Snažím se zaplnit prázdná místa

Vydání: 2021/5 Vakcína ať je i pro chudé, 26.1.2021, Autor: Jana Praisová

Kněžská služba na Ostravsku, mezi studenty i v Charitě, ale také chov ovcí – o tom všem se pro KT rozhovořil P. JAN LARISCH, který je současně autorem více než 20 publikací a řady odborných textů, v nichž zpřítomňuje naši katolickou minulost.


„Z reakcí čtenářů mám pocit, že jim mé knihy pomáhají posilovat jejich katolickou identitu,“ říká P. Jan Larisch. Snímek Vojtěch Curylo / Člověk a Víra


Co pro vás znamená být knězem?

Pro mne je to mimo jiné stálý proces. V tomto ohledu si vzpomínám na své náhodné setkání s P. Antonínem Šuránkem u kostela v Ludgeřovicích v roce 1982. Tento – tehdy pro mne neznámý – kněz mi na mé mladistvé nadšené sdělení, že se hlásím do semináře, jednou větou odpověděl: „Už teď jste kněz, když upřímně toužíte chtít se jím stát.“ Moc jsem tomu tehdy nerozuměl, ale dnes vím, že mi nechtěl dělat dogmatickou přednášku o svátosti kněžství, ale vybízel mě, abych trvale zůstával věrný tomuto Božímu volání. A to svým způsobem platí stále.

Na faře v Ostravě-Svinově, kde působíte, chováte na zahradě ovce. Cítíte se být dobrým pastýřem?

Je pravda, že na farní zahradě v Ostravě-Svinově běhá někdy i několik ovcí. Jejich základní funkcí je „údržba“ trávníku a působit radost dětem. Samozřejmě z toho plynou určité povinnosti, které zná každý hospodář. Dobře vím, že zvířata mají své potřeby stejně jako lidé. A „dobrý pastýř zná své ovce“, jak je psáno v Písmu.

Jaké je kněžské působení na Ostravsku, zvlášť ve Svinově? Je to náročnější prostředí?

Odpověď není vůbec jednoduchá. Z historického hlediska zde vedle sebe existují starousedlické, nově dosídlené, nebo dokonce nově vytvořené obce. Do života tohoto regionu významně zasáhla a zasahuje migrace, a to nejen pohyb obyvatelstva kvůli zaměstnání, ale také poválečný odsun německého obyvatelstva – a navíc stěhování kvůli důlní činnosti, která znamenala zánik některých sídel. Jsou zde obce, které mají historicky německý a polský národnostní kontext. Stýká se zde Morava se Slezskem…

Co platí pro Ostravsko, platí v malém i pro město Ostravu. Některé jeho čtvrti jsou původní – starousedlické, v jiných se odsunem Němců a příchodem Romů velmi změnila pastorační situace, některé městské části se navíc proměnily panelákovou výstavbou, jiné skoro zanikly. Situaci je možno přirovnat ke kotli, kde se vaří mnoho různých ingrediencí, teplota pod kotlem stoupá a zase klesá a také míchání probíhá v různých rytmech a rychlostech.

Dovolil bych si použít ono biblické přirovnání, že máme být solí země. Naším úkolem je tedy vložit do tohoto kotle ono naše křesťanské, tj. být solí. Co to bude, odvisí jak od každého pokřtěného (laika i kněze), tak od místních církevních institucí. Jako prezident Diecézní charity ostravsko-opavské potvrzuji, že Charita vkládá do tohoto kotle výrazný prvek křesťanského milosrdenství a dělá v tomto ohledu velmi významné dílo.

Ještě předtím jste ale dlouho působil mezi studenty.

Ano, dva roky na Církevní škole sv. Anežky v Odrách a sedmnáct let na Biskupském gymnáziu v Ostravě. Obojí pro mě bylo velkým darem. Ale na počátku roku 2012 si mne biskup František zavolal a víceméně mi oznámil, že si přeje, abych se začal věnovat práci v naší Charitě. Vysvětloval jsem mu důvody, proč se nepokládám za vhodného kandidáta, pan biskup však trval na svém, že jsem z jeho hlediska ten nejvhodnější – a zdá se,
že si to stále myslí.
Na počátku jsem si všechno musel v Charitě takzvaně ohmatat. V diecézi pracuje celkem osmnáct oblastních Charit, jejichž činnost zastřešuje diecézní Charita. A přes veškerou náročnost problémů, které řeší, je významným svědectvím o životě církve. Těžiště mé práce spočívá především v náboženské formaci našich pracovníků.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

P. JAN LARISCH, farář z Ostravy-Svinova, prezident Diecézní charity ostravsko-opavské, spisovatel a překladatel, se narodil roku 1963 ve Vítkově a vystudoval tamní gymnázium. Po absolvování Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích byl v roce 1990 vysvěcen na kněze. Působil na různých místech tehdy olomoucké, později ostravsko-opavské diecéze. Mnoho let se angažoval v církevním školství – ať už v Církevní škole sv. Anežky v Odrách, či na Biskupském gymnáziu v Ostravě, kde patnáct let působil jako spirituál.

JANA PRAISOVA



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 32 3. – 9. srpna 2021

Cyklopouť ze Slovácka na Tetín

Mariazell, Kolín nad Rýnem, Čenstochová, Budapešť, Madrid, Řím, Levoča, Krakov, Fatima, tam všude se v minulých letech cyklopoutníci vypravili z Uherského Brodu. Letos…

celý článek


Šel do všeho vždy pravdivě

Na letošní rok připadá oslava 800. výročí úmrtí sv. Dominika, zakladatele Řádu bratří kazatelů (dominikánů). Tento rodák (kol. 1175) ze španělské Caleruegy dodnes…

celý článek


Villa Vallila pomáhá 20 let

Secesní dům, který před komunistickým zestátněním zachránilo finské jméno, slouží v Červeném Újezdě nedaleko Votic už 20 let mladým lidem s postižením. Se svými…

celý článek


Promluvy do světa, který zešílel

Před osmdesáti lety čelilo Spojené království prakticky neustálému bombardování německým letectvem. V té době dostal oxfordský učitel C. S. Lewis dopis z BBC s nabídkou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay