Vydání: 2010/32 Křesťan a moderní hudba, 2.8.2010, Autor: Václav Štaud

O letošní slavnosti patrona farnosti, v neděli 25. července, zněly jihlavské zvony zvlášť radostně. Doprovázely liturgický průvod u příležitosti znovuotevření opraveného farního chrámu svatého Jakuba Většího. Poutní mši svatou spolu s místní řeholní komunitou sloužil P. Michael Pojezdný, opat Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Jeho úkolem bylo také požehnat oltář a další části bronzového uměleckého díla – kompletu nového liturgického vybavení.

Kostel byl uzavřen v dubnu roku 2008, aby mohly odborné týmy v gotických prostorách nerušeně vymalovat, restaurovat několik bočních oltářů a soch, kaplí, portálů a dalších kamenných prvků, vyměnit dlažbu, lavice, upravit elektroinstalaci, osvětlení a odvést řadu dalších prací. „Podařilo se velké dílo, ale hotovo ještě zdaleka není,“ říká farář P. Petr Božik. „Ještě do zimy bychom rádi do lavic nainstalovali topení. Zůstává ale úkol výmalby kněžiště, které je ve velmi špatném stavu, a opravy vnějšího pláště kostela se střechou a okny. To vše bude stát mnohem víc než právě dokončená etapa s náklady devíti milionů korun. Malou část nákladů na dlažbu nám nyní pomohl nést stát, vše ostatní uhradil náš domovský strahovský klášter. Pro objektivnost ale dodám, že stát, kraj i město pomáhaly naší farnosti s opravami dalších kostelů v Jihlavě, zejména kostela svatého Ignáce,“ dodává P. Božik.

Tady jsme byli pokřtěni!

Na závěr poutní bohoslužby zaznělo mnoho ocenění a děkovných slov. Týkalo se to i farní mládeže, která přispěchala pomoci, hlavně s úklidem, vždy, když bylo potřeba. Jednu takovou akci jsme měli možnost sledovat: dva týdny zbývají do otevření kostela, dokončovací a úklidové práce vrcholí. Chrámem se rozléhají zvuky mnoha činností. Kladiva a vrtačky v rukou dělníků upevňují poslední lavice, tišeji znějí pokyny odborníků ladících ozvučení. A přeslechnout nelze ani mladé hlasy z presbytáře. Dva Jakubové přinášejí a rozbalují koberce a slavnostní křesla, Kateřina s Terezkou a Petr mezitím zbavují bohatě zdobený hlavní oltář posledních zbytků prachu. „Už druhý týden tady uklízíme, leštíme, umýváme a přenášíme, co je právě potřeba,“ přibližuje Jakub Babický. „Dnes chceme být hotovi tady u oltáře a pak se smetáky půjdeme kostelem dozadu. Naštěstí nejnáročnější práce v kapli Panny Marie Bolestné už máme hotové. Členitá barokní výzdoba nám tam dala zabrat,“ svěřuje se Jakub. Je vidět, že místní mladí lidé mají svůj farní kostel opravdu rádi. Přesto jim otázku vztahu položíme. „Já jsem tady byla přece pokřtěná a vždy sem chodila celá naše rodina,“ jako první reaguje Kateřina. „Moje taky,“ živě se přidávají všichni ostatní a ozvěna jejich hlasů se vrací mezi sloupy jedinečných gotických prostor.