Pomáhá mi se studiem teologie

Vydání: 2022/24 Premiér Fiala u papeže, 7.6.2022, Autor: Věra Nevoralová

Příloha: Doma 24

V minulém vydání KT jste možná mezi novokněžími zaznamenali jméno Jan Kříž z Blížkovic na Znojemsku. Obrátili jsme se na jeho maminku MARTINU KŘÍŽOVOU a ptali se jí, jaké je to, doprovázet jednoho ze čtyř synů ke kněžské službě.


Rodina Křížových na návštěvě u syna, budoucího kněze Jana (zcela vpravo). Snímek rodinný archiv

Jak jste prožívala zrod Janova povolání ke kněžství?

Jako malý při mši vždycky dost zlobil, hlavně mluvil nahlas, když mělo být ticho. Asi nám to mělo být podezřelé. Ale vážněji – byl vždycky hloubavý, babička o něm říkala, že je „filozof“. Měl rád poutě a taky jsme se spolu nějaký čas, než ho dostihla puberta, na jeho žádost modlívali breviář. Jeho tři bráchové to tak neměli. Honza se rozhodl pro vstup do Teologického konviktu v posledním ročníku gymnázia a všichni jsme to akceptovali.

Táhli vaši kluci za jeden provaz?

V domácnosti se čtyřmi syny bývalo vždycky „dost živo“. K životu patří i konflikty, ale kluci k sobě vždycky dokázali najít cestu. K mojí radosti k sobě navzájem tíhnou a podporují se i bez naší rodičovské asistence.

A co seminární studia, nebála jste se, že to vzdá?

Během formace jsme se setkávali méně – ze semináře se příliš často domů nejezdí. Hlavně ne z Říma. Řekla jsem mu, že přijmeme, ať už se i během studia rozhodne jakkoliv. Mně dali mí rodiče také svobodu vyvdat se přes půl Moravy a nekladli mi žádné podmínky. A rozčarování může přijít i v povolání k manželství, ne?

Co pro vás vlastně znamená, že syn přijal povolání ke kněžství?

Protože každé mé těhotenství bylo problematické, odevzdala jsem všechny své syny Pánu Bohu ještě před narozením. Naše děti jsou nám svěřené jen na omezený čas, nemáme na ně právo, mají své životy. Vím, že Bůh je miluje nekonečně víc a lépe než my rodiče, ať se snažíme, co můžeme. Bůh ví lépe, co je pro každého z mých synů dobré, a věřím, že v jeho rukou jsou v bezpečí. Důležité je, aby byl každý z nich šťastný a našel své životní poslání. Naprosto souhlasím se sv. Augustinem: „Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.“

Proměnil se nějak váš vztah matky a syna? Vstoupilo do něho něco nového?

Upřímně řečeno, pro nás rodiče nebylo úplně lehké nechat ho v Olomouci v teologickém konviktu nebo v Římě v Papežské koleji Nepomucenum. Ale proces postupného odloučení je dobře nastavený. Navíc digitální technologie to trochu ulehčují. Honza se hodně osamostatnil jak v praktických věcech, tak v přístupu k životu. Je zralým mladým mužem, který se nás někdy ptá na náš názor. S každým z rodiny řeší jiná témata.
Naše role se v něčem začínají obracet. V jedné teologické e-mailové debatě jsem ho žertem oslovila „otče“ a jeho písemná odpověď začínala „dcero“. Byl to žert, ale zároveň i hluboká skutečnost.

Ovlivnilo synovo povolání i vaši osobní víru?

Víra je vztah, vztah k Bohu. A ten se mění podobně jako ty lidské. Přicházejí pochyby, a pak zase období hlubokého pokoje. Když byl syn v posledním ročníku teologických studií, poštěstilo se mi začít studovat na olomoucké teologické fakultě teologii online. Jsem za to Bohu nesmírně vděčná. Honza mi ochotně půjčuje literaturu, vysvětlí případně některé nejasnosti, ale jinak nějaké „pomáhání“ nepřichází v úvahu.
Mám k synovu kněžskému povolání hluboký respekt. Jak už jsem říkala – dala jsem Bohu za pohnutých okolností všechny své děti už před narozením a věřím, že on ví o každém z nás, každého z nás miluje a s každým z nás počítá. S každým člověkem jeho vlastním osobitým způsobem. Kéž platí slova z modlitby k Nejsvětějšímu Srdci Páně: „Jsme Tvoji a Tvoji chceme i zůstat.“

VĚRA NEVORALOVÁ
 




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay