Vydání: 2022/18 Objevit Boží milosrdenství, 26.4.2022, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 18

Suchá třešeň v květ se halí / na sedmerých haluzích / studánka se pod ní prýští / v sedmi čistých paprscích. Tak zní úvodní sloka originální Svatoňovické poutní písně z roku 1915. Lidé si ji po covidovém útlumu mohou letos v poutním kostele Panny Marie Sedmiradostné v Malých Svatoňovicích zase společně zazpívat. Letošní nedělní podvečerní májové pobožnosti navazují na silnou tradici zdejší mariánské úcty, místo je široce proslavené nejen v Podkrkonoší svými poutěmi.
V moravských Rajnochovicích budou „májové“ v měsíci květnu slavit každý den. „Pokud tedy nebude silně pršet,“ upřesňuje
P. Jiří Šůstek, administrátor farnosti Rajnochovice, „budeme se scházet u kapličky v Podhradní Lhotě.“ A jak budou tato setkání probíhat? „Osvědčilo se nám číst něco čtivého a propojeného se životem, třeba knihu rozhovorů s inspirativní osobností,“ říká kněz a upřesňuje: „Letos to bude s otcem biskupem Josefem Hrdličkou.“ Pro děti pak mají připravený jiný příběh a také hru. Loni putovali s Pannou Marií za Alžbětou – za každou účast na májové se posunuli o políčko dopředu nebo získali indicii, kde najdou odměnu. „Bývá to milé setkání, prodchnuté lidskostí, zpěvem, modlitbou a humorem,“ dodává P. Šůstek.
Mayovka na májové
Kde v údolí ku řece hora má sklon / všem poselství andělské zvěstuje zvon. // Ave, ave, ave, Maria! – tak zní jiná, na Moravě oblíbená mariánská píseň. „Májová pobožnost je pro mě hlavně o zpěvu. Jako dítě jsem všechny mariánské písně pečlivě poslouchala a řeknu vám proč,“ svěřuje se knihovnice Jana Nováčková z Brna. „Zrovna v té době jsem podlehla ‚mayovkám‘ a ve třetím díle Vinnetoua je tento apačský náčelník okouzlen zpěvem mariánské písně.“
Paní Nováčková má pravdu: Vinnetoua zaujme nejprve cinkot zvonku, který svolává věřící na krátkou pobožnost, posléze krátká mariánská píseň zpívaná osadníky z Evropy. A tento zážitek je pro něj natolik zásadní, že když je o pár stránek později smrtelně raněn, v posledních chvílích života si přeje slyšet právě tuto píseň. S vyznáním víry pak umírá. „Takže Panna Maria byla i na Divokém Západě a Vinnetou si myslel, že ona je něco jako Manitů, říkala jsem si jako dítě,“ pokračuje knihovnice Nováčková a dodává, že od té doby pátrá, kterou mariánskou píseň měl Karel May na mysli. Zatím bezúspěšně. „Ale já to snad ani vědět nechci,“ říká závěrem, „příběh z knihy se mi na květnových pobožnostech propojil s písní, kterou vedle mě zpívala moje babička – tak silně a vroucně, že jsem pochopila, jak krásné to asi mohlo být. A ten pocit čehosi vznešeného a hlubokého ve mně zůstal doteď.“
Vyzvánění zvonku v podvečer, vůně květu a mariánská píseň v přicházejících květnových dnech je opravdu něco vznešeného a hlubokého. A nevyslovitelného. V Čechách, na Moravě, na Divokém Západě i kdekoli jinde.