Diakonie ocenila pečovatelky roku 2011

Vydání: 2011/51 Betlémy a Betlémáři, 13.12.2011, Autor: Jiří Prinz

Jako filmové hvězdy při udělování Oscarů si alespoň na okamžik mohli 5. prosince na pražské Novoměstské radnici připadat dvě desítky žen a jeden muž, kteří obdrželi ocenění „Pečova- tel/ka roku 2011,“ jež už podeváté vyhlašovala Diakonie Českobratrské církve evangelické.

„Protože naše společnost náročnost povolání pečujících osob příliš nevnímá a nedoceňuje, pokoušíme se každoročně dopřát jim pozornosti alespoň prostřednictvím ocenění několika z nich,“ objasňuje motivy udělování cen ředitelka diakonie Libuše Roytová. Podle jejích slov nejde při této akci ani tak o soutěž, jako spíše o příležitost poděkovat pečovatelům za jejich práci, kterou většina z nich chápe jako životní poslání. Tak je tomu i v případě jedné z oceněných, Mileny Hrubešové z Pečovatelské služby Prahy 6, která se svému povolání věnuje už od roku 1983. „Co mě u této práce pořád drží? Třeba to, že když přijdu ráno do práce, tak mi někdo řekne, že se mu stýskalo. A že je rád, že jsem přišla právě já,“ svěřuje se a pro ilustraci svého vztahu k pečovateskému poslání připomíná jeden případ ze své praxe. „Pečovali jsme o jednu velice nemocnou paní, která umírala. Díky tomu, že jí rodina zajistila péči, nebyla ani chvíli sama. Pořád se u ní někdo střídal a chodila jsem k ní i já. Často jsme si povídali a dá se říci, že jsme našli společnou řeč,“ vzpomíná oceněná pečovatelka a po chvíli dodává: „I když ta paní nakonec zemřela, byla jsem ráda, že jsem jí mohla být v těchto pro ni tak těžkých chvílích nějak prospěšná. Třeba jenom tím, že jsem ji pohladila po ruce, a ona věděla, že u té postele jsem zrovna já. Jsem ráda, že ta paní odcházela z tohoto světa v důstojném domácím prostředí a že při tom nebyla vůbec sama. V tom vidím smysl své práce,“ uzavírá Milena Hrubešová.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay