Vydání: 2010/39 Církevní knihovny, 21.9.2010, Autor: Jiří Gračka

Situace farních knihoven v naší zemi se zdá nelehká: i když je lze najít v leckteré farnosti, příliš se o nich neví a zavítá do nich jen málokdo. Za skutečně živou knihovnou totiž musí stát nasazení knihovníka i podpora ze strany kněze. Co všechno se tedy pod pojmem „farní knihovna“ skrývá a s jakými problémy se knihovníci musí potýkat? Některé farnosti jsme navštívili a hledali na tyto otázky odpovědi.

„Dělal jsem kdysi pořádek ve své knihovně a zjistil, že některé knížky mám dvakrát, u jiných mi zase bylo líto, že se nečtou,“ vzpomíná P. Karel Janíček na to, jak před lety založil farní knihovnu v Hulíně. Když byl pak jako farář přeložen do Valašských Klobouk, našel zde knihovnu už fungující. „I tady velká část fondu pochází z darů,“ vysvětluje. Problémem je zde zatím nedostatek místa, ale v plánu je výstavba pastoračního centra, kde by knihovna měla vlastní prostory i s čítárnou. „Farní knihovna může být konkurencí knihovny obecní,“ domnívá se Radim Častulík, který o knihovnu ve Valašských Kloboukách pečuje. Ve fondu s necelými třemi tisíci svazků tak eviduje například knihy astronomické, jazykovědné, historické nebo vojenské, z beletrie nechybí Ernest Hemingway, Agatha Christie aj. „Mnozí lidé si rádi půjčí právě beletrii, a kdybychom ji vyřadili, zúžíme počet návštěvníků,“ potvrzuje P. Janíček. Na druhé straně by se ale rozhodně bránil knihám, které zavánějí okultismem, astrologií nebo věštěním. „To ve farní knihovně opravdu nemá co dělat,“ dodává.

POMOCI MŮŽOU I SPONZOŘI

V Přerově se impulzem ke znovuotevření nevyužívané knihovny stalo zřízení prodejny náboženské literatury. „Ujala se toho před lety jedna farnice, vyjednala komisní prodej knih a začala vést i knihovnu,“ popisuje začátky současná knihovnice Alena Pizúrová. Nové přírůstky do knihovny připutují nejčastěji z darů a z pozůstalostí, peníze na nákup nových knih jsou vyčleněny i ve farním rozpočtu. Právě přírůstek nových knih je jedním z nejdůležitějších faktorů, které přilákají nové čtenáře – míní knihovnice Helena Valtrová z Chotěboře, která se tématu farních knihoven věnovala ve své diplomové práci. „Lidé mají větší zájem o knihovny, jejichž fond se stále doplňuje o novou literaturu, a tam, kde se nové knihy nekupují, zájem rychle klesá,“ uvádí. Provoz takové knihovny by podle ní měl být financován z více zdrojů – z darů farníků a čtenářů, z prodeje náboženských předmětů a knih nebo ze sponzorských darů.

PŘILÁKÁ JEN DOBRÁ REKLAMA

Stejně mnohovrstevnatá by podle Heleny Valtrové měla být i propagace knihovny: „Lidé si zvykli vnímat pouze informace, které k nim přijdou samy nebo jsou snadno k nalezení,“ říká. Nezbytností je tedy internetová propagace aspoň ve formě zmínky na farních stránkách. Knihovníci mohou také využít web, který Helena Valtrová vytvořila na adrese www.farniknihovny.estranky.cz. Dobrou reklamu může knihovně prokázat i pořádání besed či přednášek v jejích prostorách. „Užitečné je, když na webu visí rovnou knihovní katalog. Člověk slyší o nějaké knížce a hned se může podívat, jestli ji v knihovně máme,“ říká Alena Pizúrová. Využít se podle ní dá dobře i farní časopis, musí jít ale o konkrétní informace, jako je třeba zmínka o nových přírůstcích. Neméně záleží na volbě otvírací doby – například v době, kdy na faře probíhá nějaké pravidelné setkání. Ve Valašských Kloboukách kromě toho sázejí i na ohlášky ve mši: „Většinou na podzim připomenu, že začínají dlouhé večery a farní knihovna je tu k dispozici,“ říká P. Janíček.

VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE

Často opomíjená je spolupráce s ostatními knihovnami – ať už s farními, obecními nebo s knihovnou diecézní. „Nějakou formu spolupráce přiznalo jen mizivé procento knihoven, které jsem kontaktovala,“ říká Helena Valtrová. Jde přitom o další z možných způsobů propagace: obecní knihovna by například měla být schopna odkázat zájemce do knihovny farní. Kontakt s jinými farnostmi zase umožní vyměňovat duplikáty v knihovních fondech. Užitečnost kontaktů mezi diecézní a farní knihovnou vnímá i Lenka Klašková, která pracuje v knihovně Biskupství brněnského a kromě toho se s dalšími lidmi stará o farní knihovnu ve Šlapanicích. „Metodické vedení, školení a pomoc farním knihovnám je sice krásným snem, ale v silách naší knihovny to zatím není,“ přiznává nicméně. Diecézní knihovna proto těm farním nabízí alespoň duplikáty ze svých fondů.

ZÁKLADEM JE NADŠENÝ KNIHOVNÍK

Jednou z věcí, které by farním knihovnám po celé republice mohly pomoci, by podle Lenky Klaškové byl jednoduchý a bezplatný knihovnický program, jenž by umožnil evidenci knih a čtenářů i vzájemnou spolupráci. „Přemýšleli jsme o zakoupení elektronického systému, ale ty stávající jsou na naše možnosti příliš drahé,“ přiznává Radim Častulík. Čtenáře a jejich výpůjčky proto evidují klasickými papírovými lístečky. „Ideální farní knihovna má mít přehled o svém fondu, výpůjčkách i době jejich trvání a také musí mít způsob, jak čtenáře informovat o překročení výpůjční lhůty,“ shrnuje Helena Valtrová. Naprosto nejdůležitější je pak podle ní osoba knihovníka, jeho nasazení a kreativita. „Právě knihovník je spolu s podporou kněze klíčem k rozvoji farní knihovny,“ tvrdí. Jelikož je však tato činnost časově náročná, je vhodné ji rozložit mezi více lidí. A jak „lidé od knih“ vidí budoucnost farního knihovnictví? „Nové informační technologie jsou užitečné, ale knihu to vytlačit nemůže. Přežila už tisíciletí a bude existovat dál,“ domnívá se Radim Častulík a P. Janíček jeho slovům přikyvuje. „Kniha s pěknou vazbou může být navíc krásným dárkem. Nedovedu si představit, že bych někomu k narozeninám přinesl disk a řekl: ‚Tady si to přehraj,‘“ zakončuje kněz.