Vydání: 2022/7 Řeholníci oslavili svůj den, 8.2.2022, Autor: Karel Pučelík

„Není třeba vytvářet novou církev, ale něco změnit uvnitř církve,“ vypůjčil si slova jednoho z ústředních teologů Druhého vatikánského koncilu Yvese Congara papež František při říjnovém zahájení ambiciózního dvouletého procesu, který je nyní v plném proudu v katolických farnostech po celém světě. František coby její iniciátor říká, že synodu nemá církev pojímat jako hru na parlament nebo průzkum veřejného mínění, ale že věřící mají spolu mluvit a naslouchat si. „Všichni se mají účastnit, je to neodmyslitelný církevní závazek!“ vyzval také. Výsledkem pak nemá být jen dokument, ale právě i setkávání se (v rámci farností i mimo ně) s lidmi, kteří do kostela přijdou jen občas nebo s nimiž bychom se jindy nesetkali, napříč církvemi i s nevěřícími, ale nezapomínat ani na lidi na okraji.
Synoda je jedním z klíčových procesů Františkova pontifikátu, mluví se o ní jako o největší události od Druhého vatikánského koncilu. A stovky, ba tisíce lidí u nás už to zažívají na vlastní kůži. V českých a moravských diecézích vznikly už nejméně dva tisíce skupinek. Podle dosavadních zpráv diecézních koordinátorů jich ale může být mnohem více, protože ne všechny jsou dosud oficiálně nahlášené. Některé ze skupinek pořád ještě pracují, takže je stále možnost se do nějaké zapojit. Přesnější informace se dozvíme na začátku března, kdy se odevzdají závěrečné zprávy, na jejichž základě vznikne diecézní a následně celostátní dokument, jenž poté poputuje do Vatikánu.
Hledáme Boží záměr
Katolický týdeník také kontaktuje a postupně zveřejňuje zkušenosti koordinátorů různých farností napříč republikou (viz str. 6). Dotazujeme se na to, co takové setkávání dělá s nimi a jejich okolím, jak případně proměňuje farnost. V odpovědích mnoho koordinátorů kvituje, že se farníci blíže poznávají a mluví spolu, k čemuž dosud třeba neměli důvod. Snaží se pojmenovávat i potíže, ale forma debaty, která je předem daná, nahrává smysluplné diskusi. „Debatě předchází duchovní příprava, ztišení a osobní rozlišování. Nemluvíme pak jen na základě nějakého emočního zážitku, ale snažíme se naslouchat Duchu Svatému. Doporučuje se, aby projevy účastníků byly časově omezeny, má padnout jen to, co je podstatné, je vyžadováno naslouchání a k příspěvku každého se má přistupovat s úctou. Učíme se v praxi tzv. společnému rozlišování, neboli společně hledáme Boží záměr s církví dnes“, vysvětluje Hana Pohořalá z celostátního synodálního týmu.
Do synodální cesty se zapojuje například i česká farnost ve Vídni. „Klademe velký důraz na ekumenickou spolupráci a působení věřících v mediálním prostoru,“ upřesňuje její správce P. Václav Sládek O.Cr.
Synodalita napříč celou církví
Synoda se netýká jen farností, na její cestu nastoupila i jiná společenství. Vyhlášení procesu vítají třeba salesiáni. „I v našich stanovách je zakotven synodální princip naší kongregace. Když vypracováváme výchovně-pastorační projekty v našich dílech, snažíme se už delší dobu vždy zapojit co nejširší spektrum lidí. Jinými slovy: domnívám se, že velké části salesiánů je synodální způsob myšlení a jednání vlastní,“ vysvětluje například provinciál P. Martin Hobza SDB. „Máme se ale stále co učit, a proto proces podnícený papežem Františkem velmi vítáme a podporujeme. Hned na začátku jsme se rozhodli, že nebudeme vytvářet své vlastní synodální skupinky, ale podpoříme a zapojíme se do diecézních struktur, zvláště tam, kde spravujeme farnosti,“ dodává představený.
Podobně se do synody pustili také dominikáni. „Kolem všech našich čtyř komunit bratří jsou přítomny synodální skupinky. V každé komunitě se našel někdo z řeholníků a někdo z laiků, koho synoda zaujala a živě se zapojil do organizace skupinek,“ potvrzuje staronový provinciál P. Lukáš Fošum OP.