Vydání: 2007/19 Skauti včera dnes a zítra, 9.5.2007, Autor: Gabriela Plačková

Velké Británii skautské hnutí se svým specifickým výchovným programem. Svět, a s ním zároveň i děti, prošel od té doby značnou proměnou. Vedení českého Junáka (sdružující skauty a skautky z České republiky) se proto rozhodlo vypracovat Nový výchovný program. O něm jsme hovořili s Romanem Šantorou, vedoucím týmu, který má tento program na starosti.

V čem jsou dnes děti jiné než v době počátku skautingu?
Děti jsou dnes určitě náročnější, protože kolem sebe mají mnohem více podnětů a širší možnosti výběru, kde budou trávit volný čas. Proto je dnes těžší je něčím zaujmout. Před sto lety měly možnost buď být doma, nebo někde na ulici. Děti jsou dnes schopny mnohem dříve rozlišovat a vnímat. Když skauting začínal, byl určen pro mladé kolem sedmnácti let – tehdy byli nadšeni z věcí, které dnes baví osmi, devítileté děti.

A co se u dětí naopak nezměnilo?
Děti stále stejně touží po důvěryhodném prostředí. Když například dělaly americké skautky výzkum mezi třinácti a čtrnáctiletými dívkami, zjistily, že nejžádanější je pro ně bezpečné prostředí. Prostor, v němž mohou být otevřené a důvěřovat si. Důvěra se dnes stala obrovsky cenným zbožím. Také přetrvává touha po kamarádství, partě a samozřejmě po dobrodružství.

Proč by měli rodiče upřednostnit skauting před jinými zájmovými činnostmi – v nichž možná jasněji vidí cestu svých dětí k úspěchu?
Pro rodiče by mělo být rozhodující, že skauting může dát dítěti to, co mu téměř žádná jiná zájmová činnost nenabízí. Na prvním místě je to právě parta – cílené budování sociálních vazeb a přátelství, které se stávají stabilitou na celý život. Skauting také nabízí možnost naučit se v životě zvládat překážky. Rodič musí přemýšlet nad tím, zda vést dítě pouze k aktivitám zaměřeným na výkon („ve fotbale by to mohl někam dotáhnout“) nebo mu umožnit, aby se stalo členem party kamarádů – kde na rozdíl od fotbalu není vidět okamžitý výsledek.

Vedení Junáka má v listopadu odborné veřejnosti představit svůj Nový výchovný program. Můžete nám o něm něco prozradit?
K jeho vypracování se vedení Junáka rozhodlo před dvěma lety. Bylo stanoveno, co musí v programu skautingu zůstat: osobní rozvoj, principy a jeho metoda. Skautským posláním je právě přispívání k osobnímu rozvoji, výchova k povinnosti k sobě, k ostatním a k Bohu a třetí je metoda práce zahrnující například používání vrstevnické výchovy. Na základě toho jsme vytvořili program, který určuje, jaké mají mít skauti v určitém věku postoje, dovednosti a znalosti, zároveň jsme se zabývali přitažlivostí tohoto programu pro děti.

Co konkrétního se změní?
Uvedu dva projekty. Prvním je tradiční Svojsíkův závod. Usilovali jsme o to, aby úkoly v něm již nebyly teoretické, ale zaměřené na praxi. Jestliže jsme se dříve ptali: co uděláš, když bude bouřka, tak dnes úkol zní: slyšíš, že přichází bouřka, máš půl minuty na to něco udělat, udělej to.
Druhým projektem byla zásadní změna skautské stezky – výchovného nástroje, s kterým pracuje skauting již mnoho let. Tento základní průvodce má skauta vést po celou dobu jeho setrvávání v oddíle. Je to stěžejní nástroj pro jeho osobní růst – určuje, co by měl znát, umět, jaké by měl zastávat postoje.

Čím ještě bude program nový?
Vyzdvihli jsme oblasti, k nimž dříve skauting také vedl, ale přímo s nimi nepracoval, v již zmíněné stezce. Nově se objevila například oblast: moje svědomí, můj osobní růst, lidé a vztahy, můj občanský život. Skauti a skautky jsou sami zodpovědní za plnění úkolů a sami také rozhodují, zda ho skutečně splnili. Když o splnění úkolu rozhoduje za dítě někdo jiný, říká mu vlastně: beru na sebe zodpovědnost za tvůj život. Když chcete dítě naučit, aby se samo rozhodovalo (mluvíme o dětech od jedenácti let), musíte mu právo k rozhodování dát, stejně jako právo udělat chyby. Hlavním cílem stezky je přijmout odpovědnost za svůj život: naučit se na sobě stále pracovat, drobnými věcmi se neustále rozvíjet a zlepšovat. Smyslem není jen plnit body.

Probíhají změny i v ostatních zemích, kde je skauting rozšířen?
Změna výchovného programu probíhá na celoevropské úrovni, my jsme použili jen část vypracované metodiky. Náš výchovný program jsme, na rozdíl od zahraničí, postavili na takzvaných kompetencích. Je to aktuální odborný pojem, který zahrnuje znalosti, dovednosti a postoje. Pracují s ním nyní i školy ve svých rámcových vzdělávacích programech, které chceme svou výchovnou činností doplňovat. Zároveň je možné se s tímto pojmem setkat na pracovním trhu. Rádi bychom, aby se do pěti, deseti let, skauti při hledání zaměstnání mohli odvolávat na kompetence získané skrze skauting. K dispozici by měli potvrzení. Je to systém kompatibilní se systémem školy a také systémem, ke kterému směřuje Evropská unie v zaměstnanosti.

Na veřejnost dnes skutečně probleskují zprávy, že skauting děti učí týmové práci, upevňuje jejich rozhodovací schopnosti a učí je postupně přebírat zodpovědnost za vedení v oddíle. Může toto zaměstnavatele oslovit?
Ano, personalisté to sami potvrzují. Další výhodu vidí v tom, že u skautů mohou předpokládat určité morální hodnoty. Mají takřka jistotu, že je například nebudou okrádat. Třeba jedna skautská vedoucí dostala místo v mezinárodní firmě právě díky tomu, že ve svém životopise uvedla své zkušenosti s vedením oddílu.
Výchova k vůdcovství je ve skautingu klíčovou hodnotou, kterou ale skauting nedává všem. Ne všichni jsou totiž pro vedení druhých stavěni a ani po tom nebaží. Co však nabízí všem svým členům, je najít si své místo: aby každý dokázal být užitečný v rámci svých možností a schopností.

---

Zakladatelem českého skautingu byl Antonín František Svojsík (přezdívaný Benjamin). V roce 1911 jel tento profesor tělocviku na žižkovské reálce do Anglie, aby viděl skauting na vlastní oči. Poté přeložil do češtiny Powellovu knihu „Scouting for boys“ a založil se svými žáky první družinu českých skautů. První tábor se uskutečnil již v roce 1912 ve Vorlovských lesích u Lipnice a téhož roku vyšla příručka „Český skaut“.