Pro lidi z celého světa stále platí: Ich bin ein Berliner

Vydání: 2011/33 Berlínská zeď, 9.8.2011, Autor: Aleš Palán

Může jim být devatenáct dvacet let a oba mluví španělsky. Jako by spolu hráli obdobu hry, kdo druhého dřív shodí z klády položené nad potokem. Strkají se však na chodníku, na linii, která je na něm ve dlažbě vyznačena. Oba se snaží toho druhého strhnout na stejnou stranu – na stranu, kde dřív byla východní část Berlína. Konečně jeden z mladíků vyhraje a jeho kamarád přepadne na Východ. Smějí se, vítěz druhému podá ruku a vytáhne ho zase zpátky – na linii, kde je v dlažbě nápis Berliner Mauer 1961–1989. Právě tudy vedla Berlínská zeď…

Výroky některých osobností se staly doslova legendárními. Winston Churchill nabídl svým voličům jen krev, pot a slzy. Jan Pavel II. povzbudil věřící výzvou: „Nebojte se.“ A J. F. Kennedy v roce 1963 při návštěvě Západního Berlína řekl: „Ich bin ein Berliner“ – Jsem Berlíňan.
Berlín je dnes kosmopolitní město, mnozí umělci tvrdí, že v oblasti kumštu se tu dnes dějí nejprogresivnější věci na světě. Co se týče duchovní správy, daly by se mnohé oblasti města označit naopak za misijní území. Berlín je městem rozporů. Zbohatlické čtvrtě sousedí s těmi, kde žijí squateři a nezávislí umělci. Divoká východní architektura se mísí se západní, poněkud nudnou výstavbou. A mezi tím vším vede linie někdejší Berlínské zdi.

Maska plně funkční
U nejslavnějšího hraničního přechodu Checkpoint Charlie se turisté fotí před někdejší americkou strážní budkou. Proti ní stála obrovská východoněmecká celnice a několikanásobný systém zdi. Zeď je tady dodnes všudypřítomná: její motiv je k mání na tričkách, čepicích, na hrníčcích a v prodejnách suvenýrů lze zakoupit úlomky z Berlínské zdi. Kdo chce mít jistotu, že kupuje pravé úlomky, zajde do muzea Checkpoint Charlie. Tady může vidět třeba i ultra lehké letadlo, s jehož pomocí mladý Němec čtyřmetrovou zeď přeletěl, nebo miniponorku, kterou se jiný odvážlivec nechal protáhnout na Západ pod hladinou Sprévy.
Obchodníci nabízejí na ulici ruské ušanky a východoněmecké vojenské výložky. Dvojice mladíků smlouvá s prodavačem, že za plynovou masku nedá víc než patnáct eur. „Pod pětadvacet jít nemůžu. Ta maska je plně funkční,“ vychvaluje své zboží prodavač.
Celou oblast hraničního přechodu Checkpoint Charlie lze označit za muzeum: kromě plánů, popisků a fotografií na ohradách je tu Trabi safari (za pár eur se můžete pokochat desítkami zaparkovaných trabantů, případně se jedním i projet), opodál stojí muzeum Stasi – východoněmecké obdoby StB, jsou zde též solitérní kusy Berlínské zdi či sochy hlav státníků v nadživotní velikosti, kteří se o pád zdi a sjednocení Německa zasloužili. A aby byla představa o 20. století v tomto městě úplná, nechybí ani muzeum a dokumentační středisko hrůz nacismu…
„To je Willy Brandt,“ tvrdí zhruba šedesátiletý muž své manželce. Do Evropy přijeli na dovolenou až z Brazílie. Ve svém předpokladu se ale mýlí: na fotografii z jednání Západ – Východ o uspořádání sjednoceného Německa po pádu Berlínské zdi je „kancléř-sjednotitel“ Helmuth Kohl. Trojici mužů, kteří v amerických uniformách nabízejí kolemjdoucím razítko do pasu nebo společný snímek pod vlajkou s hvězdami a pruhy, nicméně Brazilci identifikují správně: „To bude nějaká past na turisty.“

Komunisté se líbají
Pozice Berlínské zdi je vyznačena i v dlažbě supermoderního Postupimského náměstí, nechybí ani na křižovatce jedné z nejrušnějších ulic už tak rušného města na Oranien Strasse. Na různých místech města stojí metr široké a tři čtyři metry vysoké sokly zdi a návštěvníci se před nimi ochotně fotografují.
Největší kus zdi najdeme v jihovýchodní části Berlína u řeky Sprévy. Naproti přes vodu je legendární anarchistická čtvrť Kreuzberg, tady je tak trochu pořád území nikoho. Přes kilometr dlouhá zeď je v těchto místech památkově chráněná a odděluje rušnou ulici od pásu klidu a zeleně u řeky. Z jedné strany je skoro celá pokreslená, říká se tomu zde East Side Gallery – výtvarníci zde prezentují své vidění rozděleného a znovu spojeného světa. Před líbajícím se Brežněvem a Honeckerem se vyfotí skoro každý, kdo projde kolem. Mladá dvojice mě požádá, abych je také vyfotil, a před dvojicí komunistických státníků se pochopitelně i oni políbí…
Člověk má pocit, že je na místě, kde se psaly světové dějiny. Z nadšení ho vyvede až indická rodina, která se prodavače suvenýrů zeptá, co se to tady vůbec děje. „Takováhle zeď stála uprostřed celého Berlína. Byla to vojenská zóna,“ říká lámanou angličtinou prodavač. „Skutečně? A proč?“ diví se Ind s malou dcerkou v náručí. Má pravdu: Proč?



Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay