Vydání: 2010/6 Kmotrovství, 1.2.2010, Autor: Tomáš Kutil

Slavnostní bohoslužbou v neděli 31. ledna oslavila studentská farnost u Nejsvětějšího Salvátora v Praze dvacetileté výročí své existence. Po mši následovalo agapé doprovázené živou hudbou. Sakristie praskala ve švech – slavit přišlo mnoho současných, ale i bývalých členů akademické farnosti. Součástí oslav byl i sobotní ples a úterní společné setkání všech „pamětníků“.

Pražský kostel u Karlova mostu byl už od začátku nedělní mše plnější než obvykle – a jak je u studentů obvyklé, i po zahájení bohoslužby přicházeli stále další. Také tradiční úvodní liturgický průvod dával tušit, že se děje něco speciálního. Za téměř dvěma desítkami ministrantů kráčelo sedm koncelebrantů. „Dnes je nám dvacet let,“ těmito slovy zahájil P. Tomáš Halík slavnostní bohoslužbu a přirovnal akademickou farnost k dvacetileté dívce se všemi „dobrými i špatnými vlastnostmi, které k tomuto věku patří“. V kázání pak zavzpomínal nejen na počátky farnosti v roce 1990, ale symbolicky propojil dvacetiletí farnosti se svým životem. „Když mi bylo dvacet let, byl jsem plný nápadů a myslel jsem si, že můžu dokázat téměř cokoliv. Zakrátko ale euforii zašlapaly ruské okupační tanky,“ vzpomínal P. Halík. Jedním z jeho nápadů, který tehdy pásy tanků převálcovaly, byla snaha o založení akademické farnosti. O deset let později stála před Tomášem Halíkem nová výzva: kněžství. „To, co jiní tajně vysvěcení kněží brali jako nutnost, jsem vzal jako příležitost – propojit kněžství a civilní povolání,“ prozradil P. Halík a dodal: „Tuto symbiózu mohu žít dodnes a vnímám, že moje civilní zaměstnání je velkou zásobárnou a studnicí pro mé kněžství.“ Během mše si všichni přítomní připomněli i téměř tisíc lidí, kteří během trvání studentské farnosti přijali různé iniciační svátosti nebo si zde udělili svátost manželství. „Mnoho lidí přišlo do naší farnosti s dětskou vírou a odcházeli už s dospělou – racionálně mužskou nebo hluboce ženskou vírou,“ připomněl P. Halík s odkazem na druhé liturgické čtení, v němž sv. Pavel popisuje právě přerod dětství do dospělosti. V závěru mše nemohlo chybět poděkování. V první řadě Bohu, ale i kněžím, kteří U Nejsvětějšího Salvátora sloužili před rokem 1948 – byli mezi nimi i významní čeští teologové Antonín Mandl, Oto Mádr či Josef Zvěřina. Po závěrečném požehnání se velká část osazenstva vydala do sakristie, kde slavnost pokračovala společným agapé. „Česky se tomu říká raut,“ řekl s úsměvem P. Halík, když zval účastníky bohoslužby do sakristie.