Poetické intervence z Jižní Koreje
Vydání: 2012/47 Křesťané darují pomoc druhým, 29.11.2012, Autor: Václav Sokol
Příloha: Perspektivy
Dálný východ k nám proniká tolika způsoby, až z toho „jde hlava kolem“. Už dávno to není jenom dráždivě exkluzivní orient v knihách Kiplingových a staré umění obdivované v asijských sbírkách. Všudypřítomné čínské spotřební zboží, čínské a vietnamské restaurace, vietnamské obchody a indonéská kuchyně, japonské automobily a fotoaparáty, jihokorejská automobilka Hyundai a nadnárodní organizace Samsung získávají stále větší vliv. V proměňujícím se globalizovaném světě má také umění svoje místo: to ale nemusí viditelně souviset s místem svého vzniku. Jestliže můžeme v posledních týdnech vidět některé práce jihokorejských umělců, jsme spíše svědky existence živého moderního umění.
Královské město Slaný si přes všechny převratné změny zachovalo původní, středověký půdorys. Dominanta gotického chrámu, jehož vertikály jsou dnes podtrženy horizontálami frekventovaných silnic, není ve Slaném dominantou jedinou. Když z krásného a rozlehlého náměstí projdeme branou za hradby, stojí nad námi klášter obehnaný vysokou zdí. Vznikl zde v druhé polovině sedmnáctého století na troskách pobořeného evangelického kostela. V době pobělohorské konjunktury sem úspěšní Martinicové přivedli františkány a sídlo jim zařídili velkoryse a koncepčně. Ital Domenico Orsi, tvůrce Teologického sálu Strahovské knihovny, postavil ve Slaném kostel oválného půdorysu, jehož kopuli završuje lucerna. Do prostoru vestavěl architekt kostku, či spíše kvádr, kopii Nazaretského domku Zvěstování. I když je otvor v klenbě domku umístěn pod lucernu kopule, takže svislé paprsky dopadají na podlahu, zůstává vnitřek domku tmavý, jakoby očouzený, kontrastující s přesvětleným interiérem kostela. Oba prostory souvisí otvorem dveří a toho využil Kim Byounghok provedení instalace Colleceted Silences (Sebrané ticho). Osvětlené a znějící struny vycházejí vějířovitě ze tmy do světla, symbolizují vanutí, proudění, zvěstování, podle toho, jak každý člověk prožívá jinak svůj vztah k tomu, co nás přesahuje. Barokní umění tu modernímu podalo vstřícnou ruku: koncept dvou svatyní v sobě jako by si žádal zpřítomnění a dořečení: nejde jen o hru architektů.
Možná není náhoda, že i další tři korejské „poetické intervence“ umístili kurátoři projektu (arch. Norbert Schmidt
a J. W. Stella) do barokních prostor. Dvanáctimetrový červený lotosový květ, rozvírající a stahující se (dýchající) a v noci svítící byl ozdobou břevnovského klášterního nádvoří. Usazen v ose vstupu do klášterní zahrady byl zábavou dětem a mírnou provokací farníkům, ale pan převor Prokop Siostrzonek přátelsky přijal tuto návštěvu z orientu, symbol východní spirituality.
V kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu bývá moderní umění častým hostem – ale pět tisíc nafouknutých balonků jako z pouti, to tu ještě nebylo. Tvoří veliký hrozen v prostoru salvátorské kopule. Nejsou to ovšem balonky ledajaké: jsou jihokorejské, pestrobarevné, v podlouhlosti vřetenovitě zakroucené – podobně jako sloupy a sloupky na mnoha barokních oltářích. „Krásné! Krásný život“ je název díla Choi Jeonghovy, jehož práce z „neuměleckých“ materiálů nejsou určeny galeriím – jsou pro lidi – a zde v kostele symbolizují radost z tajemné proměny v eucharistii.
Poslední realizace je ve velikých oknech refektáře u dominikánů. „Můj sen – můj avatár“ představuje pět fotografických portrétů dětí, korejských a romských. Přes fotografie jsou prolnuty vize portrétovaných – vize toho, kým by děti chtěly být. Rozdíl mezi snem a skutečností bývá dramatický: na jednom z oken by romská dívka toužila být princeznou – modrookou blondýnkou. Hong Soun pracuje v Koreji s dětmi menšin a svými příběhy by asi mohl zaplnit víc oken než jen těchto pět u dominikánů.
Všechny realizace jsou dokonale provedeny: s úzkostlivou péčí o to, aby hostitelské prostředí nebylo narušeno, ale obohaceno o nový, překvapivý prvek.
Sdílet článek na:
