26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Učila nás nekupovat si vztahy ke druhým

30. 8. 2016

|
Tisk
|

P. Leo Maasburg byl několik let Matce Tereze velmi blízko. Jezdil s ní jako překladatel a průvodce po mnoha zemích. Zažil s ní obrovské množství příhod, vydal o tom i knihu. KT poskytl exkluzivní rozhovor.

Vydání: 2016/36 Sto milionů pro církevní školství, 30.8.2016, Autor: Tomáš Kutil


Je to dlouhý příběh, zkusím ho povědět krátce. Studoval jsem v Římě na kněze a přitom pracoval pro slovenského biskupa Pavla Hnilicu. Ten se dobře znal s Matkou Terezou – seznámil se s ní, když doprovázel papeže Pavla VI. v Indii. Okamžitě poznal, jaká je to úžasná osobnost, a představil ji papeži. Velmi rychle se spřátelili. Ona ale mluvila anglicky, on německy, takže potřebovali překladatele a tím jsem byl já.
Byla s papežem v kontaktu velmi často, především s Janem Pavlem II. Jednou ji požádal, aby se za ním zastavila, a ona mě v Římě poprosila, abych ji ve čtyři ráno odvezl do Vatikánu. Trochu jsem protestoval, protože jsem věděl, že nás tam tak brzy ráno nepustí. Odjezd se mi podařilo o trochu posunout, stejně jsme ale čekali. V autě Matka Tereza rozhodla, že budu s papežem koncelebrovat. Pokud ale člověk není uveden na dopředu schváleném seznamu, nemá šanci. Ceremonář také mou účast odmítl. Ona byla ale neústupná a šla by to domluvit klidně přímo s papežem. Nakonec ustoupili a já jsem mohl mši svatou sloužit se Svatým otcem.
Byla vždy milující, opravdu pro mě reprezentovala Boha. Neustále kolem sebe šířila záblesky světla a radosti. Nebyla agresivní, nikdy nikoho neobviňovala a nic nevyčítala. Přesto byla velmi silná a pevná a uměla jasně pojmenovat to, co je špatné. Nebála se například říct knězi naprosto otevřeně, že pokud bude takto dál pokračovat, přijde do pekla. Skrz její oči bylo možné zahlédnout Ježíše.
Studoval jsem misiologii a myslel jsem si, že o misiích všechno vím. „Co mě může Matka Tereza tak naučit?“ myslel jsem si. Přesto mě neustále překvapovala – například tím, jak vynikající byla organizátorkou. Po jejím boku jsem se neustále učil novým věcem.
Sedm let. Navštívil jsem s ní mnoho zemí. Bylo to určitě i proto, že mě chtěla něco naučit. V některých zemích také potřebovala kněze ke sloužení bohoslužeb nebo zpovědníka pro sestry. Měla ale zároveň spirituálního vůdce, jezuitu.
Kněžím byla matkou. Velmi se o ně starala. Nešla spát dřív, než se přesvědčila, že mají kde ležet, nechybí jim polštář ani voda k pití. Když chtěl nějaký kněz požehnat, nejprve si vyžádala požehnání ona od něj. Měla neuvěřitelnou energii, vstávala vždy o několik hodin dříve než my a zvládala obrovské množství věcí.
Vztah s Bohem si představuji jako neustálý kurz – Bůh nás pořád učí něčemu novému, přetváří nás. Ani Matka Tereza nebyla svatá od počátku. Ale naučila se naslouchat Bohu, dobře rozpoznala své povolání. Když ji Bůh zavolal, poslechla. Dokonce dala slib Ježíši, že mu nikdy neřekne ne. Povolání k radikálně jinému životu přijala až v relativně pozdním věku a bylo to, jako když v autě najednou přeřadíte na vyšší rychlost. Zároveň ale 25 let zažívala noc víry. Přesto vytrvala.
Pamatuji si návštěvu, kdy pro ni prezident Václav Havel poslal helikoptéru. Byla to velká helikoptéra, letěly s námi i tři řeholní sestry. V jednu chvíli nám začala Matka Tereza rozdávat chléb a ovoce, pak na chvíli zmizela v pilotní kabině, po chvíli se zase vrátila. Když jsme přistáli, všiml jsem si, že jeden z pilotů má slzy v očích. Ptal jsem se ho, co se stalo. „Víte,“ odpověděl mi, „je to 24 let, co vozím nejrůznější VIP osoby. Nikdy jsem od nich nic nedostal.“ Matka Tereza přišla do kabiny a dala jim čokolády a malé medailky. To byla přesně ona – podobných malých skutků dělala obrovské množství. Vždy říkala: „Nezáleží na tom, jak velké věci děláte, ale jakou lásku do nich vložíte.“ Zdůrazňovala, abychom vždy viděli druhého člověka, jeho potřeby.
Peníze pro ni nikdy nebyly podstatné. A přesto dokázala vybudovat „impérium“ – založila 592 domů. Ona je nenazývala domy. Pro ni to byla především místa, skrze která můžeme přinášet Krista těm, kdo ho potřebují. A srdcem každého domu pro ni byl svatostánek. Ano, v každém bylo třeba vytvořit prostor pro sestry, kuchyň a místo, kde bude možné se starat o nemocné. Primární pro ni však byla vždy kaple se svatostánkem. Vždy se snažila žít pro druhé. Pokud se zaměříme jen na peníze, dříve nebo později začneme s druhými bojovat. A to nebyla její cesta. Věděla, že peníze jsou důležitým nástrojem, a byla vděčna za ty, kdo ji podporovali. Pokud jí ale někdo chtěl pomoci a přinášel velkou sumu peněz, zároveň mu navrhla, jestli by nechtěl chvíli pomoci i v kuchyni. Učila nás, abychom si vztahy ke druhým lidem nekupovali. Není možné říct: „Přispěji na dobrou věc a to stačí.“ Nemohu se vyhýbat kontaktu s druhými. Přijala indickou kulturu, ve které není zvykem objímat se, podávat ruce. Nebyla tedy příliš kontaktní osobou. Pokud ji chtěl někdo místo pozdravu obejmout, byla z toho nesvá. Když ale viděla trpícího člověka, neměla problém se ho dotýkat, obejmout ho. Věděla, že to potřebuje, a na sebe v tu chvíli nedbala.
Je to naopak! To pro ni muselo být velmi těžké se mnou vydržet. Jednou jsme přijeli do Madrásu v jižní Indii. Program byl velmi nabitý. Zeptal jsem se Matky Terezy, zda zrovna teď nepotřebuje překlad, a odešel jsem za svým známým. Sedli jsme si spolu do auta a povídali. Najednou vidím policejního důstojníka – byl to nejvýše postavený policista v Madrásu, jak jde od auta k autu a volá: „Otče Leo, otče Leo!“ Vykoukl jsem a on mě prosil, abych se hned vrátil, že Matka Tereza odmítá odjet na další místo dříve, než budu sedět u ní v autě. Umíte si představit, jak jsem se styděl. Zdržovala všechny ty politiky a oficíry jen proto, že jsem tam nebyl. Přišel jsem k jejímu autu a čekal jsem, že mi to vyčte. Absolutně nic. V klidu jsme odjeli. Po chvíli se mě zeptala, co znamená ta cedule VIP na našem autě. Řekl jsem jí, že to znamená, že převáží velmi důležité osoby. „A koho tím myslí?“ zeptala se znovu. „No vás, Matko, a arcibiskupa, který s námi jede,“ odpověděl jsem. „Kdepak,“ odpověděla po chvíli mlčení. „Je to proto, že jim přinášíme Krista.“ To pro ni bylo typické, v centru byl pro ni vždy Ježíš.
Při stejné návštěvě Madrásu jsme jeli okolo nádherného paláce. Těšil jsem se, že si ho zevnitř prohlédneme. Auto k němu odbočilo a Matka Tereza se zeptala, kam jedeme. „Do paláce guvernéra, bude to jen kraťounká zdvořilostní návštěva,“ odpověděl náš průvodce. „To ale není na programu,“ odpověděla. „Bude to jen pět minut,“ pokračoval průvodce. „A chodí do toho paláce také chudí?“ zeptala se. „To nevím, ale určitě tam někdy přijdou,“ odpověděl. „Tak až přijdou oni, tak pak tam vstoupím také já,“ řekla rezolutně a auto zatočilo zpátky na cestu. A má dalšího nepřítele, pomyslel jsem si. Druhý den ráno zazvonil zvonek a u dveří domu, kde jsme nocovali, stál guvernér se svou rodinou, oblečeni v nádherných šatech. „Přišli jsme vás navštívit,“ řekl Matce Tereze. „To je od vás moc milé, ale zrovna odcházíme za chudými, chcete se k nám přidat? Ano? To je skvělé,“ odvětila. A společně jsme se vydali na jedno z nejhorších míst, které jsem kdy viděl. Na zemi tam leželo 50 umírajících lidí, létaly kolem nich mouchy. Neměli elektřinu, ani kde se umýt. Matka Tereza řekla guvernérovi: „Podívejte – tihle lidé umírají tady ve vašem městě a nemají ani větrák, který by tu trochu ochladil vzduch. Nemůžete jim pomoci?“ Jakmile odpověděl, že ano, řekla jedné ze sester, aby s ním další den domluvila zavedení elektřiny. Jakmile souhlasil, že pomůže i s vodou, pověřila okamžitě další sestru, aby to dotáhla.
Ano, byla velmi rychlá a dělala to přirozeně. Za ta léta v tomto ohledu získala mnoho zkušeností. Je také důležité pochopit, že nechtěla stavět nemocnice. Jejím cílem bylo vytvořit prostředí, kde lidé mohou důstojně zemřít.
V lidských srdcích. Potkal jsem několik lidí, kteří mi říkali, že ji jen zahlédli na pár okamžiků a změnilo jim to život. Třeba muže, který jel poblíž San Franciska po dálnici. Poslouchal rádio a najednou byl program přerušen přímým přenosem toho, jak Matka Tereza dostávala symbolicky klíče od San Franciska. Během přenosu měla krátký projev. Ten toho muže tak zasáhl, že se rozplakal. Zavolal do rádia a vyžádal si kontakt na sestry. Pak za nimi přijel, prožil s nimi duchovní cvičení a stal se jejich spolupracovníkem. Ano, Matka Tereza uměla přednášet, měla velkou praxi. Chvílemi ale měla její slova až nadpřirozený efekt – jsem si jist, že skrze ni mluvil Ježíš a lidé se ho tak mohli téměř dotýkat.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou