Tady je místo pro každého

Vydání: 2022/19 S Pannou Marií na cestu k míru, 3.5.2022, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 19

Po štěstí baží každý. A také k němu všichni hledáme své cesty, rovné i ty klikatější. Německý pedagog Franz Kett svou celoživotní prací ukazuje dobrý směr a i napovídá, s kým bychom měli hlavně putovat – s dětmi.


Jak se mohou ve školní družině slavit narozeniny s pomocí Kettovy pedagogiky? Třeba tak, že oslavenec nemusí ten den přinést bonbóny pro ostatní, ale naopak se usadí do velkého „šátkového srdce“ na podlaze. Symbol předem vytvořily ostatní děti – ze šátků společně a z jednotlivých korálků už každý vytvořil svůj paprsek sám. Narozeninový den je přece den, kdy nám druzí mohou říct: Je dobře, že jsi s námi na světě. Snímek archiv Evy Muroňové

Jak vychovat dobrého člověka? Zvláště pedagogové, vychovatelé i rodiče jsou těmi, kteří se v nepřeberném množství nejrůznějších výchovných směrů snaží najít nesnadnou odpověď. Mnozí ji našli v Kettově pedagogice, tedy výchovném směru, který vychází z křesťanského pojetí člověka. Původně se také rozvíjel jako katecheze předškoláků.

„Pedagogika Franze Ketta mi v dnešní uspěchané a na výkon zaměřené době znovu připomněla, na čem záleží. Uvědomila jsem si důležitost vztahů a života v nich, také jak moc je dobré dát šanci a prostor každému jedinci. Cítím potřebu zpomalit v procesu vzdělávání, jít cestou skrze smysly k podstatě věci, ubrat na výkonnosti,“ říká Hanka Švejdová, lektorka odborných seminářů předškolní pedagogiky. Ocenila také mnoho zajímavých pomůcek, hry s nimi. A především, jak sama říká, samotnou ji ta práce těší a zklidňuje.

Dobro a láska

Mnohdy jako bychom zapomněli, že svůj žijeme svůj život především ve vztazích. Častou dnešní stížností dětských psychologů je, že mnoho stresu a úzkostí u dětí pramení z toho, že tráví příliš mnoho času ve virtuálním, osamoceném světě. „Mottem naší školky je ‚vytvářet a prohlubovat láskyplný vztah dětí k přírodě, k druhým lidem a k sobě samým‘,“ říká Petra Černá, ředitelka univerzitní Přírodovědné školky Rybička při Karlově univerzitě. Podle ní Kettova pedagogika poskytuje nejen inspiraci, ale především návod k tomu, co dělat. Přitom dává smysl a přesah všemu kolem nás i v nás, umožňuje žasnout a radovat se. „Cítím se více na svém místě i ve své práci, do níž se stále víc těším. Tato pedagogika učí nás učitele i děti tomu nejdůležitějšímu, oč vlastně v životě jde, rozvíjí hodnoty a naše postoje, které rezonují s naší vnitřní pravdou, dobrem a láskou,“ dodává ředitelka. Podle ní je to pedagogika, kterou v dnešním životě nezbytně potřebujeme a která ukazuje cestu, kam při výchově směřovat do budoucna. Velkou oporu poskytuje Společnost pedagogiky Franze Ketta, v nabídce jsou semináře, literatura, výchovné koncepce, diskusní fórum. „Praktické semináře, kterými postupně už řadu let procházím, mi ještě nezevšedněly. Přináší mi stále novou inspiraci, reflexi i sebereflexi, prožitek krásy a společenství. Zvláštní místo má v tomto způsobu práce vnímavost, s jakou je k člověku samotnému a k tematickým obsahům přistupováno,“ vysvětluje dále například pedagožka a řeholnice Hana Jarošová z kongregace Chudých školských sester Naší Paní, ředitelka křesťanské MŠ Karolínka ve Slavkově u Brna.

Obrazy uprostřed nás

Pedagogika Franze Ketta je plná her s vizuálně zajímavými pomůckami, doplněná o příběhy a písně, se zájmem o jednotlivce a jeho tvořivost. I to upoutalo tuto paní ředitelku: „Zcitlivění na detail konkrétního předmětu nebo příběhu mě vtahuje do přemýšlení, ‚útok‘ na vnímání všemi smysly vede postupně přes promýšlení obsahů a jejich ztvárňování ke smyslu, ke vztahu. Obrazy, které při práci vznikají ve středu naslouchajícího společenství, vyprávějí a zasahují nitro.“

Tato pedagogika dokonce podle paní ředitelky pomáhá v naplňování poslání její kongregace – být pevně zakořeněni, vést sebe, děti i tým ke vnímání toho, co je podstatné. Přitom se „nechat ofoukávat jinakostí“ a dál jít spolu a radovat se ze života, i když se právě nedaří – „víme, že nejsme sami“.

Právě zpomalení a možnost mít čas pozorovat sebe i jiné oceňuje katecheta Jakub Keller, evangelický farář v Horní Čermné: „Pro mne to byl radostný objev. Učím se víc a víc promýšlet přípravu na katechetická setkání jako pozvání na cestu ‚krok za krokem‘. Těší mě střídavá pozornost k tomu, co je společné, a k tomu, co je osobní. Poznal jsem, že se nemusí spěchat. Že mohu mít inspirující pomůcky, a hlavně, je tu místo pro každého.“

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 22 24. – 30. května 2022

Jan Graubner: Říkat Bohu ano

Arcibiskup Jan Graubner poskytl KT při příležitosti svého jmenování na pražský svatovojtěšský stolec rozhovor.

celý článek


Vojáci se v Lurdech modlili za mír

Na 10 tisíc poutníků ze 42 zemí světa se sešlo v polovině května ve francouzských Lurdech na 62. mezinárodní vojenské pouti. Po covidové odmlce opět přijeli také Češi.

celý článek


Různé pozvánky na cestu...

Jak zakoušely Boží přítomnost ve svém životě některé osobnosti, s nimiž jsem měl možnost dělat knižní rozhovory?

celý článek


Jak sladit noty na prázdniny

Známky školáci zdaleka uzavřené nemají, ale rodiče už začínají plánovat prázdniny i dovolenou. Do kempu, na chatu, na hory nebo k moři? Za kolik a kam? Vlakem, autem nebo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay