Vydání: 2022/10 Ve jménu Božím, zastavte se!, 1.3.2022

 
Narodila jsem se a vyrostla v Urumči, hlavním městě Východního Turkestánu. Číňané tuto oblast ovšem nazvali kolonialistickým pojmenováním Sin-ťiang, což v čínštině znamená „nové teritorium“. Správný geografický i historický název je ale Východní Turkestán.
Během dospívání jsem cítila neustálou diskriminaci Ujgurů ze strany čínského režimu. Komunisté začali okupovat naši domovinu v roce 1949 a k pronásledování Ujgurů používali různé nálepky: v 50. letech 20. století je označovali za nacionalisty, během kulturní revoluce v 60. letech jako kontrarevolucionáře (můj dědeček strávil tři roky ve vězení), následně se Ujgurové stali separatisty a po útocích 11. září 2001 z nich byli teroristé a extrémisté. Čína využila tzv. války proti teroru k dalšímu zintenzivnění likvidace ujgurského etnika jako celku. Já sama jsem odešla do Spojených států amerických už v roce 1989.
Čína již dlouhá desetiletí vede proti náboženstvím válku. Komunisté vnímají věřící, ať jsou muslimové, křesťané, či buddhisté, jako nebezpečné lidi. Víra je pro ně duševní poruchou, která musí být léčena.
Čínská vláda v podstatě prohlásila všechny běžné náboženské praktiky za radikalizaci. Ujgurové vyznávají islám, takže v našem případě jít do mešity a modlit se je zločin. Když má žena na hlavě šátek, je to zločin, a když má muž vousy, je to taky zločin. Nezákonný je dokonce i pozdrav „salam alejkum“, což arabsky znamená „mír s tebou“. Komunistická vláda staví v blízkosti velkých ujgurských měst krematoria, kde se spalují těla zemřelých, čímž jde záměrně proti muslimským tradicím. Těla totiž nezpopelňujeme, ale pohřbíváme.
Náboženství je tedy rozhodně jedním z důvodů pronásledování nejen Ujgurů, ale také Tibeťanů, a dokonce i chanských křesťanů, protože podzemní část církve čelí neustálé perzekuci a zatýkání. Pro 1,4 miliardy Chanů, jak jsou označováni příslušníci většinového etnika v Číně, je možné slíbit věrnost pouze komunistické straně, nikomu dalšímu. Čínská vláda dokonce prostřednictvím státních médií oznámila, že Bibli i Korán je nutno přizpůsobit ateistické ideologii komunismu. Které náboženství by se ale mohlo ztotožnit s čínskou komunistickou ideologií?
Čínské vládě to nejen prochází, ale dokonce za to byla odměněna uspořádáním olympiády, již druhé během několika málo let. To vše v době, kdy páchá genocidu na Ujgurech, pošlapává svobodu v Hong-Kongu a brutálním způsobem ničí tibetskou kulturu.
Čínská vláda není zcela závislá na jednom člověku. Komunisté mají dlouhodobé plány. Mají je na 25, 50 i 100 let dopředu. Své plány dodržují a rozvíjejí. Podívejme se, kdy začalo otevřené pronásledování Ujgurů. Bylo to v roce 2008 po 29. letních olympijských hrách v Pekingu. Do té doby se vláda snažila své zločiny proti lidskosti a nerespektování základních lidských práv před světem ještě skrývat. Uspořádání olympiády bylo ale pro Čínu potvrzením její moci a vlivu ve světě. Jakoby si díky tomu uvědomila, že dosáhla vůdčího postavení a může si dělat, co chce.
V roce 2009 se udál v Urumči známý masakr: zabití na 200 mladých lidí, kteří pokojně vyjadřovali svůj nesouhlas s vedením země. Organizace Human Rights Watch odhadla, že následně zmizelo kolem 40 tisíc Ujgurů. Ve stejné době došlo k brutálním zásahům proti tibetským demonstrantům. To vše jen rok po konání letních olympijských her. Byl to ovšem jen začátek.
V roce 2012 čínská vláda v Sin-ťiangu povolila tzv. „politiku okamžité střelby“. Pokud policista nebo voják uzná za nutné na ulici zastřelit Ujgura, nebude za to potrestán. Je známý případ cyklisty, který jel ve městě na červenou a byl zastřelen. Jeho rodina se pak spolu s dalšími lidmi vydala před budovu místní samosprávy, kde žádali vyšetření incidentu. Demonstranti byli označeni za extremisty a všichni skončili ve vězení.
Rok 2012 můžeme označit za začátek otevřené genocidní strategie: začala nucená sterilizace žen, nucené potraty a také to, co nazývám institucionalizovaným znásilňováním ujgurských žen. Ujgurky jsou totiž nuceny do sňatků s Chany, kteří jsou k tomu podporováni vládními finančními příspěvky, nabídkou práce i bydlení. Pokud žena sňatek odmítne, ona i její rodina jsou označeni za radikální islamisty.
Začátkem roku 2017 jsme ztratili kontakt s celou manželovou rodinou, s jeho rodiči, sestrami a jejich manžely, bratrem a jeho ženou i se 14 neteřemi a synovci. V následujícím roce jsem se zúčastnila jedné z konferencí ve Washingtonu, kde jsem mluvila o podmínkách v pracovních táborech i o celkovém útlaku Ujgurů v Číně. A dva měsíce na to zmizela moje sestra Gushan, penzionovaná lékařka. Uplynulo 42 měsíců a my stále nevíme, co se s ní stalo a zda ještě vůbec žije.
Během své snahy upozornit na zmizení naší rodiny jsem často během rozhovorů ukazovala fotky příbuzných a žádala od čínské vlády odpověď na mé otázky. V tamních médiích jsem následně byla obviněna ze lži s tím, že jsem ukradla fotografie cizích lidí, o kterých tvrdím, že jsou moji příbuzní. Na Vánoce 2020 se k nám doneslo, že Gushan byla odsouzena na 20 let za podporu terorismu.
Jedinou další informaci jsme získali vlastně omylem: reportér agentury Reuters se na tiskové konferenci mluvčího čínského ministerstva zahraničí zeptal na případ mé sestry a on odpověděl, že Gushan Abbasová byla potrestána podle zákona. Ten mluvčí úplně zapomněl, že jeho vláda několik let prohlašovala, že žádný případ Gushan Abbasové není. To bylo ovšem naposledy, kdy jsme o ní něco slyšeli.

RUSHAN ABBASOVÁ se narodila 14. června 1967 v Urumči, v letech 1984–1988 vystudovala biologii na Sin-ťiangské univerzitě. Už za studií byla jednou ze spoluorganizátorek prodemokratických shromáždění a demonstrací na protest proti politice Číny v Sin-ťiangu. Roku 1989 odjela do USA, kde pokračovala ve studiu rostlinné patologie a brzy se stala americkou občankou. Od té doby je hlasitou aktivistkou a obhájkyní lidských práv Ujgurů. Je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou neziskové organizace Campaign for Uyghurs a generální tajemnicí Ujgurské akademie USA.