Čas smutku, ale i naděje a vděčnosti
Vydání: 2005/16 Rozloučení se svatým otcem, 20.4.2005, Autor: Kateřina Regendová
„Děkujeme“, „Dobrý muž“ nebo „Díky, Svatý otče“ – to jsou slova,
která si mohl v minulých dnech přečíst každý, kdo projížděl Římem a sledoval
vyvěšené plakáty na nástěnkách a reklamních tabulích. Byl to jeden ze způsobů,
jakým mnozí Římané vzdávali díky a čest zesnulému papeži. Tím dalším pak byla
jejich vstřícnost vůči třem milionům lidí z celého světa, kteří se do Věčného
města přijeli s „dobrým mužem“ rozloučit.
Na klidný průběh celé
události dohlíželo více než dvacet tisíc lidí. Policisté, vojáci, dobrovolníci i
zdravotníci bděli nad tím, aby se poutníci po městě vydali tou správnou cestou,
aby se udržely volné průchody pro obyvatele Říma nebo pro příjezd pohotovosti,
aby měli všichni dostatek vody k pití, aby nikdo nepřišel k úrazu a aby se každý
pomocí městské dopravy dostal tam, kam potřebuje, tím nejsnazším způsobem.
„Média počítala s tím, že budou přinášet informace o kolapsech ve městě, ale ani
pořádkové síly ani poutníci jim nedali příležitost. Vše proběhlo velmi klidně a
spořádaně,“ řekl jeden z účastníků papežova pohřbu. Spacák či deka stačily těm,
kteří nocovali v blízkosti svatopetrského náměstí nebo na některém z míst, kam
byl pohřeb Jana Pavla II. přenášen prostřednictvím velkoplošných obrazovek.
Naprostou většinu nocležníků tvořila mládež, ale nechyběli ani děti nebo starší
lidé. Mnozí z nich vystáli až třináctihodinovou frontu, aby se mohli naposledy
osobně rozloučit s Janem Pavlem II., jehož ostatky byly vystaveny v bazilice sv.
Petra.
VÁNEK DUCHA SVATÉHO
„Přichází Duch Svatý,“
říkával s oblibou Jan Pavel II., když se během obřadů zvedal vítr. Během
pohřebního obřadu se větrem rozvlnily těžké závěsy u vstupu do baziliky svatého
Petra právě v okamžiku, kdy jimi procházel průvod s rakví Svatého otce. Ten samý
vítr také rozevlál zářivě červené ornáty všech 130 přítomných kardinálů, z nichž
většina bude brzy rozhodovat o papežově nástupci. A tentýž vítr také listoval
stránkami evangelia, které leželo na papežově rakvi a které svou silou nakonec
zavřel.
„NÁSLEDUJ MĚ“
„Ať žije papež!“ Tato slova
provolá- valo více než tři sta tisíc poutníků na náměstí sv. Petra před pohřbem
Jana Pavla II. i v jeho průběhu, a to za přítomnosti všech kardinálů, stovek
biskupů, několik set kněží, více než dvou set delegátů a reprezentantů zemí z
celého světa i zástupců jiných církví a vyznání. Samotný obřad byl zahájen pět
minut po desáté hodině a trval více než tři hodiny. Kardinál Joseph Ratzinger,
děkan kardinálského kolegia, označil ve své homilii za klíč k poselství celého
života Jana Pavla II. Kristova slova určená Petrovi – „Následuj mě“. Podle
kardinálových slov se Ježíš podobně jako Petra zeptal i papeže: „Karole, miluješ
mě?“ A Jan Pavel II.
mu jako Petr odpovídal: „Pane, ty víš všechno, ty víš,
že tě miluji.“ Láska Kristova byla jeho hlavní silou. Kázání kardinála
Ratzingera bylo přerušováno mohutnými aplausy, kterými lidé reagovali na zmínky
o Janu Pavlu II. – podobně jako za jeho života. „Máme srdce plné smutku, ale
také naděje a vděčnosti,“ říkali přítomní.
V závěru Ratzingerovy homilie se
rozezněl náměstím svatého Petra potlesk a skandování: jako jedno z hesel se
ozývalo i to, co bylo napsáno také na některých obrovských transparentech:
„Santo subito“ (neboli „Svatým ihned“). Podle některých italských deníků Vatikán
dostal do rukou zprávy o zázracích, které se udály na přímluvu Jana Pavla II. už
za jeho života. Tiskový mluvčí Svatého stolce Joaquín Navarro-Valls v této
souvislosti zdůraznil: „Kdo si přeje, aby byl Jan Pavel II. vyhlášen za
blahořečeného ihned (tedy ne až po pěti letech, které jsou k otevření
kanonizačního procesu určeny církví), bude muset důvěřovat příštímu papeži. Je
to pouze v jeho kompetenci.“
BYZANTSKÁ LITURGIE A
SLZY
Po svatém přijímání začaly obřady rozloučení. Nejprve byly
odzpívány litanie ke všem svatým a potom patriarchové východních církví zahájili
modlitbu za zemřelého papeže v řečtině, podle byzantské liturgie. Předsedající
kardinál Ratzinger pak pokropil rakev Jana Pav- la II. svěcenou vodou a okouřil
ji kadidlem. Potom se za zpěvu Magnificat procesí s papežovou rakví vydalo
směrem k vatikánským kryptám. Jedni z přítomných, mladí manželé, kteří tyto
chvíle prožívali spolu s miliardami lidí na celém světě, k pohřbu řekli:
„Nejsilnějším okamžikem bylo právě těch pár vteřin, kdy muži v černošedých
oblecích pozvedli rakev s tělem Svatého otce před návratem do baziliky, a tak ji
naposledy vystavili nám i světlu světa. Věděli jsme, že už ji nikdy neuvidíme.
Tekly nám slzy.“
