O církvi vycházející

Vydání: 2020/41 Františkova vize bratrské lásky, 6.10.2020, Autor: Aleš Opatrný

Příloha: Perspektivy 41

Papež František opakovaně vybízí, aby církev vycházela ze své uzavřenosti vstříc dnešnímu člověku a aby to činila nezištně. A to i v čase pandemie a nouzového provozu. K čemu nás tato nová situace vybízí a jak máme tuto otevřenost jako křesťané chápat?


Kéž by nás „nouzový svátostný provoz“ přivedl k hlubšímu pochopení života víry. Snímek Pixabay

Jak tato vybídnutí následovat a realizovat? Jak je uskutečňovat v čase pandemie, která nás právem nutí k určité izolovanosti, k fyzickému odstupu, mnohdy znemožňuje naše navyklé a dobré způsoby zbožnosti? A jaký vlastně má mít ono vycházení smysl? Aby byli křesťané vidět? Abychom řídili společnost, jako tomu bylo kdysi? Abychom se zviditelňovali? A proč?

Hra na schovávanou skončila

Starší generace má možná ještě v paměti odstrašující vzpomínky na agitaci v komunistických časech. Mnozí také dříve i dnes zažili aktivity Svědků Jehovových, které v nich budily odpor. Jak tedy mají být křesťané a církevní společenství vycházející a evangelizující, a přitom neodpuzovat? Jak dělat misii? Máme použít osvědčené vzory? Nebo raději ponechat tento úkol jiným? Je třeba si klást tyto otázky. Vždyť čtyři desetiletí praktikovaná jakási (částečná či skoro úplná) hra na schovávanou, kterou křesťané mnohdy museli hrát, je v mentalitě střední a starší generace stále přítomná.

Ve svém poselství k letošnímu Světovému dni misií papež píše: „Misijní poslání, církev vycházející – to není program, který musíme uskutečnit silou vůle. Ten, kdo vyvádí církev ze sebestřednosti, je Kristus. V poslání hlásat evangelium jsme činorodí proto, že nás pobádá a vede Duch.“

Nejdřív proto připomeňme starou teologickou a stále platnou pregnantní větu: „Agere sequitur esse“, tedy činnost člověka vychází z jeho nitra – z toho, jaký je a čím žije. Konverze a proměna jednotlivce, společenství i celé církve v církev vycházející, po které papež volá, není záležitostí především organizační, tedy vnější, nýbrž vnitřní. Nikoli v tom smyslu, že by křesťané měli zůstávat se svou vírou uzavřeni ve svém nitru a pečovat o ni bez ohledu na potřebné lidi. Není to ani výzva k vymýšlení roztodivných akcí, které mají přitáhnout pozornost lidí vzdálených církvi. Požadované vycházení církve a misijní konverze jsou v prvé řadě záležitosti praktické křesťanské víry, tedy vnitřní orientace, která ovlivňuje vnější chování. Tato orientace stojí na základních skutečnostech a předpokladech víry. Můžeme to jednoduše vyjádřit třemi slovy: vyvolení – povolání – poslání.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Mons. Aleš Opatrný. Autor je pastorální teolog


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay