26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bible jako přirozená součást světa dětí

19. 10. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/42 Děti a Bible, 19.10.2009, Autor: Michaela Straková

Bible je knihou knih. Avšak někdy jí nerozumíme ani my dospělí. O tom, jak můžeme s biblickými příběhy seznamovat své malé děti, jsme si povídali s  Evou Muroňovou z katechetického a pedagogického centra ostravsko-opavské diecéze.

Od jakého věku by měli rodiče své děti začít seznamovat s Biblí a jejími příběhy?

Přestože je Bible pro křesťany knihou výjimečnou a chtějí ji jako poklad předat další generaci, je především – a sám její název to napovídá – knihou. Aby ji děti uměly odlišit od ostatních knih, je nezbytné, aby měly nejprve pozitivní vztah ke knihám obecně – bohatý vlastní čtenářský svět a základní čtenářské návyky. Otázka tedy nezní, od jakého věku dítě seznamovat s Biblí, ale zda vůbec nebo v jaké míře jsou knihy a Bible přirozenou součástí jeho domova, podobně jako je přirozenou součástí domova stůl, židle, počítač, starožitné hodiny, klavír nebo památeční výtisk rodinné Bible z předminulého století v knihovně. U malých dětí tedy nejde v první řadě o to, aby slyšely a pamatovaly si některé pro ně vhodné biblické příběhy, ale aby knihu, která se jmenuje Bible, vnímaly jako přirozenou součást svého světa.

Tato přirozenost a úcta k Bibli… Jak to jde dohromady?

Nečekejme, že děti získají pozitivní vztah k Bibli po přečtení příběhu, jak Ježíš vzkřísil Lazara, nebo ze zjednodušeného poučení, že Bibli „napsal Bůh“ a že se z ní čte v kostele, a tak se k ní budeme náležitě chovat. Uctivému nakládání s druhými lidmi, se zvířaty, s přírodou, s potravinami, ale také s knihami – tedy i s Biblí jako posvátným spisem nás křesťanů – se malé děti učí především napodobováním. Malé děti přenesou podle jednání svých nejbližších do svého života, jestli v něm bude mít Bible své místo, nebo ne. Základem tohoto přijetí, nebo nepřijetí určitě není informace ani vyžadování povinnosti, nýbrž to, jestli má dítě příležitost být svědkem toho, jak Bible obohacuje život rodičů a rodiny.

Jaké je vnímání a myšlení dětí předškolního věku? Který je pro ně nejefektivnější a nejvhodnější způsob seznamování se s Písmem?

Předkládat dětem Bibli ve formě „dětské Bible“ je málo. „Dětská Bible“ je v podstatě zavádějící název. Není Bible pro děti a Bible pro dospělé. Je jen jedna zkušenost člověka s Bohem vyjádřená v nekonečně mnoha variantách nekonečně rozmanitého lidského života. Je pravda, že některé z těchto situací jsou v různém období života člověku srozumitelnější a bližší, ale určitě nejsou „celou“ Biblí. Bible obsahuje různé literární žánry. Najdeme v ní smlouvy, předpisy, rodokmeny, historické zprávy, historické příběhy, dopisy, ale také mýty, obrazné příběhy, modlitby, bajky nebo písně – a každý tento literární žánr má své specifické způsoby prezentace. Pokud chceme být nejsrozumitelnější, je dobré volit k danému literárnímu žánru také jeho způsob prezentace. Dětem tedy budou určitě nejsrozumitelnější vyprávěné nebo předčítané příběhy a to, co by nemělo chybět hned po vyprávění nebo čtení – „malé filozofování“ nebo „teologizování“.

Jak můžeme děti doma opravdu „vtáhnout“ do biblických příběhů?

Děti se přirozeně seznamují se životem, objevují ho, žasnou nad ním a mají nekonečné množství otázek. Pokud mají Bibli vnímat jako knihu života, pak je pro ně nejlepší přípravou k četbě biblického příběhu dostatečný prostor k objevování života samého. Bible se totiž stává srozumitelnou bez ohledu na věk tehdy, když její slova zazní do konkrétní životní situace. A tato situace může být jakákoli – oslava narozenin, sobotní výlet do hor, jízda na kole, četba… Teprve se zkušeností uslyšet pochvalu a radovat se z ní jsou srozumitelná slova „všechna díla Páně, chvalte Pána“, se zkušeností útěchy jsou srozumitelná slova „Bůh vám setře každou slzu z očí“. Nebo na zkušenosti získané z pohádky, kdy vítězí dobro nad zlem a kdy mrtví ožívají díky živé vodě, pak může vyniknout velikonoční příběh. Základní průpravou a zpestřením četby biblických příběhů podle mého názoru není ani film, loutková hra, komiks nebo divadlo, které si společně zahrajeme, ale realita toho, co se ten den, v tu chvíli aktuálně událo – jednoduše život sám.

Je dítě schopno vnímat chronologicky děj příběhů v Bibli, nebo na pořadí nezáleží?

Domnívám se, že chronologii biblických příběhů nerozumí dobře ani dospělí a biblisté se o stáří mnohých textů dodnes dohadují. Dítě vnímá příběh jako celek a probíhá mu v jeho fantazii před očima se všemi detaily. O to u malých dětí jde – dát maximální prostor rozvoji jejich představivosti. Pro rodiče to může být vyjádřeno například vhodnou volbou knihy a ilustrací. Platí jednoduché pravidlo – čím jednodušší a méně konkrétní jsou, tím více si dítě musí domýšlet a rozvíjí vlastní kreativitu. Když mu „naservírujeme“ Mojžíše včetně toho, jak má vypadat, těžko si už jako Mojžíše představí vzor, který právě potřebuje – kupříkladu svého tatínka, maminku, dědečka…­ nebo samo sebe a to je škoda. Já osobně bych pro první seznámení s biblickým příběhem volila tradiční vyprávění před spaním.

Jak často dětem máme Písmo předkládat?

Bible není reklama na víru nebo lék, který když budeme dětem pravidelně, přiměřeně a v co nejvhodnější dobu podávat, přivodíme jim víru či dobrý křesťanský život. Bible vydává svědectví o našem lidském setkání s Bohem, protože podobné situace prožíváme i dnes, tady a teď. Také my prožíváme své „příběhy“, o kterých můžeme přemýšlet, mluvit a sdílet je s ostatními. A když budou tyto naše životní příběhy včetně pochybností, strachů a selhání korespondovat s příběhy biblickými, jsem přesvědčena, že budeme pravdivými nejen sami před sebou, ale i před našimi dětmi. Otázka tedy nezní, jak často dětem Bibli předkládat, ale především v jaké souvislosti s prožívanou situací a zkušeností. Když si dítě prožije okamžik strachu ve tmě a maminka je přijde zachránit, snadno pak pochopí větu, že Ježíš je světlem světa. Když dítě prožije radost z hojnosti klasů obilí a má možnost zanořit ruce do hromady zrní, pochopí, co znamenají slova o pšeničném zrnu, které když nepadne do země a neodumře, nepřinese užitek.

Takže nikoliv jak často, ale jakým způsobem nabízet Bibli?

Rakouský náboženský pedagog Martin Jäggle říká, že cílem čtení Bible není naučit se děje příběhů, ale naučit se klást si otázky o smyslu života – zvažovat, pochybovat a ptát se „proč“, a to nejen v těžkých životních situacích, ale také v těch radostných či všedních. Pokud vám tedy například dítě po vyprávění biblického příběhu o uzdravení ochrnutého položí otázku: „Jak je to možné?“, je to to nejlepší, co jsme od něj mohli uslyšet, protože vnímalo, přemýšlelo, porovnalo si příběh s vlastní realitou a chce vědět víc. A naše odpověď? „Já tomu taky nerozumím, ale víš, když tehdy onemocněla moje nejlepší kamarádka, tento příběh mi pomohl a přinesl mi velkou naději.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou