I blesky životních neúspěchů ozařují cestu
Vydání: 2022/29 Velehrad v myšlenkách na Ukrajinu, 12.7.2022, Autor: Filip Breindl
Co vedlo opata brněnských augustiniánů ke zkoumání dědičnosti a čím může jeho životní příběh inspirovat vztah křesťanů k přírodě a vědě? Je příkladem zaujetí pro věc, kterou sám pokládal za důležitou – říká v rozhovoru kněz a biolog
P. MAREK ORKO VÁCHA.
Mariánská bazilika a augustiniánský klášter na Starém Brně v proměnách času. Snímek Vladimir Bimka / Člověk a Víra
Kým je Johann Gregor Mendel pro vás? Vědcem, objevitelem nebo třeba člověkem rozkročeným mezi zasvěcený život a přírodovědecké bádání?
Introvertem, který byl zvyklý být sám, v mládí často nemocný, s velkým vnitřním světem, bohatou fantazií, velmi pravděpodobně niternou zbožností a zároveň ve vztahu k okolí obětavým, oblíbeným a vlastně extrovertním učitelem. V určité rovině konsensuální opat a zároveň v jiné rovině houževnatý, až paličatý.
Otec Gregor byl jeden, není to Mendel včelař, Mendel meteorolog, Mendel kněz a Mendel objevitel. Svět je jeden a my všichni čtenáři Katolického týdeníku se máme alespoň trochu každý zajímat, co se děje ve světě vědy, ve světě umění a zároveň být duchovními lidmi, mystiky. Že nás křesťany zajímá svět přírody kolem nás, že se zajímáme o umění a modlíme se, přece není náhoda, nýbrž přesně to, co nás definuje.
O čem vypovídá, že právě on coby řeholní kněz zkoumal zákonitosti biologické dědičnosti a nespokojil se s úžasem nad důmyslností stvoření?
Protože ho to zajímalo! Všichni jsme pozváni, abychom přírodě rozuměli! Při obdivu k přírodě po nás Bůh přece nechce potlesk snobů, kteří by obdivovali jeho úžasné dílo, ale jinak se neobtěžovali dál nad ním přemýšlet. Byli bychom jako duchovní povýšenci, kteří by tleskali malířským celebritám, ale neviděli jediný obraz; byli bychom jak ti, kterým se kdysi posmíval Andy Warhol, když jim vzkazoval, že si na zeď mohou klidně přišpendlit svazek bankovek místo Picassa, protože umění tak jako tak nerozumí. Je to krásné, když z kazatelen citujeme Augustina, Tomáše Akvinského a papeže Františka, že každá květina je písmenem knihy přírody, která mluví o Bohu. Ale když neumíme pojmenovat jednu jedinou rostlinu, tak jsme negramotní.
Mendel navíc znal příslušný matematický aparát a dokázal spojit matematiku a botaniku. Nikdy předtím to nikdo neudělal. Všichni před ním zkoumali dědičnost tak jako každý z nás. Občas přemýšlíme, jaké tělesné nebo povahové vlastnosti po nás zdědily naše děti, nebo u zvířat si epizodicky všimneme, že mláďata mají nějaké vlastnosti rodičů. Trochu přeháním, ale nikdo to neposunul dál. Mendel pochopil, že musí zkoumat málo znaků na mnoha potomcích, aby mu začala fungovat statistika. Vymyslel si model, jak by to mohlo fungovat. A ono to tak opravdu fungovalo. Najednou ukázal nejen to, že rodič s fialovým květem a rodič s bílým květem mají uniformně fialové potomky, nýbrž i to, že dva fialoví rodiče mohou mít někdy bílého potomka. To bylo tehdy na hranici ezoteriky.
Takový výzkum úplně neodpovídá představě řady lidí o tom, čím by se měl katolický kněz zabývat.
Moje zkušenost je taková, že pokud katolický kněz nezapadá do představ ostatních lidí o tom, co by měl jako kněz dělat, tak lidé překvapivě mají tendenci korigovat spíše jeho než své představy o něm. Přitom je to proti empirii. Pro nás všechny je otec Gregor výborným příkladem, abychom se v životě zabývali věcmi, které jsou důležité, a nedbali ani na potlesk, ani na pískot okolí. Čumilů kolem trati bude vždycky dost. Stejně jako lidí, kteří sedí v teple v křeslech a zdvihají palec nahoru nebo dolů.
Představuji si, jak otec Gregor v klášterní zahradě experimentuje s celkem 28 tisíci rostlinkami hrachu, opyluje štětečkem, dává na květy gázové obaly kvůli včelám a nikomu není pravděpodobně schopen vysvětlit, co dělá a proč. Představuji si ta povytažená obočí a třeba i dobírání spolubratří. Pak o tom přednáší, ale v roce 1865 tomu ještě nikdo nerozumí. Jenomže Mendel šel dál za svou hvězdou. Svého úspěchu na tomto poli se nedožil, bude objeven až šestnáct let po své smrti a třicet pět let od své přednášky – to už je trochu jako ze životopisu světce.
Má i pro vědecký svět nějakou vypovídající hodnotu, že k těm objevům došlo v klášteře, nebo je to jen okrajově vnímaná kuriozita, pokud vůbec?
Vědecký svět zajímají fakta, nikoli okolnosti. Okolnosti jsou důležité pro studenty, aby se naučili na příkladu lidí, jako byl Mendel, být kreativní, myslet mimo zavedené kategorie, nebát se snít, nebát se jít mimo struktury, nebát se posměchu, nebát se mířit vysoko. Jestli to ode mě snesete, tak bych řekl, že Gregor Mendel, Steve Jobs, papež František, Elon Musk mají určitou společnou jiskru. Slovy Steva Jobse: Buďte blázniví. Buďte hladoví.
Jak se můžeme jako křesťané inspirovat Mendelovým výročím, pokud jde o náš vztah k přírodě, vědě či životnímu povolání?
Na mnoha úrovních. První impuls: Kdyby nebylo faráře Schreibera a učitele Makitty, kteří kdysi přemluvili Johannovy rodiče, aby synka dali studovat, příběh by se neodehrál. Přitom Hynčice byla zapadlá víska kdesi ve Slezsku. Není malých rolí, není malých skutků. Že se sami nedožijeme úspěchů svých žáků, není podstatné. Pracujeme pro budoucnost.
Otec Gregor měl život dosti dramatický. Byl citlivý, snad až přecitlivělý, trémista. Dvakrát ho vyhodili od zkoušek, do konce života nebyl víc než suplujícím učitelem, badatelem bez diplomu, takže v očích tohoto světa žádná oslnivá intelektuální kariéra, nikam to nedotáhl. Jistě, v roce 1868 se stal opatem, ale to je jiný příběh.
Kvůli tomu, že ho vyhodili poprvé od zkoušek, ale pak mohl studovat na univerzitě ve Vídni a doplnit si znalosti z mnoha oborů, mimo jiné i z matematiky. Kdyby nebylo tohoto neúspěchu, nikdy by svoje pokusy nesestavil. Poučení pro nás: blesky životních neúspěchů ozařují cestu. Impuls pro školáky: nebát se spojovat nespojitelné, myslet mimo zavedené kategorie. A pokud jde o nekonečné debaty na téma věda a víra, stačí se podívat do Brna, do klášterní zahrady. Je v řádu věcí, že se mniši a křesťané jako takoví zabývají vědou, uměním, vírou. Protože jsme lidé.
Zapojil jste se do některé z akcí spojené s Mendelovým výročím?
Ano. Ovšem muži sluší skromnost a bylo by mi trapné se vychloubat, kde všude a jak. Ale snad mohu říci, že v posledních letech došlo ke skvělé a účinné synergii mezi Masarykovou univerzitou, Mendelianem (interaktivní expozicí Moravského zemského muzea – pozn. red.), městem Brnem a Augustiniánským opatstvím na Starém Brně. Nikdy nebyly dveře takto otevřeny do všech stran.
FILIP BREINDL
Sdílet článek na:
