Vydání: 2019/23 Papež blahořečil sedm mučedníků, 4.6.2019, Autor: Jiří Zajíc

Jako navrátilec do církve jsem v ní hledal své místo. I kvůli tomu návratu (ale nejen kvůli němu) jsem byl rozvedený, a tak užší společenství mi bylo vítané. Ve farnosti sv. Terezičky v pražských Kobylisích, tehdy tajně salesiánské, mi poskytli oporu manželé Pešatovi. Josef byl mým biřmovacím kmotrem, Anička měla rodiče františkánské terciáře a bratra Josefa Jakubce, kněze-jezuitu.
Jakubcův spolubratr František Hron s velkým smyslem pro humor mé hledání mezi třemi spiritualitami uzavřel verdiktem: „Prodáme ho františkánům!“ Něco ho muselo k tomu vést na mém osobnostním ustrojení, jinak by se ekonom se zájmem o sociální učení církve zdál bližší spiritualitě Tovaryšstva. „Přijímací pohovor“ u skvělého františkána Aloise Moce mě jen definitivně utvrdil, že jsem tu správně – ostatně několik bratří jsem už znal z poutí do Lidic, které probíhaly v jejich režii.
Jsem stále vděčný za toto duchovní povolání. Krátce po profesním slibu jsem se mohl z podniku vrátit na akademickou půdu, k ekonomické teorii – a řešení „kvadratury kruhu“ těchto dvou profesí je pro mne od té doby inspirující. V obou směrech. Od počátku jsem se mohl seznámit se životem a dílem národohospodáře, politika a sekulárního františkána JUDr. Františka Lva Noska (†1935). A ten životem z víry předvedl, že ekonom františkánem (či františkán ekonomem) je „úloha, která má řešení“ – i když ne zrovna jednoduché.
I v tom se mi františkánství stalo moudrou oporou: P. Jan Evangelista Urban říkal, že s pokorou si máme být vědomi toho, že mnohé, které má Bůh, nemá církev (a které má církev, nemá Bůh!). Arnoštka mi zemřela loni v říjnu, byli jsme spolu víc než padesát let, do nichž počítám i těch šest let, kdy jsme byli občansky rozvedeni (než jsme se vzali podruhé). Je to jistě velké požehnání, mít životního druha, s nímž můžeme sdílet i svou víru. Ale zase jinak velice cenné je to, když člověk vám nejbližší je kriticky naladěn vůči církvi a dnes a denně nastavuje zrcadlo vaší věrnosti evangeliu – zvlášť když tak činí v lásce, jako tomu bylo u mé ženy v té druhé, šťastnější polovině našeho manželství.
Od některých z našich křesťanských přátel jsem mohl zaslechnout i názor, že Arnoštka svými skutky lásky má nebe jisté, často s dodatkem „ale u tebe si tak jistý nejsem“. Má žena myslela mnohdy víc na druhé než na sebe, a to nejen v rodině. A tam, v rozhodování o našich dcerách a vnoučatech, přicházela někdy s tak překvapivě moudrými rozhodnutími, že jsem si říkal: k tomu mohla přijít jen při modlitbě. Duch vane, kam chce, a do intimního oslovení i toho, kdo říká „nevěřím“, nevidí ani ten nejbližší.

LUBOMÍR MLČOCH (nar. 13. května 1944) je český ekonom, profesor FSV UK v Praze a její bývalý děkan, spoluautor dokumentu Pokoj a dobro. V roce 2008 jej papež Benedikt XVI. jmenoval členem Papežské akademie společenských věd. Autor řady knih a odborných článků.