Náhoda? Nemyslím si!

Vydání: 2021/48 Vykročme do adventu, 23.11.2021

Příloha: Perspektivy 48

Události kolem nedávné výměny prezidentů v USA upozornily veřejnost, že konspirační teorie mají mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled jeví. Chceme-li celý problém skutečně pochopit, potřebujeme se podívat i na jeho blízkost a vzájemné protínání s náboženstvím. Jak se k sobě mají a v čem se od sebe naopak liší?


Konspiracím lze odolat, když budeme mít před očima neustále barevnost světa.Snímek Pixabay


Touha poznat, „jak je to se světem doopravdy“, provází člověka už od nepaměti. Představuje dokonce jádro nejrůznějších náboženství, filozofií, ale i moderní vědy – lidstvo si prostě vždycky přálo vyrvat světu jeho tajemství. A jeho důležitou součástí je i otázka po dobru a zlu, po tom, jak máme jednat, a po příčinách bolesti, utrpení a nešťastných náhod. Odpovědi se pochopitelně různí. Někdy je zlo chápáno jako pouhá slepá náhoda a absence dobra či řádu, jindy má však svou vlastní nezávislou tvář. Tou se může stát božstvo nebo nadpřirozená bytost, ale také jí mohou být konkrétní lidé či lidské skupiny: cizinci, nepřátelé, chudina, politická opozice, národnostní nebo náboženské menšiny, kontrakulturní skupiny, zhýralí boháči – prostě každý, kdo buď výrazně nezapadá do většinové společnosti, nebo svou existencí podrývá a ohrožuje momentální ideály.

Právě otázka po původu zla ve světě představuje nejvlastnější jádro tzv. konspiracismu. Ten stojí na teorii spiknutí zlých šedých eminencí, které ovládají svět – nejčastěji ve formě tajné společnosti složené z nejvlivnějších osobností planety. Konspiracisté je přitom s oblibou konkrétně jmenují. Na seznamu spiklenců se typicky objevují vrcholní světoví politici, mediální magnáti, miliardáři, vlivné americké rodinné klany, nebo dokonce náboženští vůdci. Není neobvyklé, že se účast na spiknutí připisuje i elitám katolické církve.

Konspiracismus jako zrcadlo každodenní zkušenosti

Média mají tendenci vypichovat na konspiracismu to nejdivnější a nejnepochopitelnější a servírovat ho čtenáři ve vyhrocené podobě. Čím bizarněji se jej podaří vylíčit, tím víc kliků na internetu, tím víc lidí u obrazovek. Odpojíme-li však konspiracismus od reality a uděláme z něho bulvární karikaturu, snadno se mineme s jeho podstatou. Ta totiž vychází z každodenní zkušenosti a otázky původu zla ve světě. Čím extrémnější přitom máme zkušenosti, tím extrémnější hledáme vysvětlení, proč je to se světem tak špatné.

Můžeme samozřejmě namítnout, že žijeme v bezprecedentním blahobytu, který lidstvo v dějinách téměř nepoznalo. Historický kontext nás však nesmí učinit slepými vůči trápení a bolestem současné doby, proti nimž jsme stejně bezmocní jako středověký člověk vůči válkám, moru a hladu. Je to teprve dvanáct let, co západní konjunkturou otřásla globální krize, která s sebou přinesla ekonomickou nejistotu a stále prekérnější podmínky. Bezprostřední reakcí na krizi v roce 2008 tehdy nebyl konspiracismus, nýbrž milenialismus – tedy očekávání konce světa, v tomto případě spjaté s prosincem 2012. Úvahy o blížící se katastrofě, nebo naopak příchodu nového věku tvořily kontrapunkt společenskému i ekonomickému napětí a pomáhaly ho rozptýlit. Dá se říci, že se lidé vlastně oddávali utopickému, či naopak morbidnímu snění, že se stane něco zásadního a budeme to všechno mít konečně za sebou.

Podobně se můžeme dívat i na současnou vlnu konspiracismu: ani ta totiž není tak „odtržená od reality“, jak se tvrdí. Naopak, na výsluní ji vynesly právě problémy dneška, zvláště globální pandemie a otázky, které s ní souvisejí. Víme o viru opravdu vše? Netají nám elity nebo korporace důležité informace? Není pokračování pandemie v politickém zájmu? A kdy už to všechno skončí? Podíváme-li se na tyto otázky v širším kontextu, příliš se neliší od věcí, na které se ptá lidstvo odjakživa. Co je příčinou zlých událostí? Vznikají náhodou, nebo jsou dílem zlých lidí či nadpřirozených bytostí? A jak proti zlu nejúčinněji bojovat?

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Zuzana Marie Kostićová. Autorka je religionistka, působí na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, odborně se zabývá především současnou alternativní spiritualitou.
 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 34 16. – 22. srpna 2022

Festival plný radosti z víry

Celostátním setkáním mládeže v Hradci Králové provedl příběh sv. Pavla. „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl,“ znělo motto týdne.

celý článek


Kardinál Czerny navštívil Osvětim

Někdejší nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi navštívil s delegací polských biskupů kardinál Michael Czerny 9. srpna – v den 80. výročí smrti sv. Terezie Benedikty od Kříže.

celý článek


Zažehnout oheň poznávání

Na univerzitě, v klášteře, farním pastoračním centru nebo u počítače. Vzdělávat se dá skoro všude. S novým školním rokem se rozbíhají některé pravidelné kurzy.

celý článek


Nebát se psát vlastní příběh

Ti starší z nás pamatují mnohé. Příběhy radostné i ty jiné, zkušenosti draze zaplacené, momenty, o kterých se jen těžko mluví. Jak se ale o nich dozvědět, když babička…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay