Co nás pandemie naučila

Vydání: 2022/48 Poděkování za svobodu spolu s církví, 22.11.2022, Autor: Jiří Gračka

Málokterá doba přinesla tak výrazný a rychlý posun jedním konkrétním směrem, jak to během uplynulých dvou let v oblasti využití moderních technologií dokázala omezení způsobená pandemií. Jak se dnes v této sféře pohybuje církev?


Takto online se během pandemie setkávali farníci a salesiáni z Brna-Žabovřesk. Koláž ze snímků Vojtěcha Hlávky / Člověk a Víra
 
Přestože všechna koronavirová omezení odnesl čas a do kostela už nikdo lidem nebrání jít, na mnoha místech usoudili, že vysílat liturgické slavení ze svého společenství zkrátka dává ještě jiný smysl než jen možnost nahradit chybějící kontakt v době zákazu vycházení. A tak webová stránka MseOnline.cz, která shromažďuje údaje o přímých přenosech katolických bohoslužeb v naší zemi, nabízí dnes v běžný všední den mezi třiceti a čtyřiceti přenosy z celé ČR. Ty první začínají v 6.30 ráno a ty poslední po 18. hodině, v neděli je pak nabídka ještě o poznání bohatší.

A nejde jen o bohoslužby a kostely. Například Arcidiecézní muzeum v Olomouci zprovoznilo během pandemických omezení na svém webu virtuální prohlídku své stálé expozice „Ke slávě a chvále“, aby lidem umožnilo prohlédnout si tisíc let kulturního bohatství moravské církve alespoň na dálku – a tuto možnost nabízejí i dnes, kdy je muzeum uzavřeno kvůli rekonstrukci.

Na druhou stranu ani sebelepší rozlišení obrazovky nedokáže zprostředkovat zážitek z toho, když člověk stojí před uměleckým dílem osobně. Anebo ve společenství farníků tváří v tvář. Přesto nejeden kněz připustí, že část věřících se po pandemii do kostela už nevrátila: buď zjistili, že jim život ve společenství církve nechybí, anebo se „jen“ spokojili s přenosy na dálku a víc už nehledají.

Nad klady i zápory stále se rozšiřující nabídky toho, co nové technologie umí zařídit, se zamýšlejí následující texty. V zásadě se přitom shodují na tom, co říká níže citovaný zlínský kaplan a spoluautor systému pro usnadnění farní správy P. Ondřej Talaš, tedy že nová média a technologie obecně jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Účast na online bohoslužbě znamená hodně pro toho, kdo se kvůli nemoci nedostane z domu, nemůže u ní ale zůstat zdravý člověk. Zmíněný informační systém pomůže knězi i jeho spolupracovníkům zjednodušit a systematizovat rutinní práci, smysl to má ale jen tehdy, pokud si tím vytvoří prostor třeba pro tvůrčí práci, pro setkávání s lidmi nebo jinou hodnotnou činnost.

Z online kurzů ke skutečnému setkávání

Jako jeden z mnoha příkladů užitečného zapojení nových technologií může posloužit kurz, který na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci začali připravovat ještě v době, kdy si pandemii a s ní spojená omezení nedovedl nikdo pořádně představit. Bakalářský obor Teologie online tu už třetím rokem studuje na dálku asi 140 zájemců z několika kontinentů (!), s využitím přednášek ve formě předem připravených videí. Vedle tohoto samostudia ale druhý pilíř představuje virtuální i osobní setkávání. „Studenti jsou vynalézaví a sami si organizují mimoškolní společné aktivity, online i fyzicky, a troufám si říct, že dnes pro mnohé z nich motivací k vytrvání ve studiu není jen zájem o věc, ale také parta spolužáků, se kterými je jim dobře,“ říká garantka programu Gabriela Ivana Vlková OP.

V nižších stupních vzdělání – na základních a středních školách či ve výuce náboženství – přitom digitalizace a rozšíření nových technologií mezi dětmi a mládeží představuje nejen příležitost, ale také výzvu, jak o tom hovoří například profesor náboženské pedagogiky na univerzitě v Bamberku Konstantin Lindner: Na jedné straně je to možnost přemýšlet, co digitální možnosti znamenají pro přemýšlení o Bohu a člověku, na druhou stranu se této oblasti nevyhýbají ani specifické problémy. „Musíme se s žáky ptát, do jaké míry křesťanské poselství lásky k bližnímu nabízí orientaci, jak reagovat na rizika a problémy digitální kultury,“ říká německý pedagog.

Nové otázky digitálního světa

Téma digitalizace proto vyvolává v leckterém člověku, který pamatuje i svět „předmobilní“, obavy a nejistotu. Jak ale upozorňuje P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, odborný asistent náboženské pedagogiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a také šéfredaktor katechetického časopisu pro děti DUHA, je to svět, v němž budou generace „digitálních nomádů“ přirozeně žít. „Digitální technologie mohou například proměnit obsah toho, čemu se budeme v hodinách náboženství věnovat: díky jednoduché digitální aplikaci si žáci snadno osvojí katechismové obsahy ještě dřív, než učitel nebo katecheta zapíše do třídní knihy. A ten se pak s dětmi bude moci smysluplně věnovat otázkám a hledání odpovědí na řadu konkrétních témat, které se dotýkají vlastního života z víry, nebo ověřování naučených informací v diskusích,“ říká P. Havel a upozorňuje, že významu nových médií a digitalizace se věnuje také nové Direktorium pro katechezi vydané Papežskou radou pro novou evangelizaci. V těchto dnech právě vyšlo česky v Karmelitánském nakladatelství.

Obecně pak podle P. Havla platí, že před rozvojem digitálních technologií nemůžeme ani v náboženském vzdělávání zavírat oči. „Nejde přitom jen o to, jak využít různé platformy nebo komunikační kanály sociálních sítí a ‚obsadit‘ je evangeliem. Problematika je mnohem zásadnější. Jestliže se například umělá inteligence projevuje tak, že umí sama psát kvalitní literární texty, pak tato skutečnost zpochybňuje naši představu člověka, o kterém věříme, že jeho kreativita je právě tím, co je Božím otiskem v nás, čím se mu přibližujeme a co nás odlišuje od okolního světa. Jinými slovy, digitalizace nám dává novou možnost uvažovat nad tím, kdo je člověk, a stejně tak se nově zamýšlet nad otázkou vnímání Boha,“ dodává kněz a publicista.

JIŘÍ GRAČKA




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay