Bohoslužby za zemřelého Svatého otce
Vydání: 2005/16 Rozloučení se svatým otcem, 20.4.2005
Nad celou Českou republikou se nese zvuk zvonů. Je poledne pátku 7.
dubna a v dalekém Věčném městě se miliony poutníků loučí se Svatým otcem Janem
Pavlem II. Už od první dubnové neděle přicházejí na mobilní telefony SMS zprávy,
které příjemce vyzývají, aby za okny svých domovů rozsvěceli svíčky a na klopy
oděvů si připnuli černou pásku. Na církevních budovách vlají černé vlajky a v
den pohřbu papeže se k církvi přidává i český stát, který vyhlašuje den smutku.
Na řadě míst lidé podepisují kondolenční archy. V kostelech, za branami
klášterů, na církevních školách i v domácnostech se už v průběhu uplynulého
týdne scházejí věřící k modlitbám za svého papeže. V katedrálách českých a
moravských diecézí slouží duchovní 5. dubna zádušní mše – neprovází je však
truchlení, ale radost z papežova narození pro Boží
království...
Brněnskou katedrálu sv. Petra a Pavla do
posledního místa zaplňuje více než dva a půl tisíce převážně mladých lidí.
Prostorem chrámu se nese Mozartovo Rekviem v podání osmdesátičlenného dómského
sboru. Několik stovek lidí jej díky reproduktorům slyší před chrámem a další
tisíce pak prostřednictvím Radia Proglas, které celou mši přenáší.
Rekviem
za Svatého otce slouží místní biskup Vojtěch Cikrle. „Sešli jsme se, abychom
poděkovali Bohu za to, že nám dal Jana Pavla II.,“ vítá přítomné. „Myslím, že je
nyní příliš zdůrazňován rozměr smutku a chybí rozměr naděje. Mnohem víc vnímám
slavnostnost těchto okamžiků a děkuji za život Jana Pavla II.,“ povzbuzuje
věřící biskup Cikrle.
LÁSKA K ČLOVĚKU
Rekviem Tomase
Luise da Vittoriho rozeznívá olomouckou katedrálu sv. Václava. Ve fialových
ornátech přicházejí do zaplněného chrámu olomoučtí biskupové. Arcibiskup Jan
Graubner nejprve vítá věřící i zástupce kraje a města. „Vždyť před deseti lety
Svatý otec naše město i kraj navštívil,“ vzpomíná arcibiskup na setkání, při
kterém Svatý otec v Olomouci svatořečil Zdislavu a Jana Sarkandra.
„Nezapomenutelné je též setkání s mladými lidmi na Svatém Kopečku, papežův
dialog s nimi. Tehdy chtěl, aby mu mladí zazpívali jednu píseň. Oni ji však
neuměli, a tak jim řekl: ,Do příště naučit!‘ A oni se píseň opravdu naučili a na
pozdějším setkání v Hradci Králové zazpívali,“ připomíná arcibiskup. Podle něj
mu na ničem nezáleželo tolik jako na lásce k člověku, jak ji prožíváme o
Velikonocích. „Dlouho bychom mohli hovořit o jeho diplomatických a státnických
úspěších. Byl však i nenáviděn – což vedlo až k atentátu. Zanechal nám odkaz:
chránit život a sloužit láskou, proměnit svět pokojem, radostí a nadějí,“
uzavírá své kázání arcibiskup.
ZMĚNIL TVÁŘ
SVĚTA
Královéhradečtí věřící se scházejí spolu se svým biskupem
Dominikem Dukou v katedrále Svatého Ducha. Oživují si tu hlavně papežovu
nezapomenutelnou návštěvu Hradce Králové v roce 1997. Tuto událost moderních
dějin diecéze připomíná hned v úvodu jak tehdejší sídelní biskup Karel
Otčenášek, tak nahrávka homilie Svatého otce, pronesená v českém jazyce 26.
dubna 1997 na Velkém náměstí. Hlavní celebrant, biskup Dominik Duka, podtrhuje
význam zesnulého papeže: „Změnil tvář tohoto světa. A to není tvrzení církve
nebo nějakého faráře, to je poselství světových sdělovacích prostředků!“ Po
bohoslužbě se přítomní scházejí také na druhém nádvoří Nového Adalbertina, kde
biskup Duka pokládá květiny k památníku papeže Jana Pavla II.
VELIKOST PADLÉHO STROMU
Na bohoslužbu do plzeňské
katedrály sv. Bartoloměje přichází více než tisíc lidí, přes čtyřicet kněží z
celé diecéze a také zástupci plzeňské ekumeny i představitelé kraje, města a
akademické obce. „Takhle nabitou katedrálu míváme v Plzni jen výjimečně,“
komentuje účast hned při příchodu do hlavního chrámu diecéze jeden z místních
věřících. „Říká se, že velikost stromu se pozná teprve tehdy, až padne. O
velikosti Svatého otce jsme věděli, ale po jeho smrti se objevilo tolik
nádherných hodnocení, že nevím, o čem vlastně mluvit dřív,“ říká plzeňský biskup
František Radkovský o zesnulém papeži. „Mám dojem, že nám zemřel otec. Nejenom
proto, že se tak papeži říká, ale proto, že Jan Pavel II. jím opravdu svou
láskou, nebojácností a oddaností byl,“ pokračuje biskup Radkovský a připomíná,
že právě Jan Pavel II. před téměř dvanácti lety plzeňskou diecézi založil.
POKLAD ZE VZÁCNÝCH PEREL
Na zádušní mši v katedrále
sv. Štěpána v Litoměřicích se spolu s věřícími schází tamní biskup Pavel Posád.
Když hovoří o papeži, bere si na pomoc úvahu francouzského spisovatele Antoina
de Saint-Exupéryho. Biskup jej parafrázuje, když v souvislosti se smrtí papeže
říká, že „je třeba poctivě se vracet k tomu, co tento člověk vykonal, a sbírat
to jako perly, které se v budoucnosti stanou vzácným pokladem, ze kterého můžeme
čerpat“. Biskup doporučuje, aby se lidé v den pohřbu sešli v kostelích celé
diecéze k modlitbě a bohoslužbě za papeže.
V pátek pak někteří obyvatelé
Litoměřic přicházejí do bývalého konviktu a sledují projekci pohřbu. V místním
kostele sv. Jakuba v dominikánském klášteře týž den podvečer vzdává hold Svatému
otci místní chrámový sbor při rekviem.
SMUTEK OSTRAVSKO-OPAVSKÉ
DIECÉZE
Smuteční prapory, kondolenční listiny a fotografie Jana
Pavla II. Tak vypadají kostely také v celé ostravsko-opavské diecézi. Zádušní
mši svatou za zesnulého papeže slouží v ostravské katedrále biskup František
Václav Lobkowicz. Za Svatého otce se modlí spolu s věřícími ve středu 6. dubna v
katedrále Božského Spasitele a také následující den v kostele svatého Václava.
Tam navíc lidé sledují přímý televizní přenos z rozloučení s Janem Pavlem II. Už
od deváté hodiny tu zní modlitba růžence. „Modlitbu prokládáme videoklipy z
návštěv papeže v České republice a ze Světových dnů mládeže,“ popisuje program
P. Leoš Ryška, ředitel ostravského studia Telepace, které snímky připravilo a
zajistilo technické zázemí. S úderem desáté hodiny začíná pohřeb Svatého otce ve
Vatikánu. I ten věřící pozorně sledují na velkoplošném plátně.
NEJPŮSOBIVĚJŠÍ OBRAZ PAPEŽE
Zádušní mši za Svatého
otce ve svatovítské katedrále v Praze předsedá ve čtvrtek 7. března pražský
pomocný biskup Václav Malý a koncelebrují nuncius Diego Causero a biskupové
Jaroslav Škarvada a Karel Herbst. Mezi zástupci veřejného a politického života
nechybí první dáma republiky Livia Klausová, předseda Senátu, premiér, ministři
a velvyslanci mnoha zemí. Ve zcela zaplněné katedrále biskup Malý připomíná, že
„nejde o smutnou vzpomínku, ale o radost, že vzkříšený Pán se tak zjevným
způsobem projevil v životě jednoho z nás“.
V závěru bohoslužby hovoří také
nuncius Diego Causero a jeho slova u mnoha přítomných vyvolávají dojetí: „Nikdo
z těch, kdo ho spatřili na velikonoční neděli, nezapomene na bolestivé pohyby
jeho úst bez hlásku a třas jeho rukou, které se bezúspěšně snažil pozvednout,
aby požehnal zástupům. To byl jeden z nejpůsobivějších obrazů papeže – papež
připravený trpět a dělat ze sebe ,blázna‘ pro Kristovo jméno. Bylo to aleluja
beze slov.“ Rekviem v Praze vysílala v přímém přenosu Česká televize. Jeho
záznam je k dispozici na internetové adrese www.czech-tv.cz/vysilani.
TRPĚL AŽ DO KRAJNOSTI
S úctou k zesnulému Janu Pavlu
II. vyhlašuje děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích Jiří Kašný na den papežova pohřbu pro studenty všech oborů děkanské
volno. Mnozí z nich přicházejí týž den odpoledne mezi věřící, kteří zaplňují
katedrálu sv. Mikuláše při zádušní mši. V zastoupení diecézního biskupa Jiřího
Paďoura ji celebruje generální vikář P. Jan Baxant. „Přišli jsme děkovat, že
jsme měli možnost část svého pozemského života prožít s tímto Svatým otcem,“
připomíná P. Baxant na úvod. „Nenechal se zlomit a ničím zmást. Trpěl – možná i
nepochopením nebo zlou vůlí, ale s postupujícím stářím i fyzickým omezením a
bolestí. Trpěl až do krajnosti,“ ujišťuje P. Jan Baxant shromážděné věřící. Po
mši pak přítomným připomíná velký úkol všech katolických křesťanů – modlit se za
dobrou volbu nového papeže.
(podle zpravodajů, mach)
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
