Dílo boromejek pod Petřínem
Vydání: 2023/37 Ulmovi, svědkové víry, 12.9.2023, Autor: Jiří Macháně
V srdci Prahy, pod vrchem Petřína, v údolí pod premonstrátským klášterem na Strahově a ve stínu Hradčan stojí vyhlášená Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského. 1. října to bude třicet let, kdy se vrátila do rukou této kongregace.
Nemocnice sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Snímek archiv nemocnice
V té době byla nemocnice fakultní a provozoval ji stát, slavnostní předání proto proběhlo v posluchárně mediků. „Seděli tam se mnou vedoucí pracovníci nemocnice a personál. Bylo milé vidět poprvé za předsednickým stolem Matku Inviolátu Krupkovou, naši generální představenou, a spolu s ní místní představenou sestru Remigii. A vedle nich seděl pamětník profesor Vahala, biskup Lobkowicz, strahovský opat Pojezdný a tehdejší ministr zdravotnictví Luděk Rubáš, který předal nemocnici naší kongregaci. Nemocnice se musela postavit na vlastní nohy, dnes vím, že to byl proces, cesta i duchovní boj a bez Boží pomoci by to nešlo,“ vzpomíná sestra Bohuslava Kubačáková, která v té době pracovala v nemocnici jako hlavní sestra a později byla zvolena generální představenou boromejek.
Malostranský špitál pro šest pacientů
Nemocnici v malostranské Vlašské ulici založily a postavily boromejky ze dvou malých domků, které na úpatí Petřína zakoupily roku 1842. Od roku 1843 se zde sestry staraly nejdříve o šest nemocných, postupně zájem vyžadoval, aby budovu přistavovaly, a na přelomu století roku 1900 už získala nemocnice dnešní rozměry.
Na konci druhé světové války tři boromejky od dubna do srpna 1945 v Terezíně ošetřovaly nemocné nakažené tyfem. Koncem srpna 1945 přijala nemocnice boromejek asi 300 osvobozených vězňů všech národností. A také mnoho raněných z pražského povstání v květnových dnech roku 1945.
Vděk si tím však řeholnice nevysloužily. Kongregace boromejek v Praze byla vždy národnostně smíšená, měla sestry české i německé, těch druhých bylo v roce 1945 kolem 60 procent.
V bouřlivé atmosféře května 1945 lékaři z nemocnice vytvořili Revoluční národní výbor, který prohlásil nemocnici za svůj majetek, tedy za konfiskát, a ostře vystoupili proti vedení kongregace. Sestry se bránily. Až v prosinci téhož roku byla z nemocnice odvolána nucená Národní správa, a tím také skončila nespravedlivá podezření a nemocnice i klášter sester byly opět úředně uznány za majetek kongregace. V létech 1945–1946 odešlo do Rakouska celkem 330 boromejek. Po válce začaly sestry s rozsáhlými stavebními úpravami. Její rozvoj však ukončilo zestátnění po komunistickém převratu. Sestry mohly v nemocnici pracovat jako státní zaměstnanci pod civilním správcem. V lednu 1950 byla zatčena generální představená a spolu s ní postupně další dvacítka sester a byly obžalované v různých monstrprocesech. Po několika letech šikany nakonec režim dal sestrám v roce 1952 výpověď. Mohly si sbalit svá zavazadla a 15. srpna ráno bylo 42 sester odvezeno na práci do textilní továrny Texlen v Trutnově, kde pracovaly několik roků. Další byly rozděleny do různých domů kongregace v pohraničí. Během doby totality mohly pracovat v domovech důchodů nebo v ústavech sociální péče, zvláště v pohraničí, bylo jim dovoleno žít v komunitě, ale jejich činnost a život byly pod tzv. státním dozorem nad církvemi. Nemohly přijímat nové sestry, což se dělo tajně. „Až po 38 letech jsme se v roce 1990 do naší nemocnice vrátily. V srpnu zde začaly pracovat tři sestry boromejky,“ vzpomíná Bohuslava Kubačáková. Od září pak do nemocnice nastoupily další. V únoru 1992 tehdejší ředitel Novotný nechává vypracovat právní analýzu ohledně vlastnických práv. Nemocnice byla vrácena na základě tzv. smíru, nikoliv restitucí, neboť vlastníkem v pozemkových knihách zůstala i během totality kongregace.
Poté byl ředitel pověřen ministrem zdravotnictví, aby vyjednal s kongregací nájemní smlouvu. Na tu boromejky kývly v listopadu 1992. Roční symbolický nájem stanovily na tisíc korun československých.
Provoz v rukou boromejek
Vedení kongregace se posléze rozhodlo provozovat nemocnici vlastními silami, aby zde řeholnice mohly uskutečňovat jedno ze svých povolání: službu nemocným postavenou na křesťanských hodnotách – přijímání pacientů bez rozdílu, ochrana života od jeho začátku až po jeho přirozený konec, lidský přístup s duchovní péčí. K 1. říjnu 1993 kongregace založila novou právnickou osobu Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze (NMSKB). Nynější generální představená Ancilla Doležalová považuje nemocnici za základní projev charismatu řeholního společenství s tím, že kostel sv. Karla Boromejského v areálu nemocnice je také duchovním centrem kongregace. „Pro nás je nemocnice nejtěžší a nejsložitější organismus spojený s péčí o majetek a financování. Ale ukotvuje nás ve společnosti. Je to takový kvas Božího království zasazený do půdy pod Petřínem,“ vyzdvihuje sestra Ancilla. Dnes slouží nemocným společně s asi
350 zaměstnanci dvacítka řeholnic.
„Pracovat s řádovými sestrami byla po létech totality nová věc. Dnes je to běžné. Zaměstnanci poznali, že jsme normální, není se čeho bát – a víme, že vzájemná spolupráce nás obohacuje a že se můžeme od svých kolegyň a kolegů mnohému naučit,“ dodává sestra Bohuslava Kubačáková.
Pacienti: nejlepší nemocnice
V uplynulých letech se nemocnice musela postavit na „vlastní nohy“ po stránce personální, odborné, provozní i ekonomické. Stala se vyhlášenou například díky specializaci interního oddělení na gastroenterologii a kardiologii. Patří mezi čtyři pražská zařízení, která mají statut Centra biologické léčby pro nejtěžší pacienty se střevními záněty. Nemocnice byla v roce 2006 hodnocena jako nejlepší nemocnice očima pacientů v České republice.
Za posledních třicet let prošla celou řadou oprav, mnohdy akutních. Celkově kongregace za toto období podpořila svou nemocnici 277 miliony korun a zajistila dotace ve výši 69 milionů Kč.
Zdravotnické zařízení sester boromejek se snaží nebýt konkurencí ostatních nemocnic v Praze, ale dělat to, co na trhu zdravotnictví v hlavním městě chybí a co společnost potřebuje: zřídila lůžkovou paliativní péči, rozšířila počet ošetřovatelských lůžek, zřídila domácí péči a svého času i dětský detox. Jak říká generální představená, novátorský přístup razila i v celostním přístupu k pacientovi, výrazně zabudovala do své péče vedle péče medicínské a ošetřovatelské také tu duchovní. Funguje zde oddělení duchovní služby s týmem nemocničních kaplanů a probíhá tu i školení nových kaplanů pro jiná zdravotnická zařízení.
Hospodářský výsledek se v posledních letech daří držet v zisku. V nemocnici stále probíhají rekonstrukce a obnova zařízení, včetně přístrojového. Boromejky posilují i bezpečnost proti kybernetickým útokům. Opravují se též historické zahrady a vzniká zde léčebná, relaxační a klidová zóna pro pacienty, zaměstnance a návštěvníky nemocnice.
„Ať je z nemocnice dobrá a prosperující firma, prostoupená křesťanskými hodnotami s důrazem na lidský přístup. Děkuji všem, kdo nám pomáhali a pomáhají, především našim zaměstnancům, dárcům, přátelům,“ uzavírá sestra Ancilla.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Sekce: Zpravodajství, Publicistika, Články
