Křesťanské symboly v politice

Vydání: 2020/39 Křesťanské symboly v politice, 22.9.2020, Autor: Karel Pučelík

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

Konkrétní náboženské symboly a výjevy jsou po staletí vděčnou inspirací nejen pro umělce, filozofy a myslitele. Často si je berou na pomoc i státníci a politici k prosazování svých dobrých - a bohužel někdy i špatných cílů. Svědky takového jednání jsme byli v mnoha případech v domácích i světových dějinách, vzpomeňme třeba národního patrona, svatého knížete Václava, jehož odkaz zneužili i nacisté.

Příklady se hemží též naše současnost. Americký prezident Donald Trump nedávno hrozil protestujícím s Biblí v ruce a před kostelem, k němuž mu proklestily cestu pokojnou demonstrací gumové projektily. Italský národovec Matteo Salvini se loni v předvolebním klání nechával vidět s františkánským křížkem tau i při koupání v moři. A na tiskové konferenci své strany pro změnu vzýval všechny svaté patrony Evropy včetně Cyrila a Metoděje. Na jejím konci změnil tón hlasu, políbil růženec a sebe i manifestující, ba celou Itálii „zasvětil“ Panně Marii. Italská církev příliš nevítá politiky, kteří veřejně zobrazují symboly a postavy katolické víry. Předseda italské biskupské konference, kardinál Gualtiero Bassetti, loni v rozhovoru pro vatikánský deník L'Osservatore Romano varoval katolíky doslova před „mámivými pištci“ a vysvětlil, že „náboženské symboly jsou platné pouze v kontextu žité víry, jinak jsou jen sterilní okázalostí“.

Salvini vytáhl růženec při své politické kampani hned několikrát. Snímek Profimedia

 

Často o zneužívání křesťanských symbolů k pochybným účelůmmluví i papež František. Nejnověji se vymezil třeba proti italské mafii, která má v oblibě vyobrazení Panny Marie k udržování svého křesťanského obrazu, ač jsou všichni její členové již několik let církví exkomunikováni.Před pár týdny v psaní Papežské mezinárodní Mariánské akademiiFrantišek zdůraznil, že postava Matky Boží musí být ochráněna od „superstruktur, velmocí a od jednání, které neodpovídá evangelním kritériím spravedlnosti, svobody, poctivosti a solidarity“. Akademie se totiž hodlá zabývat tím, jak uzmout symboly Panny Marie ze spárů mafie.

Tématu návratu určité formy nábožensko-kulturního nacionalismu se věnoval nedávno (červnové vydání 4080) nejstarší italský magazín Civiltà Cattolica. Indický jezuita Joseph Lobo v něm představuje historické formy využití náboženství jako politického nástroje aktualizované o dnešní nacionalismus. V textu si klade dvě otázky: Stojí Bůh po boku svých ctitelů, ať už dělají cokoli? A jak lze teologicky odpovědět na pokusy o zavedení nábožensko-kulturního nacionalismu? Uvádí, že zbožštění národa činí z nacionalismu vlastně jakési další náboženství – vazba k národu se pak ztotožňuje s vírou, což redukuje náboženství na nacionalistickou ideologii. A od toho je jen krůček k modlářství. Nakonec Lobo vysvětluje, proč podle něj tomuto zkreslení náboženství může čelit jen hluboká, teologicky podložená náboženská reakce, ale dostupná širokým společenským vrstvám.

Kulturní křesťanství

V příštích týdnech vychází v překladu kniha německého profesora Waltera Ötsche a novinářky Niny Horaczek „Populismus pro začátečníky“ (nakladatelství Petrinum). Autoři ukazují (nejen) na příkladu rakouské populistické strany FPÖ a jejího tehdejšího (dnes už zdiskreditovaného) lídra Heinze-Christiana Stracheho, jak si populista přivlastňuje křesťanské symboly v boji proti islámu a označuje se za „kulturního křesťana“. Kříž je pak pro něj jen kulturním odkazem. „Aby člověk mohl být kulturním křesťanem, nemusí pravidelně chodit do kostela,“ vysvětlují v knize.

P. Cyril Havel, překladatel knihy, ve svém příspěvku upozorňuje, že i u nás se tu a tam najdou politici, kteří se k Bohu hlásí. Mnohdy jen opatrně, jindy s příměsí astrologie a ezoteriky. Kromě něj se k tématu vyjadřují filozof Jan Sokol a historik Michal Stehlík. S karmelitánem P. Pavlem Polou jsme zase rozmlouvali o důležitosti symbolů, protože se tomuto tématu věnuje při duchovních cvičeních.

Nelze říci, že každá veřejně činná osobnost operující s náboženským symbolem je lhář a manipulátor, ale není na škodu věnovat přehnaně religiózním projevům politiků větší míru obezřetnosti. Ostatně už v Bibli stojí, že křesťany poznáme po ovoci, ne podle to, co mají aktuálně pověšeno na krku.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 48 24. – 30. listopadu 2020

Začíná advent: Připravte cestu Páně

Do čtyřtýdenní přípravy na Vánoce vstupujeme letos s koronavirovou pandemií, ale také s výzvou českých a moravských biskupů k modlitbě, postu a almužně.

celý článek


Láska a radost zůstanou

„Co bude po smrti?“ – „Na to nemysli!“ – „Kam směřuje svět, ve kterém žijeme, jak skončí?“ – „Na to nemysli!“ Tak může dnes často vypadat rozhovor o…

celý článek


Přijde, ať chceme, nebo nechceme

Jednou z typických nemocí dneška je nespavost, insomnie. Dokonce existuje „spánková prokrastinace“, tedy patologické odsouvání spánku, s nímž souvisí jako důsledek…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay