Vydání: 2008/20 Mateřská dovolená - odpočinek, nebo zátěž?, 13.5.2008

Znáte někoho ve svém okolí, kdo by byl spokojený s tím, kolik času věnuje denně své rodině, případně sám sobě? Naopak! Spíše řešíme otázku, kde ho vzít více, jak využít jeho přesně vymezený příděl co nejlépe.

„Když máš málo času, zpomal.“ Tuto větu si připomínám zvláště tehdy, mám-li pocit, že nestíhám. Známý ženský zvyk postarat se o všechno a všechny kolem sebe – nejlépe hned a do padnutí – pozoruji nejen u své babičky a mámy. S nedostatkem času se asi potýká každý rodič, který se snaží skloubit péči o dítě s prací a péčí o domácnost. Jak z toho ven?
Řešení se nabízí: umět řídit svůj čas, denně a prakticky. Základem všeho je ale vnitřní disciplína, práce na sobě. Což předpokládá změnu myšlení, přemýšlení o sobě, světě a mé roli v něm. Je to dlouhodobá záležitost, kterou se učíme léta.

PORCOVÁNÍ SLONA
Co je v mém životě nejdůležitější? – pokud neznáme odpověď na tuto základní otázku, nemůžeme hovořit o tom, co vlastně chceme. Nedokážeme totiž říci „ne“ věcem, které nás stresují. Rada, která pomůže s řízením času, tedy jednoduše zní: uvědomme si, co je pro nás v životě to hlavní. Jaké jsou naše životní cíle, priority. Někdy pomáhá představit si svou životní cestu z pohledu sebe sama na smrtelné posteli. V rychlosti si promítněme svůj život. Jste spokojení s tím, co žijete? Případně, co byste si přáli vidět jiného? Pravda, poněkud morbidní metoda, avšak účinná.
V případě, že známe svoje priority, je třeba v plánování postupovat dílčími kroky – neboli správně si „slona rozporcovat“, tak, abychom se soustem nezalkli. Nehledě na to, že právě drobné prožitky úspěchu nám přinášejí hřejivý pocit a motivují nás k další činnosti, kterou jsme si naplánovali. (To se týká především zvládání denních povinností, hledání práce, hledání vhodné nemovitosti na bydlení apod.)
Pokud se neustále soustředíme pouze na to, co jsme ještě nezvládli – co nás čeká po návratu z práce, přicházíme o spoustu energie i času. Proto je lepší soustředit se na to, co právě děláme – s vědomím, že toho zvládneme i víc. Vše, čemu se věnujeme, bychom si měli řadit podle priorit: začít vždy tou nejdůležitější činností, abychom nevyplýtvali energii na nepodstatných záležitostech.
Prioritou číslo jedna by měl být čas na přemýšlení. V klidu si den předem nebo ráno promyslet, jak bude náš program vypadat. Lépe věnovat deset minut na plánování, než plnit úkoly bez hlavy a paty. Nechte si ovšem nejméně dvacetiprocentní rezervu na problémy, které se vyskytnou během dne. Základním principem je také dostat věci ven z hlavy, nestresovat se zapomínáním. Jak? Využít se dají různé papírové či elektronické pomůcky (kalendáře, diáře, mobily), které umožní přehledně shromažďovat informace. Obecně vzato: potřebujeme si vytvořit konkrétní návyky, rituály, prostor pro přemýšlení, který nám umožní pravidelně reflektovat náš život.
Vhodné je také svázat čas do provázaných plánů – týdenních, měsíčních. Je to poměrně jednodušší a přehlednější než uvažovat a plánovat v rámci jednoho dne. Týdenní plány jsou flexibilnější ve smyslu vyvažování, přesouvání činností, příp. týmové spolupráce. Také to, že vidíme, co se nám již v průběhu týdne podařilo, může být silnou pozitivní vazbou a motivovat k další práci. Rozhodujeme se s větším nadhledem.

NAUČME SE DELEGOVAT
Každou činnost můžeme posuzovat ze dvou hledisek: důležitosti a naléhavosti. Je užitečné umět mezi nimi rozlišovat. Většina lidí se soustředí na naléhavé úkoly, které jsou provázeny větším stresem, výhodnější je ale věnovat čas opravdu důležitým věcem. Také je dobré umět využít pomoci ostatních. V odborné literatuře se tomu říká umění delegovat – neboli přidělovat úkoly jiným. Často neumíme požádat druhé o pomoc, neumíme zapojit více lidí a pak se divíme, že nic nezvládáme a padáme únavou.
Proč neumíme delegovat? Jedním z důvodu může být strach z odmítnutí. Často nás ovlivňují věty, které jsme slýchali v dětství: „To je ostuda, že to neumíš udělat sám...“ Delegování pak bereme jako selhání, nebo si naopak můžeme myslet, že to uděláme nejlépe jen my sami. Je vůbec zajímavé si uvědomit, jak nás všechny tyto předpoklady ovlivňují v osobním i pracovním životě.

Odpočívejte, relaxujte
Do efektivního řízení času patří také prevence toho, co by se mohlo stát problémem. Odpočívejte, relaxujte a nevyčítejte si to. V některých lidech přetrvává iluze, že by měli neustále dělat něco produktivního. Většího přísunu volného času se paradoxně bojí, protože tím vzniká prázdnota provázená pocity méněcennosti. Když si ovšem nenajdete každý den chvilku pro sebe, budete se cítit jako mučedníci a naši špatnou náladu odnese nejen rodina, ale především my sami.
Doporučuji dávat si pozor na některá média, která pracují s konceptem ideální ženy, matky, superženy. Tlak médií i společnosti je v tomto ohledu obrovský. Možná nejsou špatné a dobré mámy, ale jen spokojené mámy a spokojené děti. Nebo je to příliš provokativní představa?
Jana Vodáková