26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jeden trend dnes nelze v hudbě vysledovat

2. 8. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/32 Křesťan a moderní hudba, 2.8.2010, Autor: Jan Paulas

Nejen o tom, jaká hudba se dnes mezi mladými křesťany poslouchá, ale také, proč tomu tak je. To je téma našeho rozhovoru s hudebním redaktorem Radia Proglas MILANEM TESAŘEM.

Když se řekne mladá hudba, starší generace si vybaví hraní a zpívání s kytarou. Co ale poslouchají dnešní mladí lidé?

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Vždyť už v 80. letech jezdily třicetitisícové davy na Portu a současně probíhaly spory mezi příznivci syntezátorové a tvrdé kytarové hudby („metalisty“ a „depešáky“). Dnes je situace ještě složitější. Stále poměrně velká část mladých poslouchá rock či metal, folkové festivaly pořád zaznamenávají slušnou účast, ale na scénu vtrhly žánry jako hip hop, emo, r&b (což je souhrnné označení pro moderní styly vycházející z afroamerického popu), svou několikátou vlnu obliby zažívá jamajské ska. Mezi vzdělanějšími mladými hrají důležitou roli různé odnože alternativní hudby a samozřejmě world music jako žánr, který je na celém světě na vzestupu.

Je podstatný rozdíl mezi tím, co poslouchají mladí křesťané a co jejich vrstevníci?

Mladý křesťan je ve škole i v médiích obklopován stejnou hudbou jako jeho vrstevníci. Samozřejmě má kromě toho něco navíc, protože při bohoslužbách nebo v křesťanském společenství slyší a často aktivně provozuje i jinou hudbu. Zde si však musíme uvědomit, že termín „křesťanská hudba“ v sobě zahrnuje jak tradiční formy užívané při katolické liturgii (varhany, sborový zpěv), tak chvály určené k oslavě Boha mimo bohoslužby, evangelizační hudbu a konečně i hudbu křesťanů, kteří sice nezpívají prvoplánově o Bohu, avšak svou tvorbou Boží stvoření nepřímo chválí. Křesťané, spíše však v pozdějším věku, se snaží klást větší důraz na etickou složku písní, tedy jednak na texty, jednak na osobní život tvůrce. Do určité míry je to v pořádku, ale nic nelze přehánět. Křesťan, s dobrým úmyslem, aby neposlouchal něco „závadného“, často nepochopí ironii skrytou v textu, vykládá slova písní příliš doslovně, nechápe určité druhy nadsázky a humoru. Neplatí to samozřejmě o všech posluchačích, ale právě nedostatek smyslu pro humor a neochota vnímat nadsázku a jinotaj skryté v textech jsou bohužel mnoha křesťanům vlastní.

Jste hudebním redaktorem Radia Proglas. Jaká je vaše zkušenost, co poslouchají mladí křesťané, jakou hudbu si žádají?

Proglas má jednu výhodu i nevýhodu současně: vysílá pro celou rodinu. Proto se zaměřuje spíše na žánry, které mohou spojovat generace: na folk, melodičtější rock a stravitelnější alternativní žánry (world music, blues, jazz). Naopak se vyhýbáme žánrům typu metal nebo hip hop. Kdo tedy poslouchá pouze tyto styly, asi si k hudebnímu vysílání Proglasu cestu nenajde. Určitě však nelze u mladých lidí vysledovat jeden trend. Někdo volá po hudbě „hitovější“, druhý po alternativní. Jednoho uspokojí písně rychlé a hutné, druhého jemné a pomalé. My se snažíme nabízet pro každého něco.

Je rozdíl mezi různými křesťanskými denominacemi?

 Nějakou dobu platilo, že katolíci hrají a poslouchají spíše folk a obecně jemnější hudbu, zatímco do protestantských kruhů ve větší míře pronikal i tvrdý rock a modernější styly. Dnes už tato hranice není tak ostrá, nicméně mladí katolíci se – i díky bohaté tradici „staré“ liturgické hudby – dál častěji setkávají s formami prověřenými staletími, zatímco v některých evangelikálních sborech jsou i při bohoslužbách běžné tvrdé rockové kapely s bicími.

Jak byste hodnotil poslední dvacetiletí na křesťanské hudební scéně? Co se na ní odehrálo, co stojí za zaznamenání?

Na začátku 90. let téměř veškerá hudba vycházela na kazetách, nahrávací technika byla drahá a nedostupná. Dnes je situace jiná: pomalu končí éra CD, pro kapely není problém natáčet poměrně kvalitní nahrávky ve vlastních studiích a šířit je prostřednictvím internetu. Tyto možnosti se ještě rozšířily v posledních letech s nástupem tzv. sociálních sítí (Facebook, MySpace, BandZone). Dostupnější je nejen nahrávací technika, ale také kvalitnější nástroje. Mladí muzikanti mohou na internetu nebo DVD sledovat své vzory, mohou je napodobovat a vymezovat se vůči nim. Špičky křesťanské hudební scény ze světa jezdí do Česka nejen na čistě křesťanské akce, ale také na obrovské festivaly typu Colours of Ostrava. Domácí křesťanská scéna se i díky těmto vlivům protříbila. A tak zatímco stále zůstává podhoubí kapel, které chválí Boha bez větších uměleckých ambic, ty nejlepší skupiny se uchytily u respektovaných sekulárních vydavatelů (např. Oboroh u Indies Happy Trails).

Dá se říci, že žádný hudební styl není křesťanům předem zapovězen? Nebo některé pokládáte za obtížně slučitelné s křesťanským postojem k životu?

Pokud je něco s křesťanským životem obtížně slučitelné, není to hudební styl sám o sobě, ale spíše konotace, které nás v souvislosti s ním napadají. Ale to se v průběhu let mění. Jazz například vznikl v New Orleansu v naprosto nekřesťanském prostředí přístavních putyk a nevěstinců. Dnes se vyučuje na vysokých školách, klade se do souvislostí s vážnou hudbou a v tomto žánru vznikají úžasná křesťanská díla jako Jazzová mše Jaromíra Hniličky nebo Magnum Mysterium Švéda Jana Lundgrena. Obecně platí, že jakýkoli hudební styl je forma, kterou můžeme naplnit dobrým nebo špatným obsahem. Případné problémy pak nevidím ani tak ve vztahu ke křesťanství, jako spíše na psychologické rovině. Zatímco na někoho rytmická a hlučná hudba působí negativně (vede jej k roztěkanosti až agresivitě), druhému dodá potřebnou energii a v důsledku jej uklidní a naplní.

V křesťanských kruzích se často setkáváme s neznalostí vývoje populární hudby. Oblíbeným terčem se pak stává rocková hudba…

Ano, rock sice není žádný nový styl (dnes jej poslouchají ve velké míře šedesátníci), ale předsudky vůči němu stále přetrvávají. Přitom jedním ze základních stavebních kamenů rocku byla duchovní (křesťanská) hudba amerických černochů a většina průkopníků rokenrolu zpívala v kostelních sborech. Jak jsem naznačil před chvílí, rock je pouze forma. Je to rytmická struktura, kterou můžeme naplnit obsahem dobrým nebo špatným. Pro někoho je to ono známé „sex, drogy, rokenrol“ (což je vlastně parafráze antického „víno, ženy, zpěv“), pro jiné je rock prostředek k šíření Božího slova (vzpomeňme na irskou skupinu U2 a její úžasně hluboké texty s biblickými citacemi).

Může vůbec starší generace nějak proniknout do hudebního světa mladých?

Mladí lidé mají v každé době potřebu se vůči starším generacím vymezovat. A současně touží objevovat něco nového. Z toho logicky vyplývá, že budou vždy poslouchat něco jiného než jejich rodiče nebo prarodiče. Ti zpravidla mají své jistoty a rádi se vracejí k tomu, co měli rádi v době svého mládí. Ani to však neplatí vždy. Sám jsem přesvědčený, že vzájemné pronikání do světa „těch druhých“ je užitečné a obohacující.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou