Každý z nás by měl být misionář

Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019

Úspěšný podnikatel, vojenský kaplan, účastník mise v Afghánistánu, fanda rychlých aut, potápění, adrenalinových sportů, člen Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Nadšeně vypráví o své práci, ale také se umí ztišit a naslouchat. Trvalý jáhen LEOŠ HALBRŠTÁT je ředitelem Papežských misijních děl v ČR.

 
Ředitel Papežských misijních děl v ČR Leoš Halbrštát v jáhenské službě. Snímek archiv PMD


Jaká byla vaše cesta k víře v Boha?

Byl jsem sice pokřtěný, ale do svého dospívání jsem o víru v podstatě nezavadil. Můj strýc, otcův bratr, byl – snad to mohu říci – „církevní turista“: začínal jako jogín a došel až ke katolické církvi, kde ho oslovila farnost Orlice. Strýc mě chtěl nějak obdařit, a tak mě tam s sebou párkrát vzal a já jsem na to jako výrostek nejdřív trochu znuděně koukal, ale pak jsem tam poznal svou budoucí ženu Broňu, která mě dovedla k dospělé víře. Po skončení školy jsem šel na dva roky na vojnu a vždycky, když se mi podařilo utéct, tak jsme šli s mojí budoucí manželkou k místnímu panu faráři, který mě připravoval ke svatému přijímání a k biřmování. Půl roku po vojně jsme měli svatbu a moje první svaté přijímání, do půl roku přišlo biřmování, pak se narodily první dvě dcery. Takže těch svátostí bylo najednou tolik, že to ovlivnilo celý můj život.

Teologickou fakultu jste začal studovat až v roce 1990, tedy v 28 letech. Čím jste se zabýval předtím?

Živil jsem se motorovou pilou v lese, jezdil s traktorem a s náklaďákem, rozvážel brambory a maso. K tomu jsme společně s mojí ženou studovali různá „podzemní“ studia a na jednom z nich, na arcibiskupství, nás zastihl listopad 1989. V roce 1990 bylo otevřeno teologické studium i pro laiky, a tak jsem se přihlásil.

Po ukončení fakulty jste se ale dal na podnikání.

Měl jsem v rámci kraje 17 obchodů s lesní a zahradní technikou a docela se nám dařilo. Podnikal jsem 18 let a k tomu jsem závodil s auty, potápěl se, plavil se na lodi a trénoval aikido, abych se od toho podnikání odreagoval. To se mi pak hodilo, protože v roce 2006 mě navštívil jeden vojenský kaplan – zrovna ve chvíli, kdy jsem si říkal, že už je čas nechat podnikání a vrátit to dobré, co jsem dostal, tedy nabídnout část svého života ke službě. Začal jsem se připravovat na vojenskou kariéru, v roce 2009 jsem byl vysvěcen na trvalého jáhna a nastoupil k armádě jako vojenský kaplan.

Jak tuhle radikální změnu přijala vaše rodina?

Manželka mě vždy podporovala, jak v podnikání, tak i při nástupu do armády. Bylo to naše společné rozhodnutí. Samozřejmě to byla změna – jednak finanční a jednak jsem věčně nebyl doma. Působil jsem u 43. výsadkového praporu v Chrudimi a ten je vždycky tak třetinu až půl roku zakopaný v lese. Pak jsem s ním jel i na misi do Afghánistánu.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Leoš Halbrštát, někdejší podnikatel, vojenský kaplan, trvalý jáhen a od roku 2014 národní ředitel Papežských misijních děl v České republice.

SAMUEL TRUSCHKA, JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 42 13. – 19. října 2020

Na misiích v čase pandemie

„Zde jsem, mne pošli!“ je mottem letošní Misijní neděle 18. října. Oslovili jsme české misionáře a misionářky, kteří se „nechali poslat“ do různých koutů světa.…

celý článek


Máme na útvaru kaplana, je to náš padre

Hlavní armádní kaplan P. JAROSLAV KNICHAL má hodnost plukovníka. Nevelí však bojové jednotce. Jeho rozkazy poslouchají a radám i duchovnímu vedení naslouchají jeho kolegové:…

celý článek


Bill Gates za pandemii nemůže

Česko si ve statistikách zemí zasažených koronavirem nevede nejlépe. Přesto se však objevují hlasy, které vážnost nemoci zlehčují a které živí i kolující lži a dezinformace.

celý článek


Najednou v Taizé nebyli poutníci

Desítky let tu byli zvyklí přijímat tisíce lidí. Opatření při letošní pandemii ovšem nevynechala ani komunitu ve francouzském Taizé. O současném životě tohoto ekumenického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay