Vydání: 2010/19 Studentský Velehrad, 6.5.2010, Autor: Jiří Gračka

Je horké odpoledne, teploměr ukazuje víc než 25 stupňů a náves i rozlehlé prostranství před bazilikou se pomalu zaplňují. Takový obraz je na Velehradě běžně k vidění počátkem července při národní pouti ke sv. Cyrilu a Metoději, dnes však je teprve poslední dubnový den. To, co sem navzdory pátečnímu odpoledni všechny tyto lidi přivádí, není jiná pouť, ale pohřební mše. Koná se zde poslední rozloučení se zesnulým kardinálem Špidlíkem.

Mezi smutečními hosty jsou vidět četné skupiny mladých lidí. Většina z nich na poutní místo zamířila z jiného důvodu – dnes zde totiž začíná třídenní setkání Studentský Velehrad. Příležitost rozloučit se s předním českým teologem si však ujít nenechají. „Je to pro nás významná událost, kardinál Špidlík může být studentům blízký už tím, že byl jezuita, a právě jezuité se o vysokoškoláky starají – alespoň v Brně a Olomouci,“ říká tisková mluvčí setkání Lenka Kolaříková a dodává, že P. Tomáš Špidlík navštívil toto studentské setkání v roce 1994 a už tehdy byl o jeho přednášku veliký zájem. Za Boží znamení považuje protnutí data pohřební mše se zahájením studentského setkání i P. Tomáš Halík: „Kardinál Špidlík byl českou společností, která je ve své velké části na církev alergická, velmi srdečně přijímán. Svým spojením vzdělanosti, laskavosti, humoru a lidskosti byl člověkem, který oslovoval daleko za hranicemi církve – a já bych chtěl, aby mladá generace křesťanské inteligence, která z těchto studentů vzejde, nesla něco z tohoto jeho ducha: spojení lidské přesvědčivosti, vzdělanosti a hluboké víry.“

Ve škole dvou Tomášů

Rakev s ostatky zesnulého kardinála Špidlíka je ve velehradské bazilice vystavena k uctění již brzy odpoledne. Zástup smutečních hostí, kteří čekají, až u ní budou moci aspoň chvíli postát ve vzpomínce či modlitbě, se s přibývajícím časem rozhodně nezkracuje. Útržky tlumeného hovoru, který se tu a tam ozývá v češtině, slovenštině či polštině, svědčí o tom, že věhlas moravského rodáka přesáhl jeho rodnou zemi. Dokladem, že zůstává blízký i svým krajanům navzdory více než šedesátiletému odloučení od vlasti, jsou zase poznávací značky automobilů, které se na Velehradě shromáždily snad ze všech krajů ČR. Pohřební bohoslužbě předchází společné modlitby a také čtení zaslaných poselství. Místa v přední části baziliky se zatím zaplňují stovkami kněží, ale i českými politiky a zástupci nekatolických církví. Lavice v chrámové lodi jsou věřícími obsazeny již dávno a pozdě příchozím nezbývá než zůstat stát venku. Za zpěvu cyrilometodějské písně „Bože, cos ráčil“ pak přichází k oltáři liturgický průvod, v němž nechybí čeští a moravští biskupové a kněží jezuitského řádu. Zakončuje ho olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který bude mši i následným pohřebním obřadům předsedat. Rozloučení s kardinálem Špidlíkem, který svůj život zasvětil studiu východních církví a jejich spirituality, doprovázejí zpěvy pocházející z latinské i byzantské křesťanské tradice. Olomoucký světící biskup Josef Hrdlička ve své homilii připomenul přečtené evangelium, v němž Ježíš říká apoštolu Tomášovi: „Já jsem cesta, pravda a život“ – a dodal: „Díky Tomášovi a jeho odvaze ptát se vděčíme za tuto Ježíšovu odpověď. Také nás učil otec Tomáš Špidlík ptát se a nalézat odpověď.“ Zesnulý kardinál Špidlík měl podle něj „ve svém projevu onu přívětivou dikci, v níž zněla nejen moudrost a učenost světoznámého myslitele, ale byl tam i laskavý a přátelský tón, který – i když zněl někdy nesmlouvavě jasně – měl vždy blízko k úsměvu a humoru.“ Biskup Hrdlička dále upozornil na dvě sousoší, jež zdobí presbytář velehradské baziliky: sv. Cyrila a Metoděje a sv. Petra a Pavla. „A je tu náhle ještě jedna dvojice aktuální pro tuto naši bezprostřední přítomnost,“ pokračoval pak poukazem na bývalého olomouckého arcibiskupa Stojana, zakladatele velehradských unionistických kongresů, který je ve velehradské bazilice také pochován, a na zesnulého kardinála Špidlíka. „Velehrad tím získá jako poutní místo opět další důvod, proč sem budeme rádi putovat, opět jeden ostrůvek naděje, útěchy a povzbuzení,“ uzavřel svou homilii biskup Josef Hrdlička. „Kardinál Špidlík se stal příkladem toho, co může vyrůst z velké víry, vzdělání, jezuitské formace a veliké pokory,“ pronáší pak na konci mše svaté brněnský biskup Vojtěch Cikrle, z jehož diecéze zesnulý pocházel. Po něm vystupuje s krátkou promluvou ještě olomoucko-brněnský pravoslavný biskup Simeon a provinciál jezuitů František Hylmar.

Výjimečný začátek

Po pohřebním obřadu, který opět vede arcibiskup Graubner, je rakev se zemřelým přenesena do kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, ovšem jen dočasně – následujícího dne bude umístěna v Královské kapli vedle již zmíněného arcibiskupa Stojana. Zde bude přístupná veřejnosti každý den podle otvírací doby baziliky. Ani toto místo však není definitivní. „Pro rakev s ostatky zemřelého bude zhotoven sarkofág, který bude umístěn za hlavní oltář. Věřím, že do hlavní pouti v červenci to bude hotovo,“ doufá velehradský farář P. Petr Přádka. Kolem půl šesté odpoledne se smuteční hosté rozcházejí a přední část baziliky téměř ihned zaplňují mladí lidé, aby připravili vše potřebné ke mši, která zahájí desátý ročník Studentského Velehradu. „Od začátku nám bylo jasné, že tento jubilejní ročník bude výjimečný, ale takový začátek, jako byla tato pohřební mše, kde jsme mohli vnímat spojení s celou církví, si nikdo představit nedovedl,“ říká jeden z účastníků studentského setkání a dodává: „Slovy kardinála Špidlíka: Bůh má smysl pro humor.“