Za záchranu sester nabídla život

Vydání: 2020/5 První Neděle Božího slova, 28.1.2020, Autor: Václav Štaud

Beatifikační proces služebnice Boží Marie Rosy Vůjtěchové začal v Rajhradě na sklonku loňského roku, téměř 75 let od její smrti. Vzhledem k charismatu tiché služby Kristu a trpícím bližním, které jako zakladatelka vtiskla Kongregaci sester těšitelek, je Matka Rosa jen málo známá. Ptáme se postulátorky diecézní fáze procesu blahořečení sestry FRANTIŠKY ELENY SEBÍŇOVÉ.

 
Zakladatelka kongregace těšitelek a kandidátka blahořečení Matka Rosa Vůjtěchová. Repro KT

Proč si podle vás Matka Rosa zaslouží poctu oltáře?

Já sama silně vnímám její každodenní boj o záchranu duší. Jako ošetřovatelka vynakládala veškeré úsilí a důvtip, aby nemocné při ošetřování přivedla k Bohu. Žádná oběť jí nebyla těžká, žádná modlitba za obrácení hříšníků jí nebyla dlouhá. A nás, které v jejím díle pokračujeme, Matka Rosa naučila, že před eucharistickým Ježíšem se rodí touha nahrazovat mu nevděk a urážky své i cizí. V jejím odkazu je dvojí úkol kongregace vyjádřen například slovy: „Čím více se člověk povznese k Bohu, tím více se sklání k lidem.“

Co můžete uvést k dětství Matky Rosy?

Narodila se zbožným rodičům Janu a Anně Vůjtěchovým 21. října 1876 v malé jihočeské vesnici Obora v okrese Písek. Při křtu dostala jméno Barbora. Přestože několik z deseti dětí zemřelo, dokázal tatínek coby obecní hajný uživit početnou rodinu jen s problémy. Malá Barbora proto musela jako ostatní děti rodičům denně pomáhat, což ji dobře připravilo na budoucí službu.

Jméno Rosa dostala jako řeholnice po svaté Růženě Limské a vyslovujeme je jako Róza. Celý její život byl tak zajímavý, že stojí za to jej blíže poznat. Při omezeném rozsahu tohoto rozhovoru to možné není, ale snadno dosažitelný je na webové adrese http://matkarosa.cz. Je tam i dlouhý seznam svědectví o ctnostech, mimořádných darech a o vyslyšení modliteb na přímluvu Matky Rosy.

Proč tak dlouho hledala svou cestu?

Její zasvěcený život začal u boromejek, kde jako pomocná sestra každý rok obnovovala časné sliby, aniž složila sliby slavné. Byla svědomitou ošetřovatelkou, kongregaci boromejek milovala, ale cítila, že ji Bůh volá jinam. Přitahovala ji přísnost kontemplativních společenství, uvažovala o Karmelu. Pak během zakládání nové kongregace u karmelitek i několik dnů pobývala a inspirovala se jejich předpisy. Pro vlastní sestry však zvolila kombinaci kontemplace a služby nemocným.

Nešlo ale o klasickou nemocniční péči.

Forma služby zvolená Matkou Rosou spočívala v tom, že sestry chodily ošetřovat nemocné do jejich příbytků. Přitom se snažily působit i na duši pacienta a jeho blízkých. Tato forma služby zároveň umožňovala setrvat ve vnitřní modlitbě. To Matka Rosa považovala za nejdůležitější. Sestra na nemocničním oddělení je celý den obklopena mnoha lidmi a povinnostmi, uchovat si tam soustředěnost je proto složité. Ta, která chodí do rodin, je často sama a může se spíše pohroužit do modlitby.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

FRANTIŠKA ELENA SEBÍŇOVÁ je provinční představenou Kongregace sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova. Vystudovala kanonické právo, a protože životní příběh Matky Rosy dobře zná, byla na návrh své kongregace jmenována biskupem Vojtěchem Cikrlem postulátorkou beatifikačního procesu. Sestra Františka se dlouhodobě zabývá historií kongregace a je autorkou už tří publikací. Kniha o Matce Rose nese název Kříž je mou radostí. Dále literárně zpracovala život druhé generální představené své kongregace Matky Marty Vintrové a také pozoruhodné dílo sestry Anežky Coudenhove-Honrichs,
komtesy z Kunštátu.


VÁCLAV ŠTAUD

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay