Roztrhaná Evropa nemá šanci
Vydání: 2019/19 Svatý otec v zemi růží, 7.5.2019
Příloha: Perspektivy 19
Před třiceti lety chtěla zpátky do Evropy naprostá většina obyvatel Česka. Před patnácti lety s přistoupením k Evropské unii souhlasily dvě třetiny obyvatel a dnes je s členstvím spokojena polovina Čechů. Lidé váhají nad praktickým přínosem EU – vždyť jsme přece měli mít už dávno takovou životní úroveň jako naši němečtí sousedé.
Nadpoloviční většina obyvatel ČR je stále pro setrvání v Evropské unii. Prvotní nadšení ale vyprchalo. Snímek ČTK
Při bližším pohledu se ale ukazuje, že současné životní úrovně bychom bez úzké evropské spolupráce, společného právního rámce, směrnic a nařízení nedosáhli. Dobrým příkladem je proces, který vede Evropská komise se společností Google kvůli tomu, že operační systém Android bez vědomí uživatelů shromažďoval data o jejich pohybu. Na základě nařízení o ochraně osobních dat (GDPR) a díky ekonomické síle EU dojde, doufejme, k nápravě.
Jiným aktuálním přínosem je zrušení bankovních roamingových poplatků. Už dříve byly díky EU zrušeny přeshraniční telefonní poplatky, a to mimochodem navzdory názoru českého ministra průmyslu a obchodu, který hájil velké firmy proti běžným občanům. Pamětníkům tento těžko obhajitelný postup připomněl odpor Česka, když nás Unie „tlačila“, abychom oddělili sítě od dodavatelů energií, a umožnili tak konkurenci na trhu energií (a tím nižší ceny).
Podobně nás Evropská unie přiměla přijmout zákon o veřejných zakázkách. „První takový zákon jsme byli přinuceni přijmout již v předvstupním období,“ vzpomíná poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda, „a najednou ceny zakázek jakoby zázrakem klesly o 50 %.“ Ani dnešní zákon sice není dokonalý (ostatně nemá být pojistkou proti podvodníkům, ale nástrojem a oporou normálních lidí), otevírá však dveře malým a středním podnikům a přivírá dveře korupci. Proti té je třeba bojovat spíš než plamennými řečmi zlepšováním podnikatelského prostředí, k němuž tento zákon přispívá.
Pro studenty i vědce
K jednoduššímu životu občanů přispívá i tlak na harmonizaci technických parametrů a norem, aby bylo možné výrobky schválené v jedné členské zemi používat i ve všech ostatních členských zemích. Podobně je možné jmenovat řadu dalších směrnic, nařízení a dohod omezujících používání nebezpečných chemických látek či znečišťování ovzduší nebo třeba doporučujících postupy, jak oddělovat tranzitní nákladní dopravu od městské v zájmu větší bezpečnosti na silnicích.
Samostatnou kapitolou jsou evropské vzdělávací programy, kterých využilo už 300 tisíc středoškoláků, vysokoškoláků i pedagogů z České republiky. Do evropských vědeckých programů se za těch patnáct let zapojily tisíce českých vědců. Nejenže tak získali špičkové vybavení a nejnovější poznatky, ale, jak připomíná Vladimír Albrecht z Technologického centra AV ČR, také se mohli podílet na světově unikátních projektech, jejichž nároky na realizaci překračují možnosti kteréhokoli členského státu EU.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Josef Beránek. Autor je publicista a dlouhodobě se zabývá evropskými fondy
Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
