Vydání: 2010/34 Matka Tereza, 17.8.2010, Autor: Jana Michálková

Také litoměřický biskup Jan Baxant zamířil do povodní postižených oblastí severních Čech, aby se zde osobně seznámil s rozsahem škod a povzbudil ty, kteří následky velké vody likvidují. Na konci týdne v jeho doprovodu oblast navštívil také pražský arcibiskup Dominik Duka. Svou pomocí při nápravě škod pomáhají i mnozí křesťanští dobrovolníci včetně kněží.

Cesta litoměřického biskupa vedla na Frýdlantsko, do míst, která povodeň zasáhla během uplynulého víkendu nejvíce. Navštívil Raspenavu a odtud pokračoval do nedalekých Hejnic a Frýdlantu. „Nebylo jednoduché se sem dostat, tak moc jsou silnice poničené,“ řekl krátce po příjezdu na místo Jan Baxant. „Jsou tu potřeba hlavně pomáhající ruce a peníze,“ dodal biskup a vyzval všechny lidi dobré vůle k vzájemné solidaritě a pomoci. Jeho slova si vzal k srdci nejeden kněz z litoměřické diecéze. Přestože se velká voda nevyhnula ani církevním objektům, duchovní byli v terénu a pomáhali, kde mohli. „V první fázi nemá člověk čas na nějaké povídání. Zjistil jsem si, kolik lidí a kde bylo povodní postiženo nejvíce, obešel jsem je a nabídl pomoc,“ popisuje situaci frýdlantský farář P. Vít Audy. Mezi potřebné rozdal 90 tisíc korun, které darovali jeho přátelé a lidé z celé republiky, aby se cílená pomoc dostala ke konkrétním lidem. Spolu s dobrovolníky chodil dům od domu a nabízel pomoc s úklidem: vyklízel sklepy, vynášel bahno i mokré uhlí.

Církev je připravena i k duchovní pomoci
S pomocí však přicházejí i další kněží. A má nejrozmanitější podoby: někteří se chystají uspořádat ve svých farnostech finanční sbírky na pomoc zdejším lidem, jiní poskytují lidem, kteří v předešlých dnech přišli o střechu nad hlavou, dočasný azyl. Na původně zatopené raspenavské faře byl v minulém týdnu opět zprovozněn charitní šatník.
„Za celých čtyřicet let, co působím na Liberecku, nepamatuji tak mimořádnou událost – rozbité komunikace, mosty, domy určené k demolici. Lidé zachraňovali svoje domovy, uklízejí a uklízejí. Teď je tu technika záchranářů, potřeba duchovní pomoci teprve přijde. Až se na nás lidé obrátí, jsme připraveni jim v rámci svých možností pomoci,“ zhodnotil situaci liberecký vikář P. Pavel Tomáš Genrt.

Přišli o všechno, přesto věří, že bude lépe
Povodeň přímo zasáhla také rodinu Šmídrkalovu z Chrastavy. Voda jí vzala úplně všechno – veškerý majetek včetně živnosti otce rodiny. Již několik dní Šmídrkalovi čekají na rozhodnutí statika, zda bude jejich dům zbourán. Třígenerační rodině se třemi dětmi ve věku od dvou do devíti let nabídli dočasné ubytování příbuzní; v bytě 2 + 1 se tak muselo poskládat deset lidí. „Dozvěděli jsme se o nich od jedné naší bývalé farnice. Rodině jsme nabídli pobyt u nás, na faře ve Cvikově,“ říká cvikovský farář P. Rudolf Repka. První členové rodiny se na faře ubytovali v neděli v podvečer. „Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěl, že nám voda vlítla do baráku. Tu zprávu mi telefonovala manželka. Celá historie rodiny je pryč – fotografie, doklady. Na domě se začala bortit střecha, stropy, stěny. Věřil jsem, že barák zachráníme, informace statika mě šokovala,“ říká zdrceně Zdeněk Šmídrkal. „Pomohl nám pan farář, pár známých a kamarádů. Z přístupu města a státu jsem zatím zklamaný. Jen na kontejner jsme čekali týden,“ říká dále pan Šmídrkal a dodává: „Letošní rok byl špatný. Jsem automechanik, hospodářská krize se na našem oboru podepsala. Museli jsme sáhnout na úspory, na účtu mám posledních sedm tisíc korun,“ svěřil se muž, kterému však ani tíživá situace nevzvala odhodlání. „Pokud náš dům padne, nejspíš se budeme muset zadlužit a postavit nový – na tom samém místě, ale tak, aby se do něj voda už nedostala,“ uzavírá Zdeněk Šmídrkal.

Snímky Martin Flosman