Takhle bychom ji nejspíš nakreslili: na kraji dálnice, s výrazným make-upem, v ruce bude točit kabelkou. Avšak realita prostituce je mnohotvárnější než naše stereotypy. Prodejná rozkoš se nabízí na privátech, provozuje se v erotických klubech, luxusních hotelích, daří se jí i na internetu. Svorník jejích nejrůznějších podob je jediný: peníze. Málokterá jiná činnost může totiž přinést tak rychlý a vysoký výdělek.

„Je to práce jako každá jiná“

Tak zní obvyklé heslo volněji smýšlející části společnosti. Nebere ovšem v potaz rizika práce v sexbyznysu. Zdravotní komplikace patří přitom k těm snáze řešitelným. Organizace Rozkoš bez rizika (R-R) pro pomoc prostitutkám provozuje v Praze a v Brně nízkoprahová střediska, kde se prostitutky mohou nechat vyšetřit na choroby přenosné pohlavním stykem včetně infekce HIV. S pojízdnou ambulancí pak pracovnice R-R vyjíždějí do hůře dostupných míst bující prostituce. „Můžeme tak přímo v terénu kontaktovat kupříkladu ženy z příhraničí nebo narkomanky, které do našich středisek většinou nechodí,“ zdůrazňuje Lucie Šídová z R-R. Její kolegyně také pravidelně obcházejí ulice a erotické kluby a rozdávají prostitutkám brožury se základními informacemi o pohlavních chorobách a o tom, jak se před nimi chránit.

Tristnější stránkou prostituce zůstává nezřídkavé propojení se zločinem, zejména s obchodem s lidmi. Jeho princip je jednoduchý: Dívka je nalákána do ciziny na výhodnou práci a poté jí kuplíři zabaví doklady a přinutí ji k prostituci. Některé sexuální otrokyně jsou rovnou uneseny nebo je kuplířům prodají jejich rodiny. Podle Petry Kutálkové z organizace La Strada, která poskytuje sociální služby obchodovaným osobám, je ročně osvobozeno či unikne okolo 60 žen. To však není mnoho. Lucie Šídová připomíná, že se o nucené prostituci stále málo hovoří. „Zvlášť muže-zákazníky o tom vůbec nenapadne přemýšlet,“ dodává. „Kdyby ovšem měli potřebné informace, mohli by právě oni hodně pomoci.“

Prostitutka prodává tělo, ne duši

Prostitutky často úzkostlivě oddělují práci od soukromí: Před zákazníky užívají přezdívek, oblékají se „jako někdo jiný“, milují se s nimi jinak než s případnými vlastními partnery. „To je nutný obranný mechanismus, aby si udržely vnitřní rovnováhu,“ vysvětluje Lucie Šídová. Přesto časem přicházejí psychické problémy: Ženy si vypěstují nechuť k mužům, trpí bolestmi při pohlavním styku, nedovedou udržet delší vztah. Petra Kutálková doplňuje postřehy o ženách, které se vymanily ze sexuálního otroctví: „Obvykle trpí posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi, mohou odmítat sex, komplikovaně navazují nové vztahy. Jedna z dívek to shrnula slovy, že jí ta zkušenost ukradla z tváře úsměv.“

Různé psychické problémy bývají zároveň vlastní příčinou, proč se žena dá na dráhu prostitutky. „Opakovaně se ukazuje, že byla dotyčná v dětství zneužívána nebo zažila znásilnění,“ upozorňuje Lucie Šídová. „Připadají si pak špatné, obviňují se, ztrácejí úctu k sobě a svému tělu.“ Nízké sebehodnocení se odráží i ve vztahu k zákazníkům. Ženy se bojí položit si hranice a přistoupí i na požadavky, které jim nevyhovují. „Mnohokrát si ani ne-
uvědomují, že to, co zákazník dělá, by si jednoduše neměl dovolit,“ podotýká Šídová.

Prostituce kromě ženy samotné navíc zasahuje i vztahy s rodinou, partnery, dětmi. O ženině profesi obvykle neví ani nejbližší okolí. Neustálá obava z prozrazení pak znamená další psychickou zátěž. Je-li partnerem prostitutky její pasák nebo někdo jiný z branže, nemusí před ním žena nic skrývat, avšak mívá vůči němu komplikovanější postavení a ztíženou možnost ze sexbyznysu vystoupit.

Kdyby to nechtěla dělat, tak s tím přestane

Značná část prostitutek bere práci v sexbyznysu jen jako přechodnou záležitost. Skončit ovšem není vždy snadné. „Ač si původně chtěly jen vydělat kupříkladu na studium a pak jít dělat něco jiného, často nakonec zůstávají. Sexbyznys je pohltí,“ konstatuje Šídová. Důvodem může být návyk na vysoký životní standard, či naopak značné dluhy kupříkladu na zdravotním či sociálním pojištění. Ženy, jež byly obchodovány, mohly navíc být podle Petry Kutálkové z La Strady donuceny podepsat půjčku, z níž těží jejich pasák, avšak právně jsou za splácení odpovědné ony. Snadné nebývá ani hledání nového zaměstnání – jak podotýká Lucie Šídová: „‚Dosavadní praxe: sexuální pracovnice‘ si do životopisu nikdo nenapíše.“

Svou roli hraje též psychika. Šídová hodnotí: „Ty ženy si myslí, že zavřou dveře, a bude to za nimi. Neuvědomí si, že to s nimi zůstane napořád.“ Trvá pocit, že potkáváte samé někdejší zákazníky, obava, že se okolí dozví o vaší minulosti, a neméně strach, že ji odhalí váš nový partner. Pomohla by alespoň některé z těchto dopadů zmírnit tolik diskutovaná legalizace prostituce? „To, že se vydá nový zákon, předsudky ze společnosti nevymaže,“ konstatuje Šídová. Ty lze podle ní odstranit jedině pomalým a trpělivým působením na veřejnost a povzbuzováním k větší toleranci.

Věčnou otázkou zůstává, nakolik je vůbec možné prostituci potlačit. Sociologové se shodují, že míra prostituce odráží stabilitu dané společnosti, její ekonomickou situaci, migrační politiku či politiku zaměstnanosti a vypovídá rovněž mnohé o vztazích mezi muži a ženami. Neříkejme si tedy, že se nás to netýká. Společnost, to jsme i my.