26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Indián střeží spánek mladšího bratra

4. 3. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/10 Jak nás sourozenci ovlivňují?, 4.3.2008, Autor: Gabriela Plačková

V předsíni rodiny Malíkových stojí hned tři věšáky obtěžkané spoustou bund a kabátů. Kuchyni vévodí nezvykle veliký stůl: k jídlu se tu totiž schází více strávníků, než je dnes v rodinách běžné. Nyní u něj sedí jen maminka Magdaléna s jednou ze svých dcer. Chystají jídlo k večeři pro celou rodinu – která se tu stále schází ve velkém počtu, i když je jich dnes už o jednoho míň.

Při povídání o jejích jednotlivých členech se řeč matky a dcery rychle stáčí k nejstarší v řadě pěti sourozenců – Šárce, která se po dovršení dospělosti odstěhovala k příteli. „Docela dlouho mi trvalo, než jsem se s jejím odchodem smířila. Naštěstí odcházela pozvolna, tak se mi to snášelo lépe. Stejně se mi po ní ale hodně stýskalo,“ říká o poměrně časném odchodu své dcery paní Magdaléna.
V jejich domku nedaleko Prahy tak zůstal dnes dvaadvacetiletý Jirka, devatenáctiletá Monika, patnáctiletý Ondřej a devítiletý Honza. Skrz prosklené dveře vedlejšího pokoje je vidět tváře všech tří bratrů nasvícené světlem monitoru, před kterým sedí. Také z vyprávění mladší dcery Moniky vyplývá, že odchod prvorozené Šárky ovlivnil běh celé rodiny a domácnosti. „Když jsme byli malí, Šárka se o nás starala a pomáhala mámě. Učila mě taky číst a psát a když nebyla doma máma, tak mně i bráchům vařila a starala se o nás,“ vypráví Monika, která letos končí na střední škole a chystá se na vysokou. Paní Magdaléna mladší dceři přitakává. Nejstarší dcera jí pomáhala i přesto, že ji do péče o čtyři mladší sourozence nikdy nenutila. O nejmladšího – o patnáct let mladšího Honzíka – se starala nejvíc.
A vztahy s mladší sestrou? Monika si nevybavuje žádnou nezdravou rivalitu. „Šárka mi vždycky pomohla. Jasně, že vzpomínám na scény, když mi bylo pět a ona měla se staršími dětmi partu a mne nechtěli vzít mezi sebe. Dokonce jsem si po letech v nějakém jejím starém deníčku přečetla: „Monika je největší nepřítel naší party.“ Ale to bylo v dětství…,“ mávne Monika rukou nad dávnou příhodou.
Žádné větší rozbroje mezi dětmi nemuseli rodiče Malíkovi nikdy řešit. „Je zajímavé, že když bylo některé z dětí na pár dní pryč, jejich sourozenecké pozice se měnily,“ vzpomíná maminka. Tři nejstarší byli prý jako malé děti velmi hodní. Druhorozený Jirka neměl úplně typické chlapecké koníčky a byl velmi nekonfliktní dítě. Brzy se naučil číst a měl spíše intelektuální zájmy. Nejbližší vztah měl se svou starší sestrou, ale v dnešní době se spolu stýkají v podstatě jen tehdy, když sestra přijede domů na návštěvu. A opět se stáčí hovor na nejstarší dceru: „Když se od nás Šárka odstěhovala, zůstala jsem s bráchama sama. S nimi se nedalo nic dělat, pořád se jen někde povalovali,“ vrací se k odchodu starší sestry Monika.
Nenašlo by se přece jen něco pozitivního? Maminka si s nejstarší dcerou často povídala, v očích Moniky byly jako dvě kamarádky a ona bývala z těchto dospěláckých rozprav vyřazena. Změna nastala po sestřině odchodu: „Na její místo v rozhovorech s mámou jsem nastoupila já. Teď si tady švitoříme spolu,“ říká veselá a temperamentní Monika. Do debaty se přidává i paní Magdaléna: „Šárka byla filtrem mezi námi rodiči a zbytkem svých sourozenců. Dělala nám takový komunikační most, protože jsem se obzvlášť se syny o některých věcech moc nebavila. Svěřovali se Šárce a já jsem ty věci řešila skrze ni.“
Od monitoru se na chvíli odlepil nejmladší mezi sourozenci – Honzík a přichází k mámě, aby jí něco zašpital do ucha. Přitulí se k ní, sedne si jí na klín a zas uhání za bratry. „Někdy mám pocit, že je Honzík takový samotář. Já sama jsem byla druhá nejmladší z osmi sourozenců a myslím, že jsem se mezi nimi cítila podobně, jako Honzík mezi našimi staršími,“ vypráví maminka. Honzík má teď nejblíže k o šest let staršímu Ondrovi. „Pořád se baví o digitálních a počítačových hrách. Je to otrava,“ komentuje dialog svých bratrů Monika. Ale právě na Honzíka se Monika těší nejvíc, když se odněkud po delší době vrací. „Monika s Honzíkem k sobě mají skutečně blízko. Mají také podobné rysy v obličeji, z našich dětí si jsou asi nejvíce podobní,“ dodává maminka.

Motyčkou do hlavy
O své místo mezi sourozenci musel asi nejvíc usilovat syn Ondřej, který se narodil jako čtvrté dítě a druhý syn. „Vybavuji si scény, kdy nás mlátil. Mně třeba rozbil hlavu motyčkou. Taky si vzpomínám, jak jsem mámě přiběhla do kuchyně ukázat kousanec na ruce od bráchy,“ vzpomíná na peprnější okamžiky sourozeneckých vztahů Monika. Když se narodil nejmladší Honzík a přivezli ho z porodnice domů, Ondřej se převlékl za indiána a s kopím stál u malého bratra na stráži. Jeho agresivita začala postupně ustupovat. „Ondřej je hodně výtvarně nadaný, sám ale většinou svůj talent bagatelizuje,“ říká jeho maminka. Ondřej měl problémy ve škole. Vystřídal jich několik a Magdalénu to stálo dost sil.
Její manžel Jakub má jen jednoho bratra. Je mezi nimi ale tak velký věkový rozdíl, že Jakub vlastně vyrůstal spíš jako jedináček. „Je docela zvláštní, jak táta nezvládá dělit svou pozornost mezi nás všechny. Když se tady všichni sejdeme, táta za chvíli přestane vnímat. Někdy nás bere na delší výlety, občas i několikadenní, ale vždycky s sebou bere jen jednoho z nás,“ všímá si Monika.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou