Nejhorší by bylo zklamat naději

Vydání: 2020/8 Pro církev s amazonskou tváří, 18.2.2020, Autor: Jiří Macháně

Poslední den v září znamenal pro MARKA VÝBORNÉHO velkou tragédii. Náhle zemřela jeho žena a maminka tří dětí. Na české politické poměry zareagoval nečekaně: své potomky postavil na první místo a vzdal se předsednictví KDU-ČSL.

 
„Hesla jako ,Táta je víc než předseda‘ nebo ,Rodina je víc než politika‘ pro mě nejsou klišé a budování osobního příběhu. Jsem přesvědčen, že tohle bychom měli naplňovat. Pro mě jsou tedy v tuto chvíli prioritou tři super děti,“ říká Marek Výborný. Snímek archiv rodiny

Jaká byla vaše původní rodina? Váš otec Miloslav Výborný byl poslancem, ministrem, pak soudcem Ústavního a donedávna Nejvyššího správního soudu.

Vyrůstal jsem s pevným ukotvením ve víře, kterou jsem nemusel složitě objevovat. Žili jsme na malém městě a oba rodiče byli právníci. Ministroval jsem od tří let u babičky a dědy v Ronově nad Doubravou a pak i doma v Heřmanově Městci.

Asi to poznal každý věřící žák té doby. Soudružky učitelky kladly takové ty úsměvné dotazy: proč chodím každou neděli do kostela nebo jestli mi nevadí, že nebudu moci jít na vysokou školu. Odpovídal jsem jim, že oba rodiče jsou právníci a vystudovali, takže to nebude tak horké.

Zlom přišel, když jsem ve třinácti letech prožil listopad 1989. Taťka se od roku 1990 začal v politice angažovat opravdu aktivně, stal se poslancem, ministrem a předsedou legislativní rady vlády.

Když začínal, stál jste tedy na prahu dospívání…

Otevíraly se obzory, možnosti, aktivity, a já měl proto pořádně nabitý program. Ve městě jsme obnovili junáka a vedl jsem skautskou družinu. V pubertě mě „odchovali“ salesiáni, a tak jsem na jejich chaloupky jezdil i jako vedoucí.

A pak přišlo docela těžké rozhodování o životní cestě – po gymnáziu jsem absolvoval rok v teologickém konviktu v Litoměřicích a rok na vojně, což byla skvělá možnost poznat specifická společenská prostředí. A poté následovalo studium teologie a historie na univerzitě v Olomouci.

Co vás přivedlo do politiky, když dokola slýcháme, jaká je to špína.

Mně se tohle tvrzení hrozně příčí a je to jeden z důvodů, proč jsem ve věcech veřejných aktivní. Chceme-li změnu, kultivovat politické prostředí a vnášet do něj žité hodnoty, musíme u toho být. A k tomu je důležité všechny politiky provázet modlitbou. Osobně to pro mě hodně znamená a jsem za tuto podporu vděčný.

Co vás tady v Poslanecké sněmovně nejvíc zaskočilo?

Věděl jsem díky taťkovi, do čeho jdu, tedy i že je to časově velmi náročné. Ale ono je to ještě horší! Chcete-li zodpovědně vykonávat práci poslance, nota bene předsedy strany, jde to hodně nad rámec běžného pracovního úvazku.

Sněmovna není elitní klub, nýbrž zastupitelský sbor, který odráží rozmanitost celé společnosti. Nesedí zde dvě stě moudrých a pomazaných hlav. Jsou tu lidé, kterých si i přes odlišnost názorů velmi vážím, ale také poslanci, které „musím vyslechnout“, protože to je podstata demokracie. Jsme totiž v parlamentu, kde se má vést diskuse.

Před čtyřmi měsíci vám náhlé úmrtí vaší paní obrátilo život naruby. Kvůli rodině jste se vzdal předsednictví KDU-ČSL. V našich poměrech rodiny vrcholných politiků spíš berou za své. Jak se daří vám a vašim dětem překonat takovou ztrátu a životní situaci?

Žijeme. A díváme se hlavně dopředu. Jsou chvíle, kdy mě to ještě pořád dohání k slzám. Ale úkolem pro mě i mé tři děti je s touto ztrátou se vyrovnat. I když je to hrozně těžké, snažíme se o to. Věříme, že Markéta je v tuto chvíli naší mocnou přímluvkyní, a tak ji máme jako svou patronku.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Marek Výborný (* 10. července 1976), dříve středoškolský pedagog, nyní poslanec. Od března 2019 do ledna 2020 předseda KDU-ČSL. Je vdovec a otec tří dětí. Ve své domovské farnosti je akolytou a angažuje se v České křesťanské akademii. Mezi jeho záliby patří cyklistika.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay