O přátelství je potřeba se starat

Vydání: 2017/11 Dobrou knihu letos „ulovil“ P. Jan Rybář, 14.3.2017, Autor: Alena Scheinostová

Přátelství je solí života, praví úsloví. Možná někdy pod vahou starostí odsouváme svá přátelství ze zřetele. Přitom tento dar patří k nejkrásnějším, které Bůh lidem daroval.

Když máš radost, mám ji i já. Snímek Shutterstock

Výrazem „přítel“ se dnes často rozumí prostě jen životní partner nebo milenec. „Jenže to, co přátelství znamená, nadále potřebujeme: vzájemné sdílení, podporu, pomoc ve zlých časech,“ říká psycholožka Alexandra Černá Lammelová. Co v dětství bereme jako samozřejmost, doceníme během let, kdy se okruh kolem nás tříbí a my přátele ztrácíme. Někdy i vlastní vinou: „O přátelství je totiž třeba se starat: projevovat průběžný zájem, udržovat kontakt i v dobách shonu, budovat blízkost – sdílet a nastavit ucho k naslouchání,“ připomíná psycholožka.

O tom, jak pěstujeme svá přátelství, píšeme na této dvoustraně. Ať už jsou pro nás exkluzivním vztahem s jedním, nejvýš dvěma přáteli, či zahrnují třeba i farní komunitu, základní pravidla jsou stejná. Dvou kněží – Mons. Martina Holíka z Radia Proglas a salesiána P. Ladislava Heryána – jsme se ptali i na to, zda právě přátelství je to, co poutá křesťana k Bohu. Neshodli se – možná i proto, že také přátelství každého z nás jsou vždy jedinečná.

ALENA SCHEINOSTOVÁ