkláve

20. 4. 2005

|
Tisk
|

Vydání: 2005/16 Rozloučení se svatým otcem, 20.4.2005, Autor: Jiří Macháně

Jediný český volitel budoucího papeže – pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk – se chystá na konkláve, volební shromáždění 117 kardinálů z celého světa, které začíná 18. dubna. Co se týká jeho šancí na zvolení, tvrdí, že druhého Slovana po sobě kardinálové nezvolí. Zeptali jsme se ho na jeho tipy na budoucího papeže i na průběh konkláve.

Jaký je váš kandidát? Jaký myslíte, že by měl být nový papež?

Mám už svůj tip, ale jsem vázán mlčenlivostí, takže nemohu být příliš konkrétní. Velikost osobnosti Jana Pavla II. jistě ovlivní volbu jeho nástupce. Bude totiž „tlačit“ kardinály, aby uvažovali v tom směru, ve kterém tento papež otevřel cestu a narýsoval perspektivu. Po něm to každý bude mít těžké. Nechtěl bych být v kůži jeho nástupce.

Podle jakých kritérií tedy budou kardinálové vybírat?
Nevidím mezi kardinály tak vynikající osobnost, která by se mohla postavit vedle Jana Pavla II. Domnívám se, že při výběru nebude hrát roli národnost (to by bylo trochu malicherné), ale spíš velké kulturní bloky jako Slované, Jihoameričané apod. Pozornost bude soustředěna především na výraznost osobnosti, jenže s tím je spojena jedna obtíž: v církvi jsou různé názorové proudy. I Jan Pavel II. to neměl lehké – některým kardinálům se zdál příliš otevřený a odvážný, když například svolal do Assisi představitele velkých náboženství nebo když vyslovil omluvu za některé činy katolické církve v minulosti. Jsou tu tedy rozdílné názorové skupiny, které budou usilovat o to, aby papežem byl kandidát z jejich řad, protože se domnívají, že jedině „jejich“ cestou by církev měla jít. Sladit tyto názorové odlišnosti bude veliký úkol konkláve. Nejsem církevně-politický expert, ale můj dojem je, že konkláve nebude krátké.

Když byla osobnost Jana Pavla II. tak výrazná, že bude těžké vybrat jeho nástupce, nehrozí volba papeže „na přechodnou dobu“?
Ano, to hrozí. Ovšem v roce 1958 také chtěli vybrat papeže jen na přechodnou dobu, a zvolili Jana XXIII., jenže ten obrátil církev naruby. K takové volbě tedy kardinálové mohou sáhnout, ale nejsem si jistý, zda je mezi nimi taková mentalita rozšířená.

Spekuluje se o šancích kandidáta, který by pocházel z některé země Třetího světa...
Ano, k tomu by mohl přispět fakt, že v Jižní Americe a v Africe žije nejvíce katolíků. Já však toto prostředí neznám a nevidím tam výrazněji vyčnívající postavu. Přijde ale řada kardinálů s řadou různých názorů, takže může být do popředí vynesen někdo „zapomenutý“.

V jihoamerické církvi je rozšířené silnější sociální cítění. Myslíte si, že volitelé by mohli mít z této věci obavy?
Jan Pavel II. nebyl z Jižní Ameriky, a přesto měl velké sociální cítění. Zastával se pronásledovaných, chudých, žádal odpuštění dluhů rozvojovým zemím. Není to tak, že by toto cítění v církvi nebylo přítomné a teprve mělo přijít. Mohlo by se však radikalizovat, to ano. Jižní Amerika patří spíše k rozvojovým oblastem, a to i v oblasti církevní. Víra se tam často mísí s pověrou a v sociální oblasti se tam zase často spojuje učení církve o spáse a osvobození člověka s marxismem, jenž učí, že toto osvobození je zapotřebí uskutečnit skrze revoluci. Je to kontinent obrovského kvasu, což ale neznamená, že by tam nebyla normální struktura cír- kve. Velikost místní církve a množství katolíků není zas až tak rozhodující a ani duchovně-náboženská úroveň tam není tak silná, aby „tlačila“ vzhůru svého kandidáta.

Nemůže v neprospěch neevropského kandidáta hovořit i to, že pochází z odlišného kulturního prostředí, například z Afriky?
V této situaci se někteří lidé bojí velké změny, takže mají spíš tendenci konzervovat to, co bylo v minulých dobách. Jsou ale i tací, kteří naopak uvítají otevřenost a nadšení. Obojí je v celé církvi přítomné, a navíc je to umocněno kulturními oblastmi. Podstatné je, že většina afrických biskupů a kardinálů studovala v Evropě, takže se zde rozhlédli a evropskou kulturu znají. Volební shromáždění je, jak známo, uzavřené. Prý nebudete vůbec smět komunikovat s okolním světem...
Bydlet budeme v penzionu Sancta Marta, který je za bazilikou sv. Petra. Volba papeže musí být svobodná a podle vnitřního poznání, vědomí, svědomí a rozhodování se před Bohem, aby byly vyloučené vnější prvky. Nebudeme od světa odděleni nějakou elektromagnetickou bariérou, která by bránila užití mobilu, ani nebude vypnutá telefonní ústředna. Záleží především na vnitřní svobodě každého z kardinálů – že nebude nic prozrazovat a nebude komunikovat s vnějším světem.
Přísahou mlčenlivosti je vázán každý. Veškerá komunikace s kardinály je zakázána dokonce i řidiči autobusu, který je odváží z penzionu do Sixtinské kaple. Dříve byly pro volitele zřizovány provizorní ubikace přímo v Sixtinské kapli. Se stoupajícím počtem účastníků konkláve to ale přinášelo komplikace týkající se například hygieny, a tak se samotné bydlení přesunulo jinam.

Jak si budoucí papež vybírá jméno?
Je to jistě otázka okamžiku. Nemyslím si, že by šel někdo na konkláve a měl rozmyšlené jméno. Když se ale hlasy kolem kandidáta sbíhají, začíná mu být úzko a asi už pomalu myslí na své budoucí jméno. Po volbě pak na to není čas, protože přijde kardinál a ptá se budoucího papeže, zda přijímá volbu, a on se musí ve velmi krátké době rozhodnout, zda kývne. Pokud souhlasí, odvedou ho do sakristie, obléknou do bílého a vedou na balkon. Jan Pavel II. se pojmenoval, jak to pro něj bylo typické: zřejmě mu bylo líto, že jeho předchůdce Jan Pavel I. vládl jen 33 dní, a tak si své jméno vybral z lásky a úcty k němu. Jím dává papež svému pontifikátu výraz. Jan a Pavel – to jsou pro křesťana a teologii nesmírně závažná jména. Jan reprezentoval rovinu lásky, byl blízko Kristu, zatímco Pavel byl racionálnější, byl to teolog a bojovník.

Jaké jsou vaše osobní pocity z toho, že jste jedním z lidí, kteří mohou volbou papeže ovlivnit budoucnost církve?
Jsou jednoduše shrnutelné do vědomí zodpovědnosti, což je ten nejsilnější dojem. Tato zodpovědnost mě sráží na kolena před Bohem k modlitbě, abych se při svém rozhodování nenechal vést nějakými vnějšími důvody a abychom společně hledali, co Bůh pro církev v tuto chvíli chce. Nemám žádné svírání žaludku a strach. Vím, že to nezáleží jenom na mně – jsem jedním ze sto sedmnácti. A co víc: nezáleží jen na nás lidech. Je totiž naší velikou vírou i zkušeností z minulosti, jak veliký je vliv Ducha Svatého, který církev neopouští. Obavy a fyzický stres tedy nemám, protože vycházím z této pozice víry.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou