Vydání: 2020/34 Oslavy Nanebevzetí doma i ve světě, 18.8.2020

Ta myšlenka nebyla úplně nová. Už jako kluk jsem toužil být misionářem. A tak jsem zjistil, že když Bůh člověku vloží do srdce touhu, většinou ji naplní, i když třeba o hodně později.
Vystudoval jsem medicínu, protože jsem chtěl pomáhat lidem, a současně, ještě během studií, jsem byl tajně vysvěcen na kněze. Pracoval jsem v Brně na interně a potom na kardiochirurgii. Byla to krásná práce, nedokázala mě však naplnit. Jako kněz podzemní církve jsem navštěvoval nemocné, ale ani to mi nestačilo. Fascinovala mě Matka Tereza, a tak jsem si myslel, že bych mohl naplno uplatnit obě povolání na misii v Indii nebo jako Albert Schweitzer v Africe, ale to z komunistického Československa nebylo oficiálně možné.
Podařilo se mi dostat se jako expediční lékař do Iráku. Mohl jsem navštívit řadu biblických míst a odzkoušel jsem si, že dokážu žít i v horkém podnebí. Potom jsem se pokusil z Československa několikrát utéct, ale nepodařilo se. Dostal jsem se do hluboké krize. Ptal jsem se: Pane Bože, dal jsem ti svůj život, a teď nevidím jeho smysl. Co vlastně ode mne chceš?
Odpověděl. Dostal jsem se na Mariapoli, na duchovní cvičení Hnutí fokoláre. Jeho hlavním tématem bylo „Ježíš v bratru“. Pochopil jsem, že abych žil pro Ježíše, nemusím jet ani do Indie, ani do Afriky. Že ho mám vedle sebe. Úplně mě to změnilo. Když jsem se vrátil do práce, kolegové si mysleli, že jsem šťastně zamilovaný.
Naprosto. Vstoupil jsem do fokoláre a žil na Slovensku, po roce 1994 v Litvě a později v Římě.
Bylo to docela překvapení, protože jsem už dávno nesnil o misiích, abych naplnil život. Vlastně jsem se tam dostal až ve věku, kdy mne opustila touha po dobrodružství. Teprve v okamžiku, kdy mne zajímali jen Bůh a lidé.
Prvních sedm let jsem působil jako misionář ve Fonjumetaw, mimo jiné jsem měl na starosti management deseti katolických škol, a dalších šest let jsme byli spolu s Winnie, nigerijskou fokolarínkou, koordinátory hlavní misie, my říkáme citadely, ve Fontem a také Hnutí fokoláre v anglofonním Kamerunu.

P. MUDr. FRANTIŠEK SLAVÍČEK, narozen 1949 v Brně, kde vystudoval Lékařskou fakultu a teologii ve skryté církvi, kde byl vysvěcen na kněze. V osmdesátých letech se aktivně zapojil do Hnutí fokoláre a působil na Slovensku, Ukrajině, Litvě a v Římě. V letech 2004 až 2017 pracoval jako misionář v Kamerunu. Od roku 2017 žije ve fokoláre v Praze-Vinoři.