Bez plného smíru není plná radost
Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007, Autor: Jaroslav Someš
V tradičním dělení Shakespearových her na komedie, tragédie a historická dramata je Kupec benátský řazen do první z oněch tří skupin. Je to dáno tím, že hra končí šťastně, všechna nebezpečí jsou zažehnána a hned tři milostné vztahy čeká sňatek. Že veselost příběhu přesto přijímáme jen s rozpaky, má na svědomí protivník titulního hrdiny kupce Antonia, židovský lichvář Šajlok. Patří k největším shakespearovským postavám – stejně jako třeba Hamlet, král Lear nebo Falstaff.Nebylo tomu tak vždy. Na konci 16. století, v době napsání Kupce benátského, sice Židé prakticky nemohli v Anglii žít, na divadelních prknech se však jejich postavy objevovaly jako ztělesnění všeho zla, proradnosti a nenávisti, takže byly terčem odporu a posměchu publika. Ani Šajlok tehdy nebyl vnímán jinak. Teprve 19. století začalo s překvapením objevovat tragickou rozporuplnost, kterou do charakteru a jednání benátského Žida vložila Shakespearova genialita. Ve 20. století pak výbuch novověkého antisemitismu, apokalyptický holokaust, způsobil v chápání této postavy definitivní zvrat. Zřejmě už jednou provždy budeme v Šajlokovi vidět příslušníka ponižované a urážené rasy, s jehož zavilostí sice nemůžeme souhlasit, ale jehož argumenty jsou víc než burcující.
Každá nová inscenace tedy musí řešit otázku vyrovnanosti obou, vzájemně provázaných dějových linií, dramatické zápletky mezi Antoniem a Šajlokem a až pohádkového příběhu námluv mladého Bassania u krásné a bohaté Porcie. Na českých jevištích se Kupec benátský objevuje poměrně často. Nyní se s ním setkáváme i ve filmové podobě, v anglickém koprodukčním snímku režiséra Michaela Radforda.
V hlavní roli Al Pacino a Benátky
Film byl natáčen v tzv. reálech – Porciino idylické sídlo v renesančních italských vilách, benátské patricijské i židovské prostředí opravdu v Benátkách, v palácích, uličkách a na kanálech. Zejména tady se plně uplatnilo výtvarné vidění kamery Benoita Delhomma, na mnoha místech připomínající šerosvitnou krásu Caravaggiových obrazů. Do hlavních rolí byli obsazeni herci, kteří už mají se Shakespearem nemalé zkušenosti, Jeremy Irons jako Antonio, Joseph Fiennes jako Bassanio a Al Pacino jako Šajlok.
Především Al Pacinův výkon tady vévodí. Na něm je založen režijní výklad celého díla. Od samého počátku snímek podtrhuje rasovou nenávist vládnoucí v Benátkách. Na vlastní oči jsme svědky projevů brutálního antisemitismu. Šajlokovo jednání je pak v Al Pacinově podání téměř projevem vzpoury. Vzpoury, která ve slavné soudní scéně působí jak směšně svou umanutostí, tak obludně svou nelítostností. Už proto nemůže pro svého strůjce skončit jinak než špatně. Závěr filmu, kdy se před násilně pokřtěným Židem zavírají dveře synagogy, je tečkou víc než tragickou. Ale ani Šajlokovu protivníkovi nedopřává režisér Radford plné vítězství – Antonio Bassaniovým sňatkem ztrácí přítele a zůstává sám. A plné štěstí není dáno prožít ani Šajlokově dceři Jessice, která uprchla z otcovského domu s křesťanským milencem, čímž ztratila domov a novou jistotu nenabyla. Radford tak cíleně posouvá Kupce benátského z okruhu komedií do skupiny pozdních Shakespearových her, jejichž vyznění bývá hořké.
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
