Volné partnerství není bezpečnou cestou

Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007, Autor: Václav Štaud

Během posledních desetiletí je naše společnost stavěna před stále nové etické otazníky. Lidé se s odvoláním na právo svobody znovu odchylují od zásad, jimž my křesťané říkáme Boží řád. Přestávají respektovat hodnoty prověřené staletími a moudrostí národů. Také nesezdané soužití je problém, který v zemích západní části Evropy sílí už dlouhou dobu a pozvolna se zabydluje i u nás. Kriticky ubývá svateb a zejména mladí lidé stále více žijí ve volných svazcích. Jejich situaci kriticky hodnotí nejen církev. Erozí civilizačních hodnot se zabývají i další odborníci především z řad sociologů, psychologů nebo ekonomů. Jsou prováděny náročné výzkumy a vědecká pracoviště situaci vyhodnocují. O tématu hovoříme s ředitelem Národního centra pro rodinu, psychologem Josefem Zemanem.

V čem jsou současné partnerské vztahy jiné oproti minulosti?

Ještě před dvěma, třemi generacemi se na hloubku vztahů velký důraz nekladl. Někam patřit, být v souladu s řádem, bývalo důležitější než cítit se subjektivně dobře. Prioritu vztahů v manželství plně objevilo a pojmenovalo až 20. století. Dnes psychologové bez zaváhání potvrdí, že trvalý životní vztah umožňuje rozvoj osobnostních kvalit, které zůstávají jinak obtížně dostupné. Prakticky všechny současné výzkumy dokazují, že ženatí a vdané jsou oproti svobodným spokojenější, zdravější, dožívají se vyššího věku, trpí méně duševními poruchami, je u nich menší kriminalita a tak dále. Prostřednictvím vztahů ve stabilní a láskyplné rodině tedy vznikají hodnoty, na kterých stojí celá demokratická společnost.

Dnešní doba však bohužel vedle zdůrazňování důležitosti vztahů přinesla i jejich zneužívání...
Ano. Například uvedené nesezdané soužití je prakticky bezvýhradně akceptováno, i když víme o jeho problematických dopadech. Třeba ve Švédsku, kde se nesezdané soužití velmi mladých lidí rozšířilo nejdříve, je též nejvyšší rozvodovost v Evropě. Převážná většina výzkumů zjišťuje, že mladí lidé neprožívají volné intimní soužití jako volbu, ke které směřují. Je to stále cosi dočasného, téměř všichni očekávají v budoucnu uzavření manželství. Jenže právě pozdější manželství jsou tímto způsobem života velmi ohrožena! Z našeho vědeckého pracoviště pochází nedávno zveřejněný, výzkumem podložený údaj, že nesezdané soužití zvyšuje pravděpodobnost rozpadu později uzavřeného manželství o 57 %.

Jak si tato fakta vysvětlit?
Cílem nesezdaného soužití je příjemný život. Někdy i ověření, zda si s konkrétním partnerem budu rozumět. Zkoumám, jak se s partnerem/partnerkou cítím a když se necítím dobře, rozejdeme se. To je samozřejmě nepříjemné, a proto se tomu vyhýbám. Prakticky tím, že neřeším obvyklé problémy. Ilustrativním příkladem může být opět jiné výzkumné zjištění: nesezdané páry hospodaří s financemi téměř bez výjimky odděleně. Společné hospodaření, které je v určité fázi manželství nezbytné, bývá totiž zdrojem problémů. Ale i volně žijící pár nějaké problémy po určité době stejně dostihnou. Bývá to interpretováno jako omyl ve volbě a pár se rozpadá. Bylo zjištěno, že v našich podmínkách trvá tohle soužití v průměru 2,5 roku. Následuje většinou další podobně labilní vztah.

Manželství má jistě i z psychologického hlediska jiné cíle než nesezdané soužití.
Pro manželství je rozhodující, podaří-li se najít způsob, jak překonávat problémy, jak vyjednávat, jak si odpouštět a neztrácet optimismus, i když se něco momentálně nedaří. Tyto kvality je ale obtížné nacházet v situaci, kdy jsme pohlceni atraktivností intimního soužití, jež nechceme ohrozit. Vlastně jsme si pro reálné poznávání partnera vytvořili umělé podmínky, za kterých je skutečné poznání jen těžko uskutečnitelné.

Ale copak počátek manželského života není také krásný a jedinečný?
Určitě i to je námět k zamyšlení. Atraktivnost počátku společného života těch, kteří volí přímý vstup do manželství, pomáhá překonávat nutné potíže vyplývající z jinakosti druhého. Tyto potíže narůstají s plánováním budoucnosti, s rozrůstáním rodiny a s jejím zabezpečováním, ale i se stoupajícími nároky profese a prostě s věkem. Atraktivnost počátku manželského soužití jakoby pomáhala tam, kde ještě není dost dovedností a zkušeností, ale již se počítá s trvalostí vzniklého závazku. Vyčerpá-li se však tato atraktivnost v dřívějších neperspektivních vztazích, může později chybět. Dokonce se může stát, že vzpomínky na prvního partnera vytvoří iluzi čehosi krásného, co se již nevrátí, a je tedy důvodem nespokojenosti s tím současným. Experimentování s nezávazným intimním soužitím vedle společenských ztrát tak zvyšuje i pravděpodobnost celoživotní vztahové neúspěšnosti, vyúsťující v osamělost.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay