Z poutníků se stali zedníci

Vydání: 2020/27-28 Získávat láskou Kristu národ celý, 30.6.2020, Autor: Jiří Gračka

Příloha: Léto s KT

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející z 6. století.


Práce na obnově kaple sv. Hilaria čekala na dobrovolníky s každým návratem do Provensálska. Snímek Karel Kavička

Do provensálské obce Beaumes-de-Venise, vzdálené od Česka více než tisíc kilometrů, přivedla pětici českých mužů svatojakubská poutní stezka. Ne sice doslova (na několikadenní brigády na jihu Francie se pochopitelně dopravovali autem i letecky), ve společenství svatojakubských pěších poutníků se ovšem potkali s lidmi, kteří je k záchraně kaple angažovali. „S manžely Robertem a Claudií Mestelanovými jsem se seznámil v roce 2014 při pěší pouti ze Křtin do Cách. Spřátelili jsme se a zaujala mě zejména jejich rekonstrukce kaple sv. Hilaria na vysokém ostrohu nad krásnou krajinou Provence, kde bydlí,“ popisuje Karel Kavička, historik a poutník z Prostějova. Francouzskému páru proto o pár let později nabídl, že se u nich společně se čtyřmi přáteli zastaví cestou zpět z pěší pouti po Pyrenejském poloostrově a aspoň jeden den jim s prací pomůžou.

Klenba, spáry a poustevna

„A tak jsme počátkem července 2017 přicestovali do Velleronu, přespali u Mestelanových a druhý den se časně ráno pustili do práce. Letní slunce již zářilo a vzduch se chvěl zpěvem cikád. Pohled z vrcholu do provensálské krajiny s lány levandule nás ohromil,“ vzpomíná Karel Kavička. Za úkol dostali postavit část opěrné zdi a také nakládat propadlou klenbu, smíchanou s nánosy hlíny, v interiéru kaple. „Mestelanovi nám pak při večeři děkovali s tím, že byli překvapeni naším nasazením. Odpověděl jsem jim, že ne každému je dáno opravit a znovu postavit dům Boží,“ usmívá se Kavička.

Čeští poutníci se posléze do Provensálska vypravili ještě několikrát, pokaždé už na více dní, a podíleli se například na spárování stěn, dokončení klenby, budování poustevny nebo na terénních úpravách. „Byl to úžasný zážitek, lepší než dovolená u moře. Nikdy bych nedoufal, že mi po sedmdesátce Pán Bůh dopřeje třikrát se účastnit záchrany kaple postavené v době, kdy u nás sotva vznikla Sámova říše,“ ohlíží se dnes za jednou z těchto výprav Zdeněk Veselý z Čechtic u Prahy. „Byla to práce, která nás bavila – sice namáhavá a také trochu nebezpečná, zato v nádherné krajině, v přátelské atmosféře a s duchovním rozměrem,“ poukazuje.

A životní vzpomínky na budování francouzského kostela si odnáší také Karel Černý z Prahy, který se mimo jiné chlubí, že byl ve svých sedmdesáti letech z českých brigádníků nejmladší. „Nejprve jsem měl obavy, jestli tam budu něco platný. Jsem ‚kancelářská myš‘ a k manuální práci nemám vlohy ani zkušenosti, výšek se bojím, a ještě k tomu mám problémy s páteří. Hned první den pobytu ale mé obavy rozptýlil. Přidělili mi ‚funkci přidavače‘, tedy míchání malty a dopravu materiálu. Záda nakonec nebolela a manželé Mestelanovi se o nás starali, jak jen mohli, včetně zajímavého víkendového programu,“ oceňuje.

Z dalších dojmů mu prý utkvěly především stopy po tisíciletých dějinách místa. „V areálu kaple bývalo keltské sídliště, našla se tam křesťanská hrobka z 5. století a v nejbližším okolí stojí překrásná románská kaple Notre-Dame d’Aubune. V suti z kostela sv. Hilaria jsme zase nacházeli zbytky střešních tašek z římského období a zaujaly mě druhohorní fosilie v místním vápenci,“ jmenuje Karel Černý, který svůj pobyt v Provensálsku zvěčnil i v článcích napsaných o zdejších lokalitách pro internetovou encyklopedii Wikipedie.

Česká zeď

Úsilí českých dobrovolníků, kteří nakonec na starobylé stavbě odpracovali celkem padesát směn, budou všem návštěvníkům místa připomínat dvě věci. Na opěrné zdi, kterou pětice poutníků zbudovala při své první návštěvě, mohou dnes všichni kolemjdoucí číst nápis Le mur des Tchèques (Česká zeď). A ti, kdo vstoupí dovnitř kaple a dojdou až ke svatostánku, si na jeho dvířkách mohou prohlédnout keramický kachel představující Krista. Do provensálského kostela ho darem přinesli právě čeští řemeslníci a jedná se o výjev z desátého zastavení křížové cesty na Svatém Hostýně. Obrazy všech jejích zastavení před téměř sto lety vytvořil umělec Jano Köhler a v posledním desetiletí je restaurovali manželé Vojtěch a Passionaria Paříkovi z Prahy, kteří také zhotovili kopii uvedeného výjevu pro francouzský kostel.

Kamenný kostel zasvěcený biskupu Hilariovi z města Poitiers, zemřelému roku 367, vznikl na vyvýšeném ostrohu nad Beaumes-de-Venise v průběhu 6. století a od té doby tvoří dominantu údolí řeky Rhôny. Od pozdního středověku nicméně zůstala stavba opuštěná a chátrala. Zachránit se ji rozhodli až manželé Mestelanovi roku 2011. Ti už dříve postavili po Evropě pětatřicet kapliček – jedna z nich stojí na Velehradě a je zasvěcena Pražskému Jezulátku.

JIŘÍ GRAČKA


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 31 28. července – 3. srpna 2020

Dárek pro adoptivní maminku

Když se nedávno vydala jako každý měsíc paní Barbora do kanceláře Arcidiecézní charity Praha, aby poslala peníze „svým“ čtyřiapadesáti dětem, které podporuje v…

celý článek


Ze zámku do zahrady

Trojí výjimečnost na jednom místě, kterou stvrdil také zápis na seznam světového dědictví UNESCO: to je komplex Arcibiskupského zámku a Podzámecké zahrady.

celý článek


Život faráře v pohraničí

Jak se žije v pohraničí? KT se vypravil do Slavonic a Dešné v okrese Jindřichův Hradec. Tamní farář nám dal nahlédnout do své práce i mezilidských vztahů.

celý článek


Ten čas zákonitě musí přijít

Děti odejdou z domova. Vylétnou z hnízda, jak se říká. Pro rodiče to bývá náročné období. Provází je obavy z budoucnosti, ztráta jistot, ale i pocitu vlastní potřebnosti…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay