12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Za první republiky se většina politiků cítila být křesťany

17. 9. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/38 Křešťanští politikové, 17.9.2009, Autor: Tomáš Kutil

Křesťanští politikové ovlivňují českou společnost od doby jejího vzniku. Rozhovor s politologem Petrem Fialou, rektorem Masarykovy univerzity v Brně, mapuje jejich působení od vzniku Československa v roce 1918 a jejich faktický vliv na tehdejší politickou situaci.

Jak byste definoval pojem křesťanský politik?

Většinu lidí u nás nejspíše napadne, že křesťanský politik je ten, který se angažuje v křesťanské politické straně. Obecně však odpověď na vaši otázku tak jednoduchá není. V řadě evropských zemí s mnohem větším vlivem křesťanství ve společnosti, než je tomu u nás, mnohdy ani žádné explicitně křesťanské strany nejsou, a přesto tam hraje náboženství v politice jistou roli. Označení křesťanský politik se tedy trochu liší podle zemí a kultur. Například v USA je běžné se v politické práci odvolávat na Boha, veřejně se modlit a připisovat náboženské zkušenosti velký význam. Z tohoto hlediska by byl křesťanským politikem kupříkladu bývalý prezident George W. Bush. Další, kdo by nás zde snad překvapil, může být někdejší vůdce labouristické strany a britský premiér Tony Blair, který otevřeně mluví o své víře a jejím významu pro svůj život a nedávno přestoupil do katolické církve. Úplně jiný význam zase může mít označení křesťanský politik například v Libanonu, kde má velmi konkrétní politický dopad, protože se politické pozice rozdělují do značné míry právě podle náboženské příslušnosti a kde jde přitom často i o život. U definice křesťanského politika nevystačíme ani v našem prostředí s příslušností ke straně či instituci. Správnější by tedy bylo tvrdit, že křesťanský politik je ten, pro nějž jsou křesťanské hodnoty podstatné v osobním životě a podle toho postupuje ve své politické praxi.

Koho můžeme považovat za křesťanského politika v době vzniku Československa?

Nepochybně politiky příslušející k tehdejším křesťanským stranám. Nebylo jich málo, vzpomeňme, že vedle nově vzniklé Československé strany lidové zde byla např. Slovenská ľudová strana, Německá křesťansko sociální strana lidová nebo maďarská Zemská křesťansko-socialistická strana. Je však dobré si uvědomit, že křesťanské strany spolu v meziválečném Československu příliš nespolupracovaly, a že tedy kupříkladu národní identifikace pro ně byla silnější než společný křesťanský postoj. Z tehdejších politiků katolické Československé strany lidové namátkou vzpomeňme mimořádnou osobnost předsedy strany Jana Šrámka, jednoho ze zakladatelů českého politického katolicismu, a ministra první československé Kramářovy vlády Mořice Hrubana nebo představitele české části lidové strany Bohumila Staška. Ale – uvážíme-li moderní definici křesťanského politika – nebyl výrazným křesťanským politikem i prezident Tomáš G. Masaryk se svým programem „Ježíš, ne Caesar – toť smysl našich dějin a demokracie“?

Jak ovlivnili tehdejší politickou situaci?

Ze jmen, která jsem zde zmínil, je jasné, že velmi významně. Připomeňme si například pozoruhodný politický výkon, kterého pod Šrámkovým vedením dosáhla Československá strana lidová. Z různých historických a kulturních důvodů spočívajících mj. v propojení katolicismu s mocenskými strukturami rakousko-uherské monarchie byli při vzniku Československa katolíci ve velmi špatné pozici a politický katolicismu byl uvnitř české společnosti v izolaci. Šrámkovi se však brzy podařilo upozadit nedemokratické tendence uvnitř strany, začlenit lidovce mezi rozhodující české politické síly a učinit je jedním z „pilířů“ prvorepublikové demokracie.

V čem konkrétně můžeme spatřit vliv křesťanů-politiků v období první republiky?

Při hodnocení jejich vlivu musíme být hodně opatrní. Na jedné straně platí, co jsem řekl o Janu Šrámkovi, Československé straně lidové a jejich významu pro meziválečnou demokracii, na druhé straně by i přísnější definici křesťanského politika v mnohém odpovídal mimo jiné představitel slovenské ľudové strany Andrej Hlinka. Navíc být křesťanem tehdy, na rozdíl od současnosti, neznamenalo žádné významné odlišení, protože za křesťany se považovala většina politiků. Politika byla mnohem více určována národnostní, konfesní a stavovskou příslušností.

Dá se říci, že roli křesťanů v politice výrazně omezil nástup komunismu?

Slovo omezil je slabé. Kromě těch křesťanských politiků, kteří s komunismem otevřeně kolaborovali nebo jež komunisté z taktických důvodů nechávali působit, byl každý, kdo se chtěl jako křesťan veřejně angažovat, pronásledován, vězněn a mnozí za to zaplatili zdravím i životem. Chápeme-li však politiku v širším smyslu, pak politická role křesťanů, kteří se aktivně stavěli proti komunistické diktatuře, byli stateční ve vězení, v ilegální práci, rozšiřovali ve společnosti křesťanské hodnoty, byla mimořádně důležitá.

Nakolik se podle vás křesťané podíleli na formování nového politického zřízení po roce 1989?

V prvních letech velmi zřetelně, vzpomeňme jen profilující osobnosti křesťanské politiky 90. let, jako byl Václav Benda nebo Josef Lux. Ke křesťanství se ale více či méně otevřeně hlásili a hlásí i politici dalších stran. Současná česká společnost je však převážně nenáboženská, takže i v politické kultuře hraje náboženská identifikace a rétorika menší roli než v jiných zemích. Česká společnost je v řadě věcí velmi liberální, individualistická, se silnou skepsí k institucím a autoritám, což znesnadňuje přenášení křesťanských postojů do politické praxe.

A jak je to v současnosti? Stoupá, nebo naopak klesá role a význam křesťanských politiků u nás?

Představitelé silných křesťanských stran v sousedním Německu často říkají, že už neexistuje křesťanská politika, nýbrž pouze politici-křesťané. To je myslím výstižné vyjádření situace. A navíc se tím zdůrazňuje osobní odpovědnost a integrita každého politika. Křesťané by proto neměli hledět jen na procenta či počet křesťanských stran, ale spíše přemýšlet nad tím, kdo z politiků jedná mravně, odpovědně a ve svých konkrétních postojích prosazuje tradiční hodnoty. Takové politiky by pak měli podporovat, protože ti, bez ohledu na stranickou příslušnost, hájí jejich zájmy. Nicméně ani tak nebude pohled na politickou scénu z pohledu křesťana celkově příliš příznivý. Politika je odrazem stavu společnosti a dnešní „společnost zábavy“ vykazuje celou řadu problematických rysů. Křesťanské hodnoty však naši civilizaci formovaly a integrovaly, hodíme-li je lehkomyslně za hlavu, ztratíme něco, co už nedokážeme nahradit.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou